Úvodník – říjnové číslo

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,

číslo, které právě držíte v rukou, vychází v napjatém předvolebním čase. Krátce se zaměřme na hnutí ANO, jež vede mediální a potravinářský magnát Andrej Babiš. Doufat, že se historie nebude opakovat, by bylo zoufale naivní, zvlášť když podle předvolebních průzkumů preference Babišovi strmě narůstají. Je třeba se ptát, kde tkví jeho úspěch. Co se skrývá za jeho mediální kampaní tak tajemného, co očarovalo voliče, že jsou znovu schopni volit politický subjekt, který se od Věcí veřejných liší nanejvýš kosmeticky?

Potvrzuje snad Babiš, že si volby dnes může každý koupit a že volby nejsou víc než speciální regál v supermarketu, kde vyhrává zboží s nejpropracovanějším marketingem? Nebo že vítěznou se stává ta strana, která dokáže zákazníkovi vštípit představu, že právě ona nejpřesněji odráží jeho vlastní zájem, touhy, pocity, rozhořčení?

Už jen potenciální úspěch Babišova hnutí nutí voliče, aby přemýšlel a přehodnotil svůj postoj k volbám. Dokud bude mezi politickými stranami hledat tu, která nejpřesněji odpovídá jeho představám a nejvíce vyhovuje jeho smýšlení, a bude se tak chovat obdobně jako při nákupu zboží, jímž uspokojuje své potřeby, vyprázdněnost politických stran bude narůstat a zanedlouho se úkaz „Babiš“ stane pravidlem.

Ponaučení zní tedy následovně: pokud Babiš vštípil lidem představu, že stát má být řízen jako (jeho) firma a volby mají být obdobou valné hromady akcionářů, pak nezbývá než odpovědět, že stát již jako firma dávno funguje. Nedostatek Babišova projektu tedy nespočívá ani tak v tom, že je chybná nebo že ji nenaplní a zradí (což se nejspíše stane, jak zkušenost s VV ukazuje), nýbrž v tom, že tato jalová představa je již de facto uskutečněna. Stát poslouchá ratingové agentury. Reaguje na tržní tlaky. Snaží se zvýšit konkurenceschopnost svých občanů apod.

Pokud se úkaz Babiš ještě nestal pravidlem, měl by volič zavčas revidovat své představy a potažmo i kritéria, kterými se při volebním hlasování řídí. Uvědomit si, že Babišovy vize jsou vadné, protože jsou již uskutečněné, a že on může bezútěšnost nynější situaci pouze prohloubit, je lekcí, kterou by měl každý demokratický volič uvážit.

Jako hlavní téma tohoto čísla jsme zvolili boj horníků v Ostravě proti zavření dolu Paskov. Na rozdíl od Respektu si totiž můžeme dovolit k této nanejvýš důležité události zaujmout stanovisko.

Mezi dalšími tématy zdůrazněme zprávu o cílech a důležitosti platformy Blokujeme, která se opakovaně staví fašistickým klikám na odpor. Mezi její nedávné počiny patří úspěšný Romský pochod hrdosti (Roma Pride).

Z minulého čísla pokračuje druhý a předposlední článek týkající se 40. výročí Pinochetova puče. Na druhé straně otevíráme tímto číslem novou rubriku „Z dějin třídních bojů“, kde budeme vyzdvihovat významná výročí a události, které se váží k aktuálnímu měsíci.

Jeden text věnujeme důchodové reformě, který byl tentokrát napsán feministickou optikou. Zmiňme také analýzu nedávných německých a rakouských voleb, jejich dopadů a stavu politické situace v těchto zemích.

Závěrem zdůrazněme jednu událost za všechny, které se do časopisu nevešly. U ostrova Lampedusa (na půli cesty z Tuniska na Sicílií) utonulo podle zpráv kolem 300 uprchlíků, týden nato se zde situace opakovala a obdobná katastrofa nastala poblíž egyptské Alexandrie. Počty obětí se pohybují v takových řádech, že jejich sčítání hraničí s cynismem. Za takovéto situace by si každý čestný konzervativec měl položit otázku, co vlastně chrání z tolik ceněného evropského dědictví, když z Evropy zbyla pouze pevnost – obrněná troska, chránící snad již jen svou vlastní vyprázdněnost.

Vaše redakce

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •