„Rudá hrozba“ v regionech

Poté, co KSČM uspěla v říjnových krajských volbácha následně sestavila několik koalic s vítěznou ČSSD, se v regionech začaly více či méně ozývat i hlasy proti účasti komunistů na krajských vládách. Zvláštní pozornost přitom zasluhují jihočeští studenti, kteří dokázali uštvat radní Baborovou a přinutili ji odstoupit ze zdravotních důvodů.

Ačkoli byla KSČM přizvána k účasti na vládě v osmi krajích a v Ústeckém kraji se její člen stal dokonce hejtmanem, nejrázněji se vzbouřili lidé v Jihočeském kraji proti radní pro školství a kulturu Vítězslavě Baborové. Jakkoli je aktivizace mládeže a jiných obyvatel jistě žádoucí, jejich protesty míří na špatný cíl a nepřímo podporují současnou pravicovou vládu.

Antikomunistické protesty

Již několik dní po uzavření koaliční dohody mezi ČSSD a KSČM v Jihočeském kraji vznikla z podnětu středoškolského pedagoga Martina Rosochy petice proti ovládnutí rezortu školství komunistickými zastupiteli a obecně proti koalici obou levicových stran. Tato petice dnes čítá více než 12 300 podpisů z celé republiky a pomohla vznítit vášnivé protesty studentů, kantorů a jiných občanů požadujících odvolání Baborové z funkce radní pro školství a kulturu a navázání spolupráce ČSSD s jinými „demokratickými“ stranami. Stávkuje několik gymnázií, obchodní akademie a část studentů z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity.

Ne všichni gymnazisté a vysokoškolští studenti souhlasí s těmito požadavky, ale naopak aktivitu svých spolužáků odmítají, nicméně několik studentů dokázalo vyburcovat stovky lidí k demonstracím. 17. prosince dokonce 16 středoškolských studentů, podpořených Zdenou Mašínovou a jinými významnými osobnostmi regionu (včetně rektora regionální univerzity Libora Grubhoffera), drželo jednodenní hladovku v této naději: „zastupitelé zjistí, že je nespokojenost s komunisty v krajské vládě tak velká, že je třeba s tím něco dělat.“ Dokonce hejtmanovi Jiřímu Zimolovi (ČSSD, druhé volební období ve funkci) vzkázali, že pokud nebudou jejich protesty vyslyšeny, vyhlásí v lednu štafetovou (řetězovou) hladovku. Poslední demonstrace se konala rok po úmrtí Václava Havla – k jehož odkazu se studenti hlásí – tedy 18. listopadu 2012, zúčastnilo se jí několik set lidí, dostavil se dokonce i prezidentský kandidát ODS Přemysl Sobotka, na dálku protestující podpořila lidovecká kandidátka Zuzana Roithová i kardinál Miroslav Vlk.

Jak prohlásil hejtman Zimola, který ultimátum organizátorů vnímá jako vydírání a ustoupit nehodlá, „ve vyspělé společnosti je běžné, že každý nový politik dostává prvních sto dní čas, aby předvedl, co umí. Pokud se kdokoli neosvědčí, já budu první, kdo dotyčného či dotyčnou navrhne zastupitelstvu k odvolání.“¹ Je nutné podotknout, že při volební účasti necelých 39 procent KSČM získala v Jihočeském kraji necelých 20 procent podpory, což představuje 37 187 absolutních hlasů a Vítězslava Baborová obdržela 1567 preferenčních hlasů.

Studenti zdůrazňují, že tyto protesty nejsou namířeny proti samotné radní. Přesto však paní Baborové značně znepříjemňují život: denně prý dostává výhružné dopisy, dokonce jí bylo vyhrožováno bivakováním před jejím domem. Během demonstrace dokonce český hudební a filmový kritik Jan Rejžek prohlásil: „Soudružce učitelce Baborové bych dal za domácí úkol, aby stokrát opsala větu ‚Jsem služka zločinecké organizace‘,“² za což režisér sklidil bouřlivý aplaus demonstrantů. Po dvou měsících protestů a výhrůžek nová radní připouští, že funkci odmítne. Psychicky je totiž dle vlastních slov blízko zhroucení.

„Odborníci“

I když běžně důležité funkce ve vládě nezastávají odborníci (kupříkladu Jan Besser byl ministrem kultury, ačkoli je vzděláním stomatolog), hlásil jeden titulek v Mladé frontě DNES – „Policista obsadí dopravu, učitelka dostane kulturu“³ – jako by tyto osoby neměly žádné předpoklady rezorty vést. Přitom radní Baborová je dlouholetou učitelkou matematiky a fyziky na základní škole ve Strakonicích, a byla dokonce 12 let členkou krajského výboru pro školství. Je pravdou, že ve věci kultury je méně znalá, ale jistě to není oblast na hony vzdálená vzdělávání. Co se týče rezortu kultury, chce zachovat otáčivé hlediště v Českém Krumlově, podporovat folklor a kulturní dění v malých obcích a otevírat kulturní stánky co nejširší veřejnosti. Na rozdíl od Václava Sloupa, bývalého pohraničníka a člena KSČM, který se stal radním pro školství v Karlovarském kraji a proti němuž tamní pedagogové a studenti rovněž protestovali (byť slaběji), je Vítězslava Baborová profesně kompetentní osobou.

Kritici paní Baborové požadují, aby sdělila, jaké má ve funkci plány – měla by je totiž vysvětlit a obhájit údajně předem.⁴ Nabízí se otázka, proč by tak měla činit, pokud podobná obhajoba politických rozhodnutí není vyžadována ani od odstupujících politiků. V reakci na to paní Baborová i hejtman Zimola studentům nabídli, že s nimi budou rádi o budoucnosti školství v kraji debatovat a s chutí je zapojí do rozhodování o věcech veřejných, ale ne pod tlakem.

Na podporu hlavního požadavku – rozvázání spolupráce ČSSD a KSČM – studenti argumentují tím, že ČSSD měla možnost vytvořit „stejně silnou koalici“ i s jinými stranami, a to konkrétně s Jihočechy anebo s KDU-ČSL. Jenomže hejtman Zimola vysvětlil, že se lidovci a Jihočeši záhy po volbách dohodli s TOP09 a požadovali v rámci vyjednávání přijetí zastupitelů i této vládní strany. ČSSD již však předem zapověděla jakoukoli spolupráci s vládními stranami. Navíc po minulé velké koalici ČSSD a ODS je čistě levicová vláda kýženou změnou. Navzdory takzvanému bohumínskému usnesení, které zapovídá spolupráci ČSSD s jakoukoli extremistickou stranou, a vzhledem k výsledkům voleb sociální demokracie podporu KSČM k prosazení svých záměrů jednoduše potřebuje: i v Jihomoravském kraji, kde krajskou koalici tvoří ČSSD spolu s lidovci, byla podepsána dohoda s komunisty, která zavazuje podpořit některé programové body. Levicové koalice jsou stabilnější a mohou potenciálně představovat protiváhu k neoliberálnímu vládnutí na celostátní úrovni.

Stojí za pozornost, že mediálně se přisuzuje vina za vzestup KSČM sociálním demokratům, namísto současné vládní koalici, která nárůstu preferencí KSČM nahrává. V několika denících jsme tak mohli číst, že „ČSSD umožnila nástup komunistů do 8 krajských vlád“⁵, a tím se zodpovědnost zcela evidentně přesouvá k opoziční straně, o níž dokonce v názvu jednoho článku v Mladé frontě DNES autoři tvrdí, že se „otáčí ještě více doleva“ a ptají se, zda „vybere zatáčku?“.⁶

Bez vlivu ideologie?

Na celé kauze je jistě nejzajímavější antikomunistická rétorika – transparenty a hesla studentů jako „Vzpomínáte? Nezapomeňte“, „Rudí bratři, vraťte se do svých rezervací“ (což je mimochodem i heslo značně rasistické), „Stop komunistům“, „Nejsme malé děti“, „Chci se učit pravdu“ nebo „Nekažte mi budoucnost“ jsou jejím jasným projevem. Rozhořčení studenti a jejich podporovatelé často opakují, že KSČM je stranou nedemokratickou, ovšem odmítají tím uznat, že je to strana legální, které bylo umožněno ucházet se ve volbách o přízeň voličů a byla následně řádně a svobodně zvolena. Rektor Jihočeské univerzity rovněž prohlašuje, že je KSČM zločineckou organizací, a proto je třeba proti ní bojovat. Proč však protestující nevnímají jako vhodné cíle koaliční strany současné vlády, které se podílejí na rozkrádání majetku, spolčují se s podnikatelskou sférou a zubožují velké skupiny obyvatelstva, což jsou evidentní zločinecké projevy?

Studenti během svých demonstrací využili různých otřelých symbolů, jako je srdce spojované s Václavem Havlem, jehož portrét byl dokonce na jedno setkání přinesen, byly hrány písně Karla Kryla, promítány dokumenty o hrůzách komunistického režimu. Spojení jako „totalitní strana“ je běžně skloňováno ve spojení s KSČM, slovo „komunista“ je některými považováno za sprosté slovo⁷, „koketování s marxismem“ je pro zdejší antikomunisty údajně skandální⁸. Podle rektora Jihočeské univerzity vláda KSČM povede k přijetí populistických opatření.⁹ Vrcholem této slepé rétoriky je pak výrok samotného Martina Rosocha, iniciátora petice: „Kdyby [komunisté] plně odsoudili zvěrstva z doby před rokem 1989, už by nemohli být komunisty.“ Takový výrok ilustruje absolutní neschopnost antikomunistů rozlišovat mezi jednotlivými ideovými směry, které se označují slovem „komunismus“.¹⁰ Domněnka, že vláda KSČM by znamenala návrat k praktikám předchozího režimu, je nesmyslná, mnoho lidí přesto bojuje proti tomu, aby se jednou opět zdravilo „čest práci“.

Studenti a pedagogové se podle svých slov obávají zejména zásahů do výuky a překrucování dějin období totalitního, sovětského komunismu a záměru Baborové snižovat počet víceletých gymnázií a zvyšovat počet a prestiž učilišť. Právě v obavách z ideologizace výuky tkví základní problém českého antikomunismu, který je hnací silou celé kauzy. Jak je zřejmé i z transparentů protestujících studentů „Chci se učit pravdu“, základem tohoto boje je přesvědčení, že současný systém – politický i vzdělávací – je neutrální a odideologizovaný. Jako by sametovou revolucí veškerá ideologie zanikla. Každá vláda je však podporována ideologií, jediným rozdílem té současné je, že není zjevná a tudíž se prezentuje jako neideologie a „zdravý rozum“.

Zkouška KSČM

Pokud jde o druhou obavu odpůrců radní za KSČM, tak právě politika prosazující přizpůsobení vzdělávání potřebám trhu, optimalizace školství (logika cost-effectiveness) či rušení a slučování škol je právě jedním z polí, na nichž by se KSČM mohla kompromitovat a její vliv by se tím pádem oslabil. Jakkoli totiž tyto záměry halí zcela jiná rétorická paleta, názory radní Baborové jsou téměř totožné s cíli pravicových stran a i s dlouhodobým záměrem kraje. Není proto pravdou, že „se Baborová chystá nahrazovat gymnázia učilišti v duchu stranické ideologie“. Čím by naopak nová radní mohla přinést pozitivní změnu a usměrnit optimalizační diskurz, je její přání zachovat základní a mateřské školy v malých obcích. Uvidíme, zda se KSČM dokáže na úrovni krajů postavit neoliberálním trendům alespoň částečně.

Možnost vyzkoušet své politické síly na nových krajských koalicích pomohou ukázat pravou tvář komunistické strany, jež se jeví jako krajně levicová, navazující na marxismus, ale ve skutečnosti jedná sociálnědemokraticky a v některých otázkách konzervativně. Setrvávání v opozici by straně posilovalo preference, otevřená konfrontace pomůže voličům odhalit, nakolik se KSČM dokáže postavit konkrétním trendům neoliberální politiky a nakolik je schopna, společně s ČSSD, přinášet alternativy.

Je s podivem, že si celá kauza získala takovou pozornost médií, ačkoli je počet protestujících lidí mizivý ve srovnání s protesty proti současné vládě. Podobnými případy jsou protesty a výhrůžky tří zlínských podnikatelů proti tamní koalici i útoky na olomouckého hejtmana Jiřího Rozbořila, který rovněž jmenoval náměstkem pro školství nestraníka Zdeňka Švece, nominovaného za KSČM, či snahy o odvolání karlovarského radního pro školství Václava Sloupa, zastupujícího názory významné menšiny lidí.

 

Barbora Čapinská

Článek byl napsán před zveřejněním rozhodnutí radní Baborové rezignovat.

Vyšlo v lednové Solidaritě roku 2013

barbora.capinska@socsol.cz