Odbory ve světě: Kolumbie, Jižní Korea a Itálie

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Kolumbie je zakotvena ve všeobecném povědomí jako jedna z nejnebezpečnějších zemí světa, a to vzhledem k velmi vysoké míře kriminality. Ta souvisí především s aktivitou silných drogových mafií na straně jedné a se slabostí státní moci (hraničící s naprostým selháním) na straně druhé. Méně známá je ovšem skutečnost, že je to rovněž země, kde velké osobní nebezpečí představuje aktivní členství v odborech. Ty jsou systematicky potlačovány státní mocí, což ilustruje následující příběh.

Posledních několik týdnů se v zemi neslo ve znamení mnoha stávek a protestů pracujících, které představovaly ohrožení stability současné prozápadní vlády. Důvodem k protestům byly plány na uzavření dohod o volném obchodu s Evropskou unií a Spojenými státy. Tyto dohody by v případě uzavření vedly k důsledkům, které již důvěrně známe z jiných částí světa: kolonizace země zahraničním kapitálem a následný tlak na přijetí neoliberálních opatření, která by umožnila efektivnější vykořisťování kolumbijských pracujících. Zkrátka definitivní vystavení země a jejích obyvatel neblahým vlivům globálního kapitalismu.

Stávky a demonstrace se konaly napříč celou zemí i všemi sektory. Jednou z hlavních postav celého dění byl dlouholetý významný představitel odborů Huber Ballesteros. Ten byl ovšem poměrně krátce po zahájení kampaně zatčen a uvězněn. Oficiálním důvodem byly údajné kontakty s povstaleckou organizací FARC. Jeho podporovatelé ovšem trvají na tom, že se jedná o zfalšované důkazy a že skutečným důvodem jeho věznění je snaha vládních představitelů o zastrašení odborů a protestního hnutí jako takového.

Ať už je tomu jakkoliv, faktem je, že dva měsíce od svého zatčení zůstává přední představitel kolumbijských odborů stále ve vězení, aniž by proces jakkoliv pokročil. „Ztráta svobody je součást reality. Je to jeden z pravděpodobných následků, o kterých všichni jakožto vůdci sociálních hnutí v této zemi víme, že jim možná budeme muset čelit,“ říká Ballesteros na tajně vzniklé nahrávce, propašované z vězení.

Jižní Koreji dochází v současné době k zásadnímu konfliktu mezi vládou na jaře zvolené prezidentky Pak Kun-hje a odborovou organizací sdružující korejské učitele. Tato organizace má sama o sobě pohnutou historii. Poprvé o ní veřejnost slyšela v roce 1989, kdy se zemí prohnaly protesty dětí a studentů na podporu masově propouštěných učitelů. Hnutí bylo úspěšné, přesto ale trvalo plných 10 let, než byla v roce 1999 odborová organizace korejských učitelů konečně oficiálně uznána státem.

Dnes, o 14 let později, jí hrozí opětovné zrušení poté, co se ocitla v otevřeném konfliktu s vládou. Učitelská odborová organizace totiž eviduje jako své členy několik učitelů, kteří byli ze svých postů propuštěni, což je v rozporu s korejským zákonem upravujícím vznik a fungování odborových organizací. Sám tento zákon je ovšem v rozporu s mezinárodními úmluvami o právech pracujících a fungování odborů. Z tohoto důvodu se také do věci už několikrát vložila ILO (Mezinárodní organizace práce – agentura působící pod hlavičkou OSN, která se zabývá právy pracujících). Tyto aktivity byly nicméně zatím neúspěšné. Korejský stát nadále organizaci neuznává jako legální subjekt, a na výzvy ke změně postoje nereaguje.

Samotní odboráři, stejně jako zástupci ILO, upozorňují zejména na skutečnost, že inkriminovaný zákon je velmi nestandardní. Činnosti podobné té, kterou provádí korejské učitelské odbory, jsou v odborových organizacích v různých zemích světa naprosto běžné. Zdá se tedy, že se jedná o záminku k likvidaci jedné z nejsilnějších odborových organizací v zemi, což může být precedentem pro další omezování práv pracujících.

Naopak pozitivním průlomem je založení celosvětového sdružení odborů zastupujících pracovníky v domácnosti, jako jsou například hospodyně, chůvy a podobně. Jedná se o velice důležitý zlom vzhledem k tomu, že tito pracovníci patří ke skupinám vůbec nejohroženějším porušováním práv, a to dokonce i v těch zemích, kde je jinak ochrana pracujících na poměrně slušné úrovni. Jedná se v drtivé většině případů o ženy, kromě toho velmi často o migrantky, na které se zákony o ochraně pracujících platné v dané zemi buď vůbec nevztahují, nebo je pro zaměstnavatele velmi snadné je obejít.

V praxi tak až třetina těchto pracovníků či pracovnic nemá garantovánu ani zcela základní zaměstnaneckou ochranu, jakou je omezení pracovní doby, právo na pravidelné týdenní volno, minimální mzda nebo adekvátní placení přesčasů. Navzdory určitým posunům, kterých se v této oblasti podařilo dosáhnout za poslední zhruba dva roky, je stále skutečností, že mnoho dotyčných pracovníků a zejména pracovnic je nuceno pracovat mnoho hodin denně, sedm dní v týdnu, a časté jsou i případy, kdy zaměstnavatel odmítne za práci zaplatit. Mnohé ženy a dívky se stávají oběťmi sexuálního zneužívání nebo fyzického týrání.

Nově vzniklá odborová organizace má jako jeden z hlavních cílů prosazovat přijetí tzv. Konvence o pracovnících v domácnosti, která vstoupila v platnost v září a upravuje práva těchto pracovníků. K dnešnímu dni byla ratifikována deseti zeměmi, z nichž většina se nachází v Latinské Americe. Z Evropy jsou to zatím pouze Itálie a Německo, nicméně Rada EU doporučila přijetí také ostatním státům, takže se dá očekávat, že se brzy přidají další.

Masové stávky se v průběhu listopadu chystají v Itálii. Důvodem je plánované rozsáhlé propouštění zaměstnanců v bankovním sektoru. Tyto plány počítají se zavřením zhruba tří tisíc poboček různých bank po celé Itálii, což by znamenalo zrušení přibližně 19 tisíc pracovních míst. Italský bankovní sektor je ovšem jeden z nejméně výdělečných v Evropě a experti mluví o tom, že ani toto zeštíhlení nepovede ke stabilizaci situace italských bank. Je tudíž velmi pravděpodobné, že propouštění bude pokračovat.

V zemi, která má už dnes nejvyšší míru nezaměstnanosti od roku 1977 a jednu z nejvyšších v Evropě, by tak přibyly další tisíce nezaměstnaných, mnoho z nich navíc v regionech, kde je situace dlouhodobě nejproblematičtější. Jakousi předehru k masovému propouštění zaměstnanců provedla v září lobbistická skupina bankéřů ABI, když jednostranně rozhodla o zrušení kolektivní smlouvy bankovních zaměstnanců s vysvětlením, že bankovní úředníci jsou „příliš staří, příliš dobře placení a málo flexibilní“.

Italské odbory svolaly první stávku bankovního sektoru za 13 let a slibují si, že dojde ke zvrácení negativního vývoje. Jestli se to skutečně podaří, je otázka.

Z různých zahraničních zdrojů vybrala a uspořádala Eliška Kubicová

eliska.kubicova@socsol.cz

Vyšlo v listopadové Solidaritě roku 2013 (č. 84).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •