Klíčové v debatě o uznání samostatnosti Palestiny jsou informace o blízkovýchodním konfliktu, které poskytují média, a zejména míra jejich ideologické zabarvenosti, jak ukazuje analýza zpravodajství České televize.
Lež č. 1. Gaza je od roku 2005, kdy se Izraelci z Gazy stáhli, svobodná.
V roce 2005 stáhl Izrael z Gazy pouze své osadníky, kteří tam stejně byli ilegálně. Izrael ale nepřestal kontroloval hranice Gazy. Určuje, kdo a co se dostane – nebo spíše nedostane – přes hranice. Izrael kontroluje vzdušný prostor pásma Gazy, pobřeží, telekomunikace, dodávky elektřiny, zdroje vody, odpadní systém. Gaza je stále závislá na izraelské měně. Izraelští vojáci ostřelují civilní obyvatelstvo Gazy. Podle zprávy OSN přistálo v Gaze jen během roku 2006 14 000 izraelských dělostřeleckých granátů – dohromady zabily 59 lidí, většinou civilistů.1
Nejdříve začal Izrael Gaze přerušovat dodávky humanitární pomoci a v roce 2007 na ni uvalil devastující blokádu, která trvá dodnes. Podle četných zpráv OSN a řady humanitárních organizací způsobila blokáda v Gaze humanitární katastrofu. Je také nutné si uvědomit, že na nedostatek léků, potravin či tepla se umírá. Sama blokáda tedy zabíjí a je možno ji chápat jako akt války.
Výše uvedená fakta dokazují, že Izrael nad pásmem Gazy nepřestal uplatňovat tzv. efektivní kontrolu, což je v rámci mezinárodního práva parametr k označení nějakého území za okupované. Izrael tyto podmínky v Gaze více než naplňuje. Dokonce se dá říci, že přišel s novou formou okupace. Tato okupace udělala z Gazy největší vězení pod otevřeným nebem.
Lež č. 2. Izrael se pouze brání.
Když pomineme, že hlavním důvodem pro pokračující raketové útoky z Gazy je především izraelská blokáda, dalším hlavním faktorem je popravování Palestinců v ulicích Gazy, které provádí okupační jednotky izraelské armády. Mezi oběti izraelských ostřelovačů patří palestinští rybáři či farmáři, kteří si dovolí přiblížit se hranicím, ale i děti, které si jen hrají na hřišti.
Od konce operace Lité olovo do konce září 2012 izraelská okupační armáda v Gaze zastřelila 271 Palestinců.
Lež č. 3. Izrael pouze reaguje na rakety z Gazy.
Podle České televize vyvolali poslední eskalaci palestinští teroristé střílející z Gazy rakety, na které Izrael pouze reagoval. ČT tímto přebírá izraelskou státní propagandu, pro kterou zavraždění na palestinské straně nepředstavují právo či důvod se bránit.
Co předcházelo letošním listopadovým útokům z Gazy?
5. listopadu IDF zastřelila 23letého mentálně hendikepovaného muže, který se pohyboval příliš blízko hraniční oblasti. Jedná se asi o 300m pás, na kterém Izraelci zastřelí každého, kdo se k hranici přiblíží.
8. listopadu vojáci IDF překročili hranici Gazy se čtyřmi tanky a buldozerem. Skupina ozbrojeného palestinského odporu na ně zaútočila. Voják IDF však kulkou do hlavy zastřelil 12letého chlapce, který hrál opodál fotbal.
10. listopadu palestinští ozbrojenci z hnutí odporu vystřelili protitankovou raketu na vojáky pohybující se v jeepu v okolí izraelsko-palestinské hranice. Zranili 4 vojáky. Ten samý den Izraelci v Gaze dělostřeleckým granátem zasáhli fotbalové hřiště a zabili další dva chlapce ve věku 16 a 17 let. Později izraelský tank vystřelil na stan, kde se lidé scházeli, aby uctili památku dříve zabitých. Útok si vyžádal další dva mrtvé palestinské civilisty, z nichž jednomu bylo teprve 18 let, a více než dva tucty zraněných.
11. listopadu izraelská armáda opět útočí. Výsledkem je jeden mrtvý palestinský civilista a více než 20 zraněných. Následují projektily vypálené z Gazy, které zranily 4 Izraelce.
12. listopadu palestinské ozbrojené frakce souhlasí s příměřím pod podmínkou, že Izrael zastaví vojenské operace na území Gazy.
14. listopadu Izrael porušuje příměří a podniká atentát na Ahmada Džabarího. Džabarí spolu se svým tělesným strážcem umírá. Jen půl hodiny po smrti Džabarího Gazu opakovaně bombarduje izraelské letectvo. Agentura Reuters informuje o 10 zabitých a 40 zraněných. Mezi mrtvými jsou 3 děti. Jednou z obětí je i 11měsíční syn reportéra BBC a těhotná žena, která čekala dvojčata. Po dalších náletech téhož dne počet raněných stoupá na 116. Mezi raněnými je 26 dětí a 25 žen, jak informuje Palestinské centrum pro lidská práva, které upřesňuje počet mrtvých na 13.
Pokud tedy člověk není rasista a uznává právo jak Izraelců, tak Palestinců na život a právo ho bránit, nemůže ignorovat oběti izraelských útoků v počátcích tohoto měsíce. Z kontextu faktů navíc vyplývá, že jasným agresorem, který porušil příměří a začal druhou stranu bombardovat, byl Izrael.
Zavražděný Džabarí, který se skrze Egypt účastnil diplomatických jednání a usiloval o dlouhodobější příměří, by byl i mužem dohlížejícím na zastavení raketových útoků z Gazy. Gershon Baskin, mediátor v těchto jednáních, uvedl, že jen několik hodin před tím, než Izraelci Džabarího mimosoudně popravili, Džabarímu doručili téměř finální znění příměří. Militantní předvolební politika izraelských vůdců snad dostatečně ilustruje jejich zájem o mírová jednání.
Lež č. 4. Hamás odmítá akceptovat existenci Izraele, nechce se dohodnout a provokuje.
Již v listopadu 2006, tedy téhož roku, kdy Hamás v Gaze vyhrál demokratické volby, nabízel v Londýně Izraeli uzavření příměří na deset let a oficiální uznání Izraele jako státu, pokud Izrael začne respektovat mezinárodní právo, jmenovitě rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 242 z roku 1967. To by znamenalo ukončení ilegální okupace, která pomalu, ale jistě etnicky čistí Západní břeh a anektuje palestinská území, stáhnutí izraelských osad a stovek tzv. check pointů ze Západního břehu a uznání práva palestinského národa na sebeurčení. Tuto nabídku Hamás před izraelským útokem na Gazu v roce 2008 dokonce několikrát zopakoval. Dané řešení však Izrael s pomocí amerických peněz, zbraní a veta v Radě bezpečnosti vytrvale blokuje – s malými výjimkami již přes 30 let.
Nicméně v červnu 2008 se Hamásu podařilo s izraelskou vládou uzavřít příměří, které mělo zastavit blokádu Gazy i izraelské vojenské operace jak na území Gazy, tak na Západním břehu. Součástí dohody bylo, že i bojovníci Hamásu přestanou střílet rakety na jižní Izrael. A Hamás slovo dodržel, což potvrdil i mluvčí izraelského premiéra Mark Regev. Ale blokáda, která v Gaze způsobila zoufalou humanitární krizi, nebyla zrušena ani uvolněna. Navíc Izrael na Západním břehu pokračoval v zabírání palestinské půdy, ve vojenských operacích, v demolici palestinských domovů, v zatýkání a věznění.
Protože Izrael neuvolnil blokádu a izraelští vojáci na hranicích Gazy pokračovali v ostřelování farmářů a rybářů, militantní skupina Islámský džihád reagovala vypálením přibližně 15 raket, které však na území nepřítele nikoho nezabily ani nezranily.
Příměří tedy nerespektoval a jako první porušil Izrael, když 4. listopadu podnikl vojenskou operaci, při níž v Gaze zabil 7 členů Hamásu. To mělo za následek palestinskou raketovou odpověď, která se stala záminkou k zahájení dlouho připravované operace Lité olovo.
Již z předchozího výčtu akcí izraelské okupační armády před 14. listopadem 2012 je jasné, že střety vyvolávala především izraelská strana chovající se v Gaze jako okupant se vším všudy. Ale hlavní událostí, která odstartovala vlnu raket z Gazy, byl izraelský atentát na Ahmada Džabarího, jímž Izrael opět porušil příměří a vědomě vyprovokoval eskalaci konfliktu.
Lež č. 5. Hamás používá civilisty jako lidské štíty, zatímco Izrael útočí pouze na Hamás.
Tuto lež vyvrátila zpráva OSN sepsaná soudcem Goldstonem, který v Gaze po operaci Lité olovo s dalšími členy mise vyšetřoval válečné zločiny obou stran. Z tzv. human shielding, tedy schovávání se za civilisty, Goldstoneova zpráva obvinila naopak izraelské vojáky. Nicméně jediný zločin, za který izraelská armáda jednoho ze svých vojáků v souvislosti s operací Lité olovo potrestala, byla ukradená kreditní karta.
Zpráva OSN dále Izrael obvinila z terorizování a hromadného trestání civilního obyvatelstva Gazy. To je také považováno za válečný zločin – např. nacisté se ho dopouštěli na celých vesnicích. Všichni si jistě vzpomeneme na Lidice, Ležáky a další, které za odpor proti okupaci potkal podobný osud.
Navíc je cynické a absurdní tvrdit, že při masivním bombardování nejhustěji obydleného území na planetě jde o něco jiného než o terorizování civilního obyvatelstva.
Jana Ridvanová
Autorka je činná v Mezinárodním hnutí solidarity, pro více informací viz ism-czech.org
Vyšlo v prosincové Solidaritě roku 2012
jana.ridvanova@socsol.cz
1 Office for the Coordination of Humanitarian Affairs– OCHA UN
