Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
S díky
Vaše redakce
První zářijové pondělí slavili pracující v Kanadě a Spojených státech svátek práce. Letos se navíc našel skutečný důvod k oslavám, byť spíše symbolického významu. Členové odborové organizace United Steelworks, pracující v torontském hotelu Plaza, úspěšně zakončili svou 13 týdnů trvající stávku podepsáním nové kolektivní smlouvy. Ta zrušila všechny ústupky požadované managementem hotelu, včetně snahy o omezení ochrany zaměstnanců, a dokonce zakotvila zvýšení mzdy. Za úspěchem kampaně podle odborářů stála jak vytrvalost stávkujících, tak projevy solidarity ze strany zaměstnanců dalších sektorů.
Také další firmy se v Kanadě snaží utlačovat své zaměstnance; někteří si to ale odmítají nechat líbit. Společnost Crown Holdings, která se zabývá výrobou kovových kontejnerů a působí v celkem 149 zemích, oznámila změnu v platových podmínkách svých zaměstnanců. Členové odborové organizace United Steelworkers v reakci na to zorganizovali kampaň zaměřenou proti svému zaměstnavateli a na obranu zaměstnaneckých práv.
Stávka spojená s dalšími protesty má za cíl přimět nadnárodní korporaci k férovému vyjednávání se svými zaměstnanci. Podporu této kampani vyjádřilo již mnoho odborových organizací z celého světa, které doufají, že soustředěným tlakem přimějí management, aby se vrátil k jednacímu stolu.
Odborové organizace v Peru vedou svůj boj hned na několika frontách. Odborová centrála v zemi se vzepřela vládnímu plánu na zavedení nového zákona o státní službě, který by v případě uvedení do praxe znamenal významné omezení lidských práv, zejména pak práv souvisejících s činností v odborových organizacích.
Pracovníci ve veřejném sektoru by tak nově neměli právo vést vyjednávání o vlastních platových podmínkách nebo si sami určovat způsob organizace svých odborů. Vláda by naopak získala právo provádět zásadní změny ve struktuře veřejného sektoru, dotýkající se všech státních zaměstnanců, aniž by muselo takové rozhodnutí projít legislativním procesem.
Zdaleka největším útokem na práva pracujících je ale návrh na zákaz stávky v nezbytně nutných odvětvích, aniž by ovšem bylo jednoznačně definováno, která to jsou. Toto opatření by se tudíž v případě prosazení návrhu dalo velmi snadno zneužít k šikaně všech státních zaměstnanců. Zástupci pracujících proto započali rozsáhlou kampaň proti zavedení těchto změn a podporu poskytlo rovněž mnoho odborových organizací z dalších odvětví.
Ale nejen státní zaměstnanci musí dnes v Peru bojovat za svá práva. V posledním zářijovém týdnu vstoupili do stávky zaměstnanci z mnoha dolů, které v zemi fungují. Aktuálním důvodem stávky bylo systematické nerespektování práv horníků, včetně otevřeného porušování platných kolektivních smluv ze strany důlních společností.
V zemi bohaté na mnoho různých cenných kovů (měď, zlato, stříbro, zinek, cín) hrál extraktivní průmysl vždy velmi důležitou roli. Drtivá většina dolů se však nachází v rukou zahraničních investorů, zpravidla sídlících ve Spojených státech, kteří necítí žádnou odpovědnost vůči Peru nebo horníkům. Také peruánský stát, pro který jsou příjmy z tohoto průmyslu zásadní, se snaží vycházet vstříc investorům na úkor svých obyvatel a tlačí na opětovné otevření některých v minulosti uzavřených dolů. Tato situace vedla k mnoha stávkám a dalším protestním akcím ze strany horníků a jejich odborů v průběhu několika posledních měsíců.
Wu Guijun, zaměstnanec továrny Diweixin na jihu Číny, je od poloviny června zatčen a čelí trestnímu stíhání za to, že hájil práva svá a svých spolupracovníků. Zaměstnanci továrny vlastněné hongkongskými investory se pokoušeli začít vyjednávání se zaměstnavatelem počátkem roku. Reagovali tak na snižování výroby a plánovaný přesun provozu do čínského vnitrozemí. Zaměstnavatel ale odmítl sdělit jakékoliv podrobnosti a jednání se zástupci zaměstnanců zcela vyloučil. Zaměstnanci se proto rozhodli vstoupit do stávky, která byla ovšem záhy přerušena policií. Dvacet lidí bylo zatčeno; většina byla později propuštěna, ale Wu Guijun zůstává ve vazbě dosud.
Tyto události se staly záminkou pro jednání ze strany hongkongských odborů, které dne 1. října svolaly shromáždění vyjadřující solidaritu s vězněnými čínskými zaměstnanci a vydaly prohlášení, ve kterém požadují přiznání základních lidských práv, včetně práva na organizaci, vyjednávání se zaměstnavatelem a stávku. Prohlášení podpořilo mnoho dalších odborových organizací po celém světě.
Útoky na práva zaměstnanců ale přicházejí i z míst, kde bychom to pravděpodobně nečekali. Generální tajemník Organizace spojených národů Pan Ki-mun oznámil jednostranné rozhodnutí, že již nadále neuznává odbory reprezentující přibližně 65.000 zaměstnanců OSN. To znamená, že do budoucna nebude s odbory vyjednávat, ale pouze „konzultovat“ vybraná témata.
Odbory působící na půdě OSN přitom jednaly s vedením organizace například o záležitostech bezpečnosti misí v problematických lokalitách, jichž se zaměstnanci velmi často účastní (200 zaměstnanců OSN zemřelo při výkonu povolání za posledních deset let). Kromě běžných zaměstnaneckých požadavků ale vznášely tyto organizace také další požadavky, například na zlepšení mírových misí, zvýšení ochrany whistleblowerů (zaměstnanců, kteří v případě nekalé praxe na svém pracovišti upozorní na potřebu nápravy) nebo zpřísnění prověrek, které by vyloučily kandidaturu válečných zločinců a porušovatelů lidských práv na vysoké posty v rámci OSN.
Zástupci odborů spustili celosvětovou kampaň mající za cíl vytvořit tlak na vedení organizace, aby vzala zpět své jednostranné rozhodnutí. Zvláštní důležitost tohoto boje spočívá v jeho symbolické hodnotě. Jestliže je legitimita odborů zpochybněna ze strany OSN (která přitom považuje právo na členství v odborové organizaci za základní lidské právo), je to velmi nebezpečný precedens. OSN je organizace, která by měla prosazovat dodržování mezinárodních lidských práv a dohod o právech pracujících. Jestliže OSN přestane aplikovat tato pravidla na svůj vlastní personál, proč by se měly vlády jednotlivých států obtěžovat hájením práv pracujících?
Zpráva odborářů zní takto: „Vzhledem ke globální působnosti OSN je tento krok potenciálně velmi mocnou negativní zprávou světu – že odbory nejsou vítány, a to dokonce ani v organizaci věnované míru, sociální spravedlnosti a dodržování mezinárodních konvencí o svobodě shromažďování a kolektivním vyjednávání.“
Z různých zahraničních zdrojů vybrala a uspořádala Eliška Kubicová
