Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
S díky
Vaše redakce
Tomáš Schejbal
V roce 2013 vyšel román spisovatelky Magdalény Platzové, v němž se červenou nití umělecky protkávají příběhy anarchistů konce 19. a začátku 20. století s příběhem dnešních aktivistů hnutí Occupy Wall Street.
Příběhy vzpour
Kompozice díla pracuje s typicky postmoderním rozbitím jednoho ústředního vyprávění, které se tříští do dvou. Prvním z vyprávění je příběh anarchisty Andreje B., jenž se odehrává koncem 19. a počátkem 20. století. Andrej B. je ruský Žid, který emigroval do USA. Román se vedle politických aktivit soustředí také na osobní život a vztahy jeho hrdinů. Významnou roli hraje v románu vztah Andreje B. s Friederike, jež představuje prababičku vypravěče Jana.
Druhý příběh se týká vypravěče Jana, českého studenta historie, který roku 2011 přijíždí do New Yorku, aby zde pátral v archivech po informacích o vztahu jeho prababičky s Andrejem B. Setkává se zde přitom s anarchistickými aktivisty, kteří v září téhož roku rozbili své stanové městečko v Zucottiho parku na Manhattanu a pokusili se vytvořit revoluční hnutí.
Do této poměrně útlé knihy se – i přes poněkud nudné citace soukromých dopisů, které zde působí jaksi nadbytečně – podařilo vtěsnat výživnou literární a intelektuální stravu. Na stavbě literárního textu může vnímavější čtenář postřehnout, že z fragmentů mnoha různých příběhů vyrůstá příběh nový, který prožíváme s hlavním hrdinou. Ten barvitě popisuje revoltu proti globálnímu kapitalismu a ukazuje, že je možné vybřednout z bahna postmoderní fragmentace, a to i v politickém boji a v umění.
Z dnešního hlediska je samozřejmě zajímavější druhý příběh, kterým kniha začíná i končí. A sice příběh, ve kterém se Jan seznamuje se stanovým městečkem obklopeným policií a kde se setkává s aktivisty a jejich debatami.
V New Yorku 2011
Román začíná příchodem Jana do protestního tábora. Je zde velmi živě zachycena atmosféra rodícího se hnutí, pro niž jsou charakteristické politické debaty, ale také spontánní zapojování se do nejrůznějších aktivit. Je zde detailně líčena realita, v jaké se aktivisté pohybovali, jako např. používání provizorní ozvučovací techniky, stavba přístřešků ze stanů a igelitu, vznik knihovny, polní kuchyně, výdejny teplého oblečení ap.
S rozvojem hnutí se zde ukazuje také proměna politických názorů. Významnou osobou je zde aktivista Márius, který zpočátku ostře kritizuje přístup neoanarchistů a považuje jej za příliš umírněný a moralistický. Místo něho hlásá potřebu ovládnout stát a využít jej ke změně společnosti, přičemž tento postoj je zde připisován slovinskému filozofu Žižkovi.
S pokračujícím rozvojem hnutí však Márius své postoje přehodnocuje a více se ztotožňuje s názory aktivisty Daniela, jenž při úvahách o společnosti vynechává ekonomicko-politické konstrukce a zaměřuje se spíše na způsob chování a uvažování jednotlivce.
Na konci románu se vypravěč na vlastní oči přesvědčuje, jak hnutí s každým policejním zásahem noc co noc roste. Zároveň však zůstává příliš slabé na to, aby prosadilo své požadavky. Vychází najevo, že účastníci sice vědí, co chtějí, ale neví, jak toho dosáhnout.
Vyšlo v listopadové Solidaritě roku 2013 (č. 84).