Nerespektování globálních trendů jako řezání větve pod sebou

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Pokud naše články čtete pravidelně a Vaše situace Vám to umožňuje, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 
Petr Tuček

Nevím, zda se to úsloví ještě používá, ale o konání, které mělo pro konajícího nežádoucí důsledky, se říkalo řezat si pod sebou větev. Čeští vrcholní politici řežou větev stromu, v jehož koruně sedí. Jejich postoje k zabezpečení domácí potravinové bezpečnosti, k zajištění cenově dostupných a zdravých potravin pro všechny,potravin pro všechny, jsou laxní, krátkozraké, diletantské, v rámci světového vývoje nepochopitelné a z hlediska budoucích generací asi trestuhodné.

 

Ceny potravin se zvyšují

Poptávka po zemědělskopotravinářských produktech ve světě roste rychleji než jejich nabídka. V březnu 2013 dosahoval index světových cen potravin (Food Price Index FAO) hodnoty 212,4 bodu (průměr let 2002–2004 = 100), z toho například ceny mléka a mlékárenských produktů vykázaly vzestup na 225,3 a obiloviny na 244,0 bodů. Vzrůst cen potravin a surovin pro jejich výrobu je odrazem desítek různých globálních změn a dlouhodobých tendencí cenotvorných faktorů.

Protože lze stěží předpokládat, že by se tyto tendence změnily a podařilo se vytvořit podmínky pro trvalejší vyrovnání nabídky a poptávky po potravinách v globálním měřítku, myslím, že se jejich ceny budou dále zvyšovat. A myslím si to přesto, že predikce některých mezinárodních renomovaných institucí (např. OECD) počítají v horizontu příštích deseti let se stagnací až mírným poklesem reálných (to znamená od vlivu inflace očištěných) cen agrárních komodit. Tyto optimistické výhledy vycházejí ovšem z předpokladu, že v nadcházející dekádě nedojde k žádným „neobvyklým či mimořádným událostem a jevům“, což je v oblasti tak citlivé na vnější vlivy předpoklad prakticky nesplnitelný.

Mnozí komentátoři vývoje na mezinárodním agrárním trhu odůvodňují růst cen zemědělských surovin a potravin v posledních několika letech zvýšeným zájmem investorů o agrární komodity. Banky, investiční společnosti i penzijní fondy za posledních šest let více než zdvojnásobily množství obchodních operací na termínových trzích se zemědělskopotravinářskými komoditami. Mezi nejlepšími investicemi v letech 2007–2012 byla na prvém místě kukuřice, s cenovým růstem 146 procent, podobný efekt byl docílen u pšenice.

Zatímco – v důsledku růstu nezaměstnanosti, snižování sociálních dávek a chudnutí většiny obyvatelstva v mnoha zemích – klesá prodej takzvaných zbytných výrobků (a nezdá se, že by investoři očekávali razantní změnu tohoto vývoje), a současně tedy zisky jejich výrobců i dividendy akcionářů, potraviny a energie jsou agregacemi produktů nezbytných, a i když ceny vzrostou, k většímu poklesu jejich spotřeby (a poptávky) nedojde.

Domnívám se tedy, že uvedený názor by měl být formulován jinak. Ceny potravin nerostou proto, že na mezinárodní agrární trh vstupuje více a více investorů, ale fondy a investoři na základě svých analýz dospěli k přesvědčení, že všechny konjunkturální faktory směřují k dalšímu vzestupu jejich cen. A investoři, na rozdíl od výše zmíněných mezinárodních organizací, vůbec neočekávají idylické podmínky ve světové produkci a nabídce potravin. Uvedu několik významných globálních tendencí, které působí na cenový růst agrárních komodit a u kterých nelze v příštím desetiletí předpokládat zásadní změnu.

