Březnová Pražská škola zaostřila na léky a potraviny

Pražská škola alternativ je cyklus pravidelně konaných přednášek, seminářů a workshopů na společensky aktuální témata. Zatímco na podzim minulého roku byla společným motivem akcí debata o privatizaci jako hrozbě pro veřejné služby a statky, ale i o deprivatizaci jako řešení, na jaře se zájem přesunul k debatě o klíčových životních potřebách. Mezi takové nesporně patří potraviny a léky, o nichž se diskutovalo na několika březnových přednáškách. Za Pražskou školou alternativ se budeme ohlížet pravidelně.

V pondělí 11. března proběhla debata zaměřená na kvalitu potravin a rovněž na plýtvání s nimi. Pozvání do panelu přijaly průvodkyně zdravou výživou Margit Slimáková a ředitelka Potravinové banky Praha Věra Doušová. Moderování se ujala Markéta Vinkelhoferová z Ekumenické akademie Praha.

 

Jsme to, co jíme

Slimáková nejprve posluchače seznámila s ochrannými známkami na potravinách a vysvětlila jejich význam. Málokdo ví, že mezi nimi existují značné rozdíly; například značka BIO (Biozebra) označuje výrobky produkované zemědělstvím šetrným k přírodě, hospodářským zvířatům a lidem nezávisle na zemi původu, zatímco Klasa označuje výrobky vyrobené v Česku (nikoli nutně z domácích surovin) splňující základní požadavky kvality bez ohledu na způsob jejich výroby a nutriční kvality.

Toto upozornění na takzvané značkové české potraviny, tvářící se jako to nejlepší pro naše zdraví, nebylo bezpodstatné s ohledem na stále se propadající všeobecnou úroveň kvality potravin v Česku. Slimáková uváděla zajímavé konkrétní příklady: třeba podle normy platné v roce 1959 připadalo na jeden kilogram majonézy minimálně osm vaječných žloutků, zatímco roku 2001 již pouze jeden.

Navzdory těmto minimálním požadavkům se na trhu v roce 2012 objevily „majonézy“ zcela bez žloutků, tvořené pouze tukem, vodou, škrobem a stabilizátory! Jiným příkladem může být zelí, které se podle normy z roku 1953 smělo konzervovat pouze solí, kmínem a cibulí, zatímco dnes v něm najdete benzoan sodný, sorban draselný a další „lahůdky“. Pouze jedna třetina výrobků v sobě chová živé kultury. O kvalitě filetů, párků, polévkových bujonů a dalších produktů už nemá vůbec smysl hovořit.

Všechna tato fakta potvrzují, že výrobci i obchodníci jsou ochotni pro zisk snížit kalorickou a nutriční hodnotu potravin na úplné dno bez ohledu na dopady na lidské zdraví. Snižování výrobních nákladů je prostě mantrou kapitalismu. A že společnost musí následně draze platit externality tohoto procesu, například stále rostoucím výskytem rakoviny – a nárůstem objemu finančních prostředků určených na její léčbu – jednotlivého výrobce nezajímá.

Když levněji vyjde plýtvat

Bídu dnešního systému v jeho zacházení s potravinami názorně ilustroval i příspěvek Věry Doušové, která, jak již bylo řečeno, řídí Potravinovou banku Praha. Ta funguje jako sekulární občanské sdružení, které zdarma shromažďuje a skladuje potraviny a předává je charitám a humanitárním organizacím v tuzemsku. V současnosti jde o malou organizaci, kde vedle ředitelky pracují tři další zaměstnanci s částečným invalidním důchodem a pak už jen neplacení dobrovolníci, kteří sváží neprodané zboží z obchodů. V Německu a dalších zahraničních zemích pracují podobné organizace v mnohem větším měřítku.

Doušová každopádně obohatila diskuzi o zajímavé zkušenosti ze své praxe vrhající světlo na panující poměry. Věděli jste, že velké obchodní řetězce, jako TESCO, raději vozí neprodané potraviny ke spálení do kafilérie, než aby je darovaly potřebným, třeba lidem bez domova? Za darované potraviny by totiž musely platit patnáctiprocentní daň, za spálené potraviny nemusí platit nic.

Dopisy Potravinové banky na ministerstvo financí vyzývající ke zrušení daně za darované potraviny zůstávají prý bez odpovědi, na což reagovaly hlasy z pléna vesměs tak, že podporu je nutné hledat jinde, neboť pravicoví šílenci ve vládě se v ničem podobném určitě angažovat nebudou.

 
 
 

Farmaceutický byznys

Byla-li přednáška o potravinách zajímavá, nic jiného nelze říct ani o debatě o lécích, která se konala o týden později. Ke stolu pro řečníky tentokrát usedl zástupce pacientů, viceprezident Svazu pacientů ČR Josef Mrázek, a mluvčí České lékařské komory Milan Sojka. Druhý zmíněný již v rámci Pražské školy alternativ v minulosti vystupoval a jako zkušený řečník zahájil svým úvodním slovem podvečerní debatu.

Východiskem k ní bylo smutné konstatování, že v Česku došlo za ministrování Tomáše Julínka (ODS) a jeho družiny k faktickému zhroucení státní transparentní lékové politiky, která do té doby při všech výhradách jakžtakž fungovala. Hlavní důvod spočívá v ukončení činnosti kategorizační komise, orgánu složeného z odborníků zastupujících organizace působící ve zdravotnictví. Komise přispívala svou činností k realizaci lékové politiky ministerstva, zohledňovala účelnost a hospodárnost úhrady léčiv ze zdravotního pojištění společně s jejich medicínským posouzením, zohledňovala jejich terapeutickou účinnost a ekonomickou náročnost. Podle farmaceutických korporací byl systém nespravedlivý a ceny léků příliš nízké.

Nový systém, který byl vytvořen korporátními experty, předal veškerou kontrolu nad léky, a to zejména kontrolu nad tvorbou cen léků, Státnímu úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL), který původně dbal pouze na jejich bezpečnost a registraci. Vedle toho, že se cenotvorba léků SÚKL vyznačuje pomalostí rozhodování a komplikovaností, dochází v jejím rámci k takovým věcem, o kterých v říjnu loňského roku hovořil mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiří Rod:

„[D]ochází k takovým absurditám, že generikum originálního léku, které ve všech rozumných systémech zdravotního pojištění přináší úspory, může získat stejnou úhradu jako originální lék, ba dokonce za jistých okolností může dojít k situaci, že zdravotní pojišťovna musí za generickou kopii platit víc, než je úhrada originálu (!). To je zřejmě celosvětové unikum.“ (Generické léky jsou ekvivalenty původních léčiv, které mohou na trh přijít po vypršení jejich patentové ochrany – pozn. redakce.)

Nutno podotknout, že tento „unikátní systém“, nahrávající farmaceutickému byznysu, rozhoduje o jedné třetině prostředků českého zdravotnictví, tedy přibližně o 70 miliardách korun ročně.

Další debata ohledně léků se týkala vysokých marží lékáren, stále rostoucích doplatků za léky, které lidé platí v lékárnách, stahování „příliš levných“ léků z trhu jejich vývozem do zahraničí a řady dalších neduhů a neřádů panujících v českém zdravotnictví.

 
 
 
Další akce

Březnové přednášky o potravinách a lécích potvrdily kvalitu akcí konaných v rámci Pražské školy alternativ. Tento projekt zajišťovaný spoluprací řady levicově orientovaných organizací, mezi které patří také Ekumenická akademie a Socialistická Solidarita (vydávající měsíčník Solidarita), je pořádaný za podpory zahraniční Nadace Rosy Luxemburgové a bude pokračovat i v dubnu a květnu.

Debaty se konají pravidelně každé pondělí od 18 hodin v sále Divusu v pražských Holešovicích (bývalé Dopravní podniky) a jsou otevřeny všem. Program dubnových seminářů je k dispozici v tomto čísle. Jste srdečně zváni!

 

Nikola Čuřík

Záznamy z Pražské školy alternativ vycházejí na YouTube kanálu TV Solidarita (www.solidarita.tv).
Vychází v dubnové Solidaritě roku 2013

<iframe title=“YouTube video player“ width=“300″ height=“250″ src=“http://www.youtube.com/embed/VqNWLlPYgvI“ frameborder=“0″ allowfullscreen></iframe>
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •