Uveřejňujeme úvodník, který vyšel v Solidaritě č. 75.
Vážená čtenářko, vážený čtenáři!
Během ledna počet nezaměstnaných dosáhl rekordních 586 tisíc lidí. To je nejvyšší úroveň za celou dobu existence České republiky. Ministerstvo práce a sociálních věcí podniklo kroky k jejímu „snížení“: změnilo metodiku výpočtu míry nezaměstnanosti. Počet nezaměstnaných se nyní nebude poměřovat vzhledem k ekonomicky aktivní populaci, jak tomu bylo doposud, ale vzhledem k širší skupině lidí od 15 do 64 let. Tímto krokem se ministerstvu podařilo „snížit“ nezaměstnanost z hrozivých 10,3 procent na přijatelnějších 8 procent.
Obětí nezaměstnanosti jsou nejčastěji menšiny a imigranti, což vede k přibývání sociálně vyloučených lokalit a ghett. Města a firmy problém „řeší“ vyháněním obětí nezaměstnanosti z jejich domovů. V Ústí nad Labem se firma Czech Property Investment rozhodla vyhnat na ulici asi stovku chudých, ti se však podřídit nechtěli a postavili se na odpor.
Nezaměstnanost česká mainstreamová média příliš nezajímala. Větší pozornost věnovala výroku bývalého předsedy KSČM Grebeníčka. Dovolil si připomenout, že Palachovy názory jsou na hony vzdálené pravicové ideologii. S ohledem na historické prameny znějí jeho slova pravdivěji než ideologické vzývání Palacha, který protestoval proti sovětské okupaci a společenské letargii, ve jménu boje proti komunismu.
Před ministerstvem kultury se 14. února, tedy v době vznikání čísla, uskutečnila demonstrace, která byla namířená proti likvidačnímu škrtu státních dotací na živé umění. Účastníci svými transparenty trefně poukázali na to, že po tak drastickém snížení prostředků zbude „živá kultura už jen v jogurtech“. Ministerstvo na poslední chvíli postoj přehodnotilo, přesto je přislíbená výše finančních prostředků na živou kulturu pro rok 2013 nadále neúnosná. Petici „Zachraňte kulturu 2013“ již podepsalo přes pět tisíc lidí.
V době vznikání časopisu se odehrály dvě mimořádně významné události na půdě parlamentu. Loni v lednu jsme psali o dopadech nové maďarské ústavy, do které pravicová vláda vsadila mimo jiné rozpočtovou komisi, bdící nad „rozpočtovou odpovědností“ vlády. To byla předzvěst současnosti, kdy řada evropských zemí pod tlakem nadnárodních institucí přijímá demokracii oklešťující fiskální pakt. Tehdy jsme nicméně netušili, jak ochotně půjde něčemu podobnému v ústrety česká sociální demokracie. Schválení finanční ústavy sněmovnou s pomocí ČSSD, která tak sama pro sebe „zajistila“, že příští vláda bude ústavou povinována pokračovat v ničivých škrtech současného kabinetu, a to bez ohledu na výsledek voleb.
Právě v Maďarsku v současné době probíhají velké studentské protesty proti politice Orbánovy vlády, která zavádí školné a tvrdé škrty ve veřejném sektoru. „Zarážející je tempo, s jakým všechny legislativní změny procházejí, a nedostatek vyjednávání,“ konstatoval tamní studentský aktivista Csaba Jelinek v rozhovoru pro zářijovou Solidaritu, což se dá říci také o Česku.
Druhá mimořádně významná událost na parlamentní půdě se týkala Šumavy. Poslanci udělali první krok k faktickému zrušení šumavského národního parku. Plzeňský návrh zákona (plzeňskou krajskou koalici tvoří ČSSD a KSČM) má území parku otevřít výstavbě a developerům; správa lesů se má řídit pravidly pro běžné komerční lesy určené k pěstování a těžbě dřeva. Hnutí Duha bezprostředně nato sdělilo, že připravuje „veřejnou kampaň, bude se psát poslancům i demonstrovat“ a že „špatný zákon nesmí projít“.
Zahraniční média věnovala pozornost konfliktu v Mali, který byl prezentován vesměs jako boj francouzských vojsk proti islámským radikálům a teroristům z al-Káidy. Nechyběly ani xenofobní výzvy, že by se Evropa měla více soustředit na boj proti „islamistickému obklíčení“. Mnohem méně se mluvilo o tom, že Mali je zbídačenou zemí, kterou vykořisťují západní korporace. A už vůbec ne o tom, že politická nestabilita Mali je důsledkem dlouhodobé chudoby a nespokojenosti s vládou vojenské junty, jež loni v březnu za podpory Spojených států potlačila demokraticky zvolenou vládu.
Na závěr připomeňme sedmdesátileté výročí bitvy u Stalingradu, která skončila 2. února 1943 porážkou hitlerovských vojsk. Znamenala obrat ve druhé světové válce. Je důležité nezapomínat na tehdejší hrdinství a neuvěřitelné oběti lidu v boji proti fašismu. Zároveň zdůrazňujeme, že to byly Stalinovy nesmyslné čistky, které oslabily Rudou armádu vpředvečer konfliktu, a umožnily tak snadný počáteční postup Wehrmachtu potom, co nacisté Sovětský svaz napadli. Stalin se stal symbolem vítězství nad fašismem zcela neprávem.
Solidarita je nyní k dispozici na nových prodejních místech v Brně a v Ústí nad Labem. Bližší informace jsou na zadní straně.
Vaše redakce
redakce@socsol.cz
Vyšlo v únorové Solidaritě roku 2013