 

Růst populace vede k úbytku zemědělské půdy

Na Zemi dnes žije cca 7 miliard lidí. Podle ročenky FAO (Food and Agriculture Organization of the UN – pozn. redakce) za rok 2012 činí průměrný roční přírůstek světového obyvatelstva 1,4 procent. Podle CIA byl tento přírůstek za rok 2012 79,5 milionu lidí. Z celkové plochy zeměkoule je pro zemědělství využíváno méně než 1,5 miliardy hektarů, což je cca 12 procent. Celková světová výměra zemědělské půdy připadající na jednoho člověka klesla (podle FAO) za posledních 50 let (1962–2012) z 0,44 na 0,25 hektaru. Podle jiných pramenů na pouhých 0,20 hektaru (Výhledová a situační zpráva Ministerstva zemědělství ČR z roku 2012 „Půda“).

Pokles výměry zemědělské půdy je evidován dlouhodobě ve všech světových regionech, nejrychlejší redukce je ovšem ve vyspělých zemích. Nejméně zemědělské půdy připadající na jednoho obyvatele je v Jižní Asii (0,12 hektaru) a ve Východní Asii (0,09 hektaru). Právě v těchto oblastech ale roste spotřeba potravin nejdynamičtěji. Navíc se – vlivem zvyšování koupěschopnosti tamního obyvatelstva – radikálně mění skladba spotřeby potravin. Roste poptávka po živočišných bílkovinách, zejména pak po mase, k jehož produkci (v přepočtu na kalorickou hodnotu) je potřeba několikanásobně větší plocha zemědělské půdy a také vody. Tradiční model spotřeby, založený na obilninách, zelenině, ovoci, respektive produktech moře, se opouští.

V Evropě je pokles výměry disponibilní zemědělské půdy obzvláště varovný. Podle údajů Evropské unie (State of Soil in Europe) bylo v letech 1990–2006 každým dnem v Evropě ztraceno 270 hektarů této půdy, a to jen v důsledku zástavby (Toman, M., Codl, S., Tuček, P.: Zemědělství očima těch, kteří u toho byli. Praha, 2012). To odpovídá ztrátě celého ostrova Kypru za každou dekádu. Tento trend naneštěstí neslábne. V roce 2011 bylo na semináři v rámci Evropského fóra v Alpbachu konstatováno, „že se v rámci evropské sedmadvacítky ztrácí ročně zhruba 1000 km2 hodnotné půdy v důsledku zástavby. V členských státech se jedná v současné době o 350–400 hektarů denně.“ (Koubová, D.: Ubývání půdy, http://www.agronavigator.cz, 13. 6. 2012).

Česká republika je jednou z členských zemí Unie, kde je pokles rozlohy zemědělské půdy rychlý. Údaje o zmenšování výměry zemědělské půdy se liší. EU udává průměrné roční úbytky výrazně vyšší než domácí zdroje. Je to zřejmě také v důsledku jiné metodiky kvantifikace (EU z družicových snímků, ČR z katastrálních záznamů). Podle údajů uvedených v „Situační a výhledové zprávě Půda“ z roku 2012 ubylo v Česku v důsledku zástavby za posledních 11 let 53 254 hektarů.

Globální úbytek zemědělské půdy – pokud nedojde k rozsáhlým společenským katastrofám – bude pokračovat a zrychlovat se. Tato akcelerace – nikoli jen v důsledku zástavby a dalších záborů půdy, ale také pokračující dezertizací (rozšiřováním pouští), zasolováním, vodní a větrnou erozí a dalšími devastujícími faktory – je ve světě prozíravými a zodpovědnými vládami i nevládními subjekty bedlivě sledována a jsou přijímána adekvátní opatření. Nejen legislativní kroky, tedy převážně zákony omezující zábor zemědělské půdy pro jiné účely, než je rostlinná produkce, a vysoké sankce za tyto společensky nežádoucí změny, ale zejména nákupy nebo dlouhodobé pronájmy půdy v zemích, kde to jejich vlády umožňují.

Čína, Indie, Jižní Korea a některé Arabské státy, ale i banky a soukromé společnosti nakupují a najímají půdu zejména v Africe, Jižní Americe či na Ukrajině. Podle „International Land Coalition“ bylo „mezinárodními investory v letech 2002–2012 vykoupeno – převážně v Africe – 830 tisíc km2 zemědělské půdy, což odpovídá celkové ploše Německa a Francie“ (Koubová, D.: Boom obchodu se zemědělskými plochami, http://www.agronavigator.cz, 25. 6. 2012). V mnoha zemích byla v poslední době přijata zákonná opatření k omezení nebo zákazu prodeje zemědělské půdy cizincům.

Logickým důsledkem uvedených tendencí je růst cen zemědělské půdy a nájemného (pachtu). Velmi dynamicky roste cena půdy zejména ve Spojených státech, kde paralelně dochází k rozšiřování pěstebních ploch na úkor prérií. V Česku je zatím cena půdy nižší než ve většině členských zemí Evropské unie, ale v celé EU se cena půdy kontinuálně zvyšuje. Podle již citované zprávy ministerstva zemědělství domácí „tržní“ ceny půdy rostou o 6 až 10 procent ročně. Je pochopitelné, že se růst cen půdy promítá do cen zemědělských výrobců a postupně také do cen tržních, respektive spotřebitelských.

Za této situace byl v posledních měsících Senátem ČR přijat návrh novely zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, který směřuje ke zrušení nebo snížení některých odvodů za odnětí půdy z tohoto fondu. Jeho přijetí by vedlo k dalšímu zrychlení úbytku zemědělské půdy v ČR, k dalším trestuhodným a bezohledným záborům úrodné zemědělské půdy a ve svých důsledcích ke snížení potravinové bezpečnosti ČR, nemluvě o dopadech ekologických či vodohospodářských. Chystá se otevření nového letiště ve Vodochodech ve Středočeském kraji, a tudíž další velké zábory zemědělské půdy v intenzivní produkční oblasti. Myšlení státníků a politiků, kteří by měli mít kolektivní zodpovědnost a schopnost předvídat budoucí vývoj, lze jen stěží pochopit.

 

Vzestup cen ovlivňují i další tendence

Významným faktorem ovlivňujícím růst cen půdy a snižujícím globální objem nabídky agrární produkce pro výrobu potravin je vzrůstající poptávka po surovinách pro výrobu bioetanolu a bionafty. V posledních letech se zhruba 13 procent světové produkce obilí, 35 procent cukru a 16 procent rostlinných olejů zpracovává na tato paliva. Jakkoli je racionalita tohoto postupu živě diskutována a nezřídka i zpochybňována, politická rozhodnutí některých zemí signalizují, že tento vývoj bude pokračovat.

„V roce 2011 bylo poprvé v historii zpracováno více kukuřice na bioetanol, než použito na krmení hospodářských zvířat. V tzv. „kukuřičném pásmu“ USA byly rozorány poslední zbytky původních prérií. Ve státech Iowa, Minnesota, Nebraska, Severní Dakota a Jižní Dakota byla na ornou půdu pro produkci biopaliv přeměněno od roku 2006 do roku 2011 cca 5 300 km2 původních prérií.“ (http://www.topagrar.com.news, Biospirit – Boom: US Farmer pflügen letzte Reste der Prärie)

K významným jevům a tendencím, které ovlivňují růst cen zemědělskopotravinářského zboží v celosvětovém měřítku, patří také kupříkladu progresivní úbytek ryb ve světových mořích a snižující se podíl obyvatel, živících se takřečenými přirozenými zdroji (sběrem a lovem). Dále masívní odchod lidí z venkova do měst a pokračující rozvoj urbanizace. Specifickým faktorem, jehož vliv na nabídku a ceny potravin vzrůstá, je tzv. meteorologický chaos, tzn. růst frekvence meteorologických anomálií a výkyvů a řada dalších faktorů, globálních i regionálních.

 

Pokračování vyšlo v červnové Solidaritě. K dispozici je zde.
Autor je agronom, zabývá se problematikou světové produkce potravin, mezinárodního agrárního obchodu a otázkou hlavních agrárních komodit. Na tato témata publikoval několik odborných studií a výzkumných zpráv. Letos v únoru vystoupil na Pražské škole alternativ; záznam přednášky je dostupný na www.solidarita.tv.

Vyšlo v květnové Solidaritě roku 2013 (č.78)
 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •