Slovo úvodem – květen 2013

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,

přestože právě dnes – v době rekordní nezaměstnanosti a strachu o místo – má Svátek práce stále větší význam, média jako obyčejně prezentovala první máj především jako „den zamilovaných“, nechyběly ani připomínky povinných průvodů za minulého režimu. V duchu nostalgie se nesly i tradiční prvomájové akce organizované komunistickou stranou. Naopak akcí, která v tuzemsku zasluhuje mnohem větší pozornost, byla prvomájová demonstrace organizovaná anarchisty. Ta spojila oslavu Svátku práce s protestem proti kapitalismu.

„Po celém světě proběhlo prvního května na Svátek práce nespočet demonstrací. Jednou z nich bylo i protestní shromáždění pracovníků v hongkongských docích, kde se podle původních plánů mělo sejít pouhých několik stovek dělníků. Dokaře, požadující zlepšení svých pracovních podmínek – jejich platy například zůstávají už přes deset let na stejné úrovni – však přišlo spontánně podpořit na pět tisíc lidí,“ tentokrát mimo jiné informujeme v rubrice Odbory ve světě. A vzhledem k tomu, že letos uplyne pětačtyřicet let od takzvaného francouzského máje – jednoho z nejvýznamnějších sociálních vzedmutí dvacátého století –, vydáváme v tomto čísle samostatný text o této události.

Na Univerzitě Karlově v Praze úspěšně proběhl autentický Majáles. Pořádala jej ta část studentů, které šlo o vytvoření protiváhy vůči komerčním „majálesovým“ akcím, potažmo o navrácení Majálesu studentskému hnutí. Vždyť „Majálesy“ posledních let se konaly jen za účelem generování zisku nemalých privátních společností. Místo toho byl Studentský Majáles vyvrcholením sérií přednáškových a diskuzních akcí, mezi něž patřila na prvním místě Akademická noc, otevřeně navazující na loňské vysokoškolské protesty. Noc přilákala stovky studentů, jež se zapojily do kritické debaty o takzvané reformě vysokého školství, ale i o celospolečenských tématech.

Osmý a devátý květen se pojí s porážkou nacismu. Bohužel jen málo pozornosti bylo věnováno tomu, že rasismus jako základ této nanejvýš zločinné ideologie v současnosti nabírá na významu. Dobrou zprávou je v této souvislosti vznik iniciativy Otrokem rasy – ta chce bojovat proti rasismu a zvláště pak proti útlaku Romů. Svou činnost zahájila happeningem před ministerstvem vnitra v Praze a petičním stánkem před ostravskou radnicí. Chce „vyjádřit znepokojení nad doposud tolerovanými rasistickými výroky některých politiků a známých osobností, nad zkreslujícím informováním některých médií, nad nenávistnými pochody a celkově nad jakoukoli diskriminací na základě barvy pleti. Přijetím dopisu se ministr zaváže k provedení takových opatření, která ochrání obyvatele Přednádraží a nedopustí násilné vystěhování policií,“ stojí v prohlášení. Právě bytová krize na Přednádraží je jedním z hlavních témat rozhovoru s Imrichem Horvátem v tomto vydání.

„Během posledních let bylo v Maďarsku usmrceno několik Romů za dosud nevyjasněných okolností. Orbánova vláda rasově motivovaným útokům nevěnuje pozornost, zlověstně je bagatelizuje […] Ultrapravicový Jobbik, známý antisemitskou a protiromskou rétorikou, disponuje přibližně takovým elektorátem jako sociální demokracie […]“ – takto jsme komentovali maďarskou situaci již předloni. O Maďarsku jako zemi, která ztělesňuje pesimistické prognózy stávajícího vývoje (nejen) v Evropě, do této Solidarity napsal tamní aktivista Csaba Jelinek.

Poté, co byl senátem odvolán ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, pokusila se skomírající pravicová vláda s podporou většiny médií rozpoutat další vlnu antikomunismu. Přitom to byla právě Topolánkova vláda jako předchůdkyně vlády stávající, která se postarala o to, aby radu Ústavu volila a odvolávala horní komora parlamentu, jež byla toho času většinově pravicová, a zajišťovala tak chod antikomunistické propagandy. Petra Uhla, který strávil v normalizačním žaláři několik let, jistě nikdo nemůže podezírat z toho, že by popíral nepravosti minulého režimu. Souzníme právě s jeho názorem: „Považuju za jediné možné řešení ÚSTR zrušit, ovšem zákonem. Jeho archiv musí být převeden pod Národní archiv České republiky ihned. A pokud jde o bádání, jistě by to – i za část rozpočtovaných peněz – zvládl lépe Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd.“

Ve Velké Británii se konaly regionální volby, ve kterých získala rekordní množství hlasů krajně pravicová protievropská Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP). Hypotetický přepočet těchto hlasů na parlamentní volby svědčí o tom, že v dané situaci by labouristé (sociální demokraté) sotva dali dohromady levicovou vládu. Děsivá je reakce samotných labouristů, kteří se začali uchylovat k otevřené národovecké rétorice; ostatně heslem předvolební kampaně je „One Nation“. Co víc: strana se ústy svého předsedy Milibanda omlouvá za „příliš otevřenou“ imigrační politiku, kterou realizovaly předchozí labouristické vlády Blaira a Browna (sic!).

Naopak důležitou symbolickou porážku utrpěla extrémní pravice ve Francii, kde se pátého května konal „pochod za šestou republiku“, jejž se zúčastnilo bezmála dvě stě tisíc příznivců Levicové fronty. Stoupenců krajně pravicové Národní fronty bylo oproti tomu jen dva až tři tisíce. Také o tom, jak francouzští pravicoví extremisté společně s konzervativci napadali sexuální menšiny při příležitosti projednávání manželství pro stejnopohlavní páry, je článek v tomto čísle.

Mimořádnou pozornost věnovala média atentátu v Bostonu. Tyto útoky jsou samozřejmě odsouzeníhodné; umírají při nich nevinní lidé. Nicméně je zajímavé, jak se média zajímají výhradně o oběti západních společností, přestože většina obětí válek či terorismu pochází z rozvojových zemí. Druhým důvodem nebývalého zájmu médií je skutečnost, že útočníkem byl muslim. Právě to, co se kolem bostonského atentátu potažmo seběhlo, by nás mělo znervózňovat nejvíce. Účelové vyzdvihování podobných incidentů po atentátu na Světové obchodní centrum z počátku století totiž vytvořilo antisemitismus nové doby. Předmětem tohoto antisemitismu už nejsou primárně židé, ale muslimové – a především arabský, tedy semitský svět.

Od sedmého do devátého června Socialistická Solidarita pořádá Dny antikapitalismu 2013. Motto letošních Dnů zní „Alternativy existují“, proto bude tématem svět, kde se lidem daří svrhávat zdánlivě neporazitelné autoritáře, kde mnoho lidí zpochybňuje nerovnosti mezi muži a ženami a kde sílí nesouhlas s katastrofickým ničením životního prostředí. Vystoupí zahraniční hosté z odborového a protivládního hnutí v Británii, Řecku a Polsku, z domácí scény filozof Michael Hauser, ekonomka Ilona Švihlíková, která publikovala v tomto čísle, a další.

Závěrem informujeme o nových prodejních místech. Jedná se o galerii Berlinskej model v Sochorově ulici v Praze, dále je časopis nově k dostání v České čajovně v Novém Strašecí. Bližší informace o prodejních místech naleznete na zadní straně časopisu.

 

Vaše redakce


Prodejní místa Solidarity

KAMENNÝ OBCHOD FAIR&BIO (www.ekumakad.cz) – Sokolovská 29, Praha 8 – pondělí až pátek od 11 do 19 hodin
STUDENTSKÝ KLUB K4 (www.k4klub.org) – Celetná 20, Praha 1 – pondělí až pátek od 10 do 24 hodin, sobota až neděle od 16 do 24 hodin
GALERIE BERLINSKEJ MODEL (www.berlinskejmodel.cz) – Podplukovníka Sochora 9, Praha 7 – ve středu od 18 do 23 hodin, dále v době vernisáží a veřejných debat
GALERIE TRANZITDISPLAY (www.tranzitdisplay.cz) – Dittrichova 9, Praha 2 – úterý až neděle od 12 do 18 hodin
Solidarita je pravidelně k dostání na Pražské škole alternativ, která se koná každé pondělí od 18 hodin v Divusu (Bubenská 1, Praha 7)
KAVÁRNA TŘI OCÁSCI (www.triocasci.cz) – Gorkého 37, Brno – pondělí až pátek od 8 do 22 hodin, sobota až neděle od 10 do 22 hodin
TABÁK HOLEYŠOVSKÝ – Hrnčířská 65, Ústí nad Labem – pondělí až pátek od 7 do 22 hodin, sobota až neděle od 9 do 21 hodin
ČESKÁ ČAJOVNA (www.ceskacajovna.webgarden.cz) – U Školy 121, Nové Strašecí – v pondělí až pátekod 12 do 21 hodin, v sobotu od 18 do 23 hodin
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •