Proč jsou ženy placeny méně než muži?

autor: Dominik Forman

Od vyhlášení Mezinárodního dne žen v březnu 1911 uplynulo již 102 let. Navzdory mnoha úspěchům v boji za rovnoprávnost však genderová nerovnost přetrvává dodnes. Přinášíme ochutnávku jednoho z témat březnové Solidarity, která vychází příští týden.

Jednou z nejprůkaznějších skutečností, svědčících o nezměněných genderových nerovnostech ve společnosti, jsou výrazné rozdíly mezi platy mužů a žen. Ženy tvoří zhruba polovinu pracovní síly v Česku, avšak vydělávají v průměru o 25 procent méně než muži, což je značný rozdíl i v rámci Evropské unie. Příčina nerovného odměňování mužů a žen přitom spočívá v přetrvávajícím útlaku žen. Hlavním důvodem nižších mezd je útisk žen v rodině.

V posledních několika desetiletích sice došlo k velkým změnám ve způsobu života žen i mužů, avšak povinnost starat se o děti je i dnes připisována primárně ženám. Stejně tak se především od žen očekává, že se budou starat o starší či o hendikepované členy rodiny. Navzdory určitému pozitivnímu posunu v posledních letech také dnes platí, že jsou to hlavně ženy, které vaří, uklízejí a vykonávají většinu domácích prací.

Kdyby měly být práce jako nakupování v supermarketech, dopravování dětí do školy, péče o děti a příbuzné, vaření, uklízení atd. propláceny, musely by ženy vydělávat takřka dvojnásobný plat než v současnosti.

Jedním z důvodů, proč ženy vydělávají méně než muži, je, že častěji pracují na částečný úvazek. V České republice pracuje na částečný úvazek asi 10,2 procenta žen, zatímco mužů pouze 2,8 procenta. A to patří ČR k zemím s nejnižším podílem zaměstnanců pracujících na částečný úvazek. Evropský průměr je 32,1 procenta pracujících žen a například v Nizozemsku pracuje na částečný úvazek 75,8 procenta žen. Zaměstnanci pracující na částečný úvazek přitom vydělávají asi jen 75 procent hodinové mzdy oproti zaměstnancům pracujícím na plný úvazek. Hlavním vysvětlením, proč ženy pracují na částečný úvazek, je péče o děti. Mužů, kteří z těchto důvodů pracují na částečný úvazek, je oproti tomu minimum.

Nerovnost a věk

Tato dvojí úloha žen – pracovat jako zaměstnanec a současně jako neplacená pečovatelka – působí současně jako faktor snižující mzdu. U žen je mnohem větší pravděpodobnost, že budou muset odejít na mateřskou dovolenou a přerušit tak práci. To ženám snižuje šance vypracovat se na vyšší pozici – na rozdíl od mužů, kteří tento problém obvykle řešit nemusejí.

Avšak ženy jsou často placeny méně než jejich mužští kolegové i v případě, že zastávají stejnou pracovní pozici. Jejich nadřízení totiž obvykle předem počítají s tím, že se s touto skutečností smíří. V rámci kapitalismu tak stále přetrvává institucionální sexismus. Tento sexismus vede také k tomu, že pokud je nějaká práce považována za „ženskou práci“, je obecně odměňována hůře než takzvaná „mužská práce“. A to bez ohledu na náročnost. K nejhůře placeným profesím proto patří kupříkladu pokladní v supermarketu, práce na poště, učitelství v mateřské škole a jeslích, uklízení a podobně.

Jak je vidět z jednotlivých grafů, ženy vydělávají výrazně nižší mzdy než muži, a to při všech stupních vzdělání. Nejpatrnější jsou přitom tyto rozdíly u žen s vysokoškolským vzděláním. Nerovnost platí rovněž pro všechny věkové kategorie. Zdaleka největší je přitom tento rozdíl u žen ve věku 30 až 50 let. K lidem nejvíce ohrožených chudobou proto patří především ženy, nejvíce pak ty starší a matky samoživitelky.

Ženy vedly v minulosti za svá práva dlouhý zápas a v tomto boji dosáhly celé řady úspěchů. Avšak vzhledem k tomu, že útlak žen je pro kapitalismus mimořádně důležitý, nerovnost stále přetrvává. Na první pohled by se mohlo zdát, že útlak žen prospívá mužské části populace. Ve skutečnosti však nižší odměny pro ženu znamenají nižší rozpočet pro celou rodinu. Skutečný zájem na útlaku žen tak ve skutečnosti mají ti, kteří ženy zaměstnávají.

Nerovnost a vzdělání

Tím, že povinnost vychovávat děti a starat se o seniory spadá na rodiny, tedy de facto na ženy, nemusí stát na tyto záležitosti vynakládat mnoho prostředků. O to více peněz tak může poskytovat firmám ve formě investičních pobídek, daňových úlev a tak podobně.

Logika systému je taková, že pokud je někdo obtížen většími povinnostmi, zdravotními obtížemi či vyšším věkem, snižuje se tím jeho cena na pracovním trhu. Je-li zaměstnanec v obtížné situaci, tržní mechanismus jeho postavení automaticky ještě zhoršuje. To se týká jak žen, tak starších lidí, dlouhodobě nezaměstnaných, imigrantů a mnoha dalších. Úplného osvobození žen od veškerých forem nerovnosti je tedy možné dosáhnout jedině mimo existující společenský systém.

 

Vítězslav Lamač

vitezslav.lamac@socsol.cz

Vyšlo v březnové Solidaritě roku 2013


Článek vychází z následujících zdrojů:

Ženy a muži v datech 2011. Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/publ/1417-11-n_2011

Zaostřeno na muže a ženy. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/tab/F00036921B

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •