Slovo úvodem – červen 2013

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,

v severočeském Duchcově ve třicátých letech dvacátého století proběhl protest dělníků a následná střelba do jejich řad. K tomu přibylo devětadvacátého května jiné memento. Právě když jsme sázeli číslo, které máte v rukou, došlo zde k protiromskému mítinku. Toho se zúčastnilo na pět set lidí a několik příznivců neonacistické Dělnické strany sociální spravedlnosti. Stačilo málo a skončil by pogromem. Záminkou bylo napadení manželského páru Romy. Srovnatelných násilností se denně v republice děje několik, přitom agresory jsou většinou příslušníci majority, „etničtí Češi“, aniž by média zdůrazňovala jejich etnicitu. Palcové titulky ohlašují barvu kůže útočníků jen tehdy, jde-li o příslušníky minority. Citujme postřehy ústeckého zpravodaje Solidarity Jaroslava Chramosty, který byl toho dne na místě:

„Jaký má starostka k pořadatelům vztah, se ukázalo i na tom, že demonstraci povolila, ačkoli […] nedodrželi zákonnou lhůtu na podání žádosti o uspořádání demonstrace. […] Zvyšující se radikalitu demonstrujících je dobře vidět i na tom, že na demonstraci se spolu s neonacisty objevily i rodiny s dětmi nebo nezletilí.“ Po skončení oficiální akce se „dav asi sto lidí vedených neonacisty vydal do duchcovské čtvrti Jižní město, kde bydlí romská komunita […] vykřikoval hesla jako: ‚Jdeme si pro vás‘, ‚Čechy bílým‘, ‚Čechy Čechům‘, ‚Pusťte nás na ně‘. Cestu davu naštěstí přehradil kordon těžkooděnců, kteří byli na tuto možnost připraveni.“ Zatímco vedení „Ústeckého kraje dává od problémů ruce pryč“. Naproti tomu v „nedaleké ulici se sešli aktivisté z iniciativy Nenávist není řešení, kteří uspořádali modlitbu za mír. Místní Romové […] útok na manželský pár pochopitelně odsuzují. Z útoků jednotlivců nesmí být viněna celá minorita“. Další informace jsou dostupné v článku „Duchcov: Když se ‚pokojná‘ demonstrace zvrhne“, který jsme vydali na webu.

Duchcov navazuje na události, jež začaly předloni ve Šluknovském výběžku. Jak jsme psali, také tehdy se dav „rozhodl vydat k domům obývaným romskými rodinami. Situace se vyhrotila a pořádková policie musela použít vodní děla a slzný plyn, aby zabránila davu, tvořenému z části neonacistickým tvrdým jádrem a z části zfanatizovaným místním obyvatelstvem, zaútočit na místní romské ghetto“ (Antifašisté proti akcím DSSS na Šluknovsku). Podobně tomu bylo v případě loňských událostí v Břeclavi, kdy podněcovatelem nenávisti byla média. Ta ponejprv ohlašují jako hotovou věc, že patnáctiletý Petr, jenž si poškodil ledvinu, byl napaden Romy, aby se později ukázalo, že mladík si viníky vymyslel a zranění si způsobil sám. „To už je však příliš pozdě a rasistická notička se již naplno rozezněla po celé republice. Břeclavští Romové pak ze strachu nepošlou své děti do školy“ (Břeclav a Romové).

Na politickém poli se situace od té doby vyhrotila. Zmnožily se otevřeně xenofobní postoje. I tentokrát, abychom se vrátili k Duchcovu, sbírá nejeden zákonodárce body rétorickými útoky na Romy. Vzhledem k tomu, že asi v druhé polovině června se bude v Duchcově konat mítink neonacistů, bude třeba místní Romy bránit opakovaně. Na paměti můžeme mít osmdesát let starou demonstraci dělníků, která oproti té nynější mířila správným směrem – proti kapitálu. Miřme i dnes proti systému, v němž mimo jiné rasismus odvádí pozornost od skutečných problémů, jako je rostoucí nezaměstnanost. Přidejme se k právě probíhajícím protestům proti bankám v Německu!

V květnu zahájila happeningem před ministerstvem vnitra svou činnost iniciativa Otrokem rasy. Její mluvčí Čonková v článku pro toto číslo přibližuje důvody jejího vzniku. Kampaň iniciativy připomene, že extrémní chudoba není realitou pouze „třetího světa“, ale žije v ní i stále větší počet českých Romů. A jednou se do jejich situace může dostat majorita. Ostravské Přednádraží či ústecké Předlice jsou jen vrcholem ledovce, nejkřiklavějšími případy sociálně vyloučených lokalit. Na podporu Přednádraží proto patnáctého června proběhne v Ostravě koncert a doprovodné akce. Dále iniciativa požaduje zbourání vepřína na místě památníku obětem romského holocaustu, tedy na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. Právě tyto oběti jsme si v těchto dnech připomněli.

O tom, že sociální bariéry se prohlubují směrem k „novému apartheidu“ celoevropsky, svědčí pouliční bouře, k nimž došlo ve švédském Stockholmu (navzdory tomu, že severské sociální státy platí za imunnější proti sociální krizi). Máme zato, že tyto nepokoje nejlépe vysvětlují slova polského sociologa Baumana, která patřila dva roky starým bouřím v Londýně: „Impulzivní nakupování a zbavování se věcí, které již nejsou dostatečně atraktivní, a jejich nahrazování věcmi atraktivnějšími v nás vzbuzuje největší potěšení. Míra, jakou dochází naplnění naše konzumentské uspokojení, je mírou naplnění našeho života. […] Pro znevýhodněné konzumenty – tedy pro ty, kteří [na to] nemají – představuje nemožnost nakupovat tíseň, dusivé stigma nenaplněného života, což jim připomíná vlastní ubohost. Přičemž těmto lidem není upíráno pouze potěšení, oni jsou zbavování samotné lidské důstojnosti!“ („Bouře v Londýně: Sklízíme, co bylo konzumerismem zaseto“ dostupné na webu Solidarity).

Jinak devětasedmdesáté číslo Solidarity prostupuje řada témat. Samostatnou pozornost věnujeme nevídané tragédii v bangladéšské textilní továrně, která stála život více než tisíc lidí. Zásadním tématem čísla jsou daňové ráje, ale i (cíleně) nečerpané prostředky z evropských fondů. Vydáváme třetí, nejrozsáhlejší část analýzy ekologické krize z pera marxistických ekologů a vedle toho přední agronom Petr Tuček navazuje na text o potravinové bezpečnosti z minulého čísla. Historickou rubriku plní dva texty. Koncem června před pětačtyřiceti lety vyšel manifest Dva tisíce slov, určující pro jubilejní pražské jaro, jemuž věnujeme text, a zároveň se ohlížíme za dělnickými radami v českých a československých dějinách, pražské jaro nevyjímaje. A to není vše.

Z domácího dění jsme nevynechali tragikomickou epizodu kolem jmenování Martina C. Putny profesorem, protože ze strany prezidenta představovala zásah do akademických svobod. Ten pokračoval ve šlépějích daleko vážnějšího oklešťování vysokých škol takřečenou reformou, tedy zákonnou cestou, již prosazuje vláda. Snad shodou okolností prezident své rozhodnutí Putnu nejmenovat ohlásil na Mezinárodní den proti homofobii, připadající na sedmnáctého května. Na jiném konci Evropy vydala Mezinárodní organizace práce při příležitosti tohoto Dne prohlášení, v němž se zavazuje bojovat za pracovní prostředí bez diskriminace jakéhokoli druhu, včetně diskriminace na základě sexuální orientace či genderové identity. Ačkoli jde o pouhé prohlášení, které na svou realizaci čeká, postaveno vedle výroků tuzemských politiků vytváří příkrý kontrast. A je to i inspirace pro české odbory.

Závěrem Vás zveme na Dny antikapitalismu, řadu přednášek, diskuzí a doprovodných akcí, pořádaných Socialistickou Solidaritou. Proběhnou ve dnech od sedmého do devátého června. Podtitul letošního ročníku zní „Alternativa existuje“. Diskuzí se zúčastní osobnosti tuzemské i zahraniční scény, jež se angažují v rozdílných sociálních hnutích. Mimo jiné filozof Michael Hauser, jenž se zhostí otázky relevance marxismu pro dnešek, nebo přední česká ekonomka Ilona Švihlíková, která představí problematiku ekonomické globalizace.

Ze zahraničních hostů na Dnech antikapitalismu vystoupí například Costas Todoulos z řecké Socialistické strany pracujících, aby českému publiku přiblížil zkušenosti s odporem proti úsporným opatřením. Na něj naváže Jo Cardwell z britské radikálně levicové strany přednáškou „Sociální hnutí a odbory ve světě“. Tématem její kolegyně z polské levicové organizace, Ellisiv Rognlien, bude „Skandinávský sociální stát jako překonání kapitalismu?“. Mezi další okruhy programu patří feministické hnutí, levicové pojetí ekologické problematiky, vztah umění a emancipace či zamyšlení nad otázkou, jakou potřebujeme politickou stranu.

V květnu nás opustily dvě postavy levice. Ekonom Valtr Komárek a filozof Milan Valach. Čest jejich památce!

Zdravíme účastníky právě probíhajících a policejně perzekvovaných masových protestů proti neoliberalismu v Istanbulu!

 

Vaše redakce

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •