Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
S díky
Vaše redakce
Petr Rohel
Již v minulém roce začala v ostravsko-karvinském revíru (dále též OKR a OKD) jednání o kolektivní smlouvě. K nejdůležitějším problémům zde patří snižování mezd a plán majitelů zastavit na dole Paskov těžbu počátkem roku 2015. To vlastníci a management odůvodňují nedávno zveřejněnými údaji o velké ztrátě OKD v prvním pololetí letošního roku.
Vedení uvedeného podniku přišlo s požadavkem snížení mezd o 20 %. Již v létě dali přitom majitelé jasně na srozuměnou, že těžba v dole Paskov bude s největší pravděpodobností zastavena. To by znamenalo propuštění téměř 3 000 horníků a v blízké budoucnosti pak ztrátu až 9 000 pracovních míst, která jsou s těžbou v Paskově spojena. Do budoucna přitom nelze vyloučit ani zastavení těžby v dalším dole na Karvinsku.
První zprávy o ohrožení existence dolu Paskov začaly přicházet již koncem jara 2013. V této době začala odborová organizace dolu Paskov, reprezentovaná předsedou odborů Paličkou, spolupracovat s ostravskou občanskou iniciativou ProAlt a s ní spolupracující iniciativou Hnutí za přímou demokracii. V letních měsících a na začátku září bylo již jasné, že stanoviska obou stran, projednávajících případné snížení mezd, jsou nesmiřitelná.
Dobře to vyjádřil předseda hornických odborů OKD Jaroslav Pytlík. „Žádají, abychom přistoupili na snížení mezd o 20 %. To je šílené. V dole Paskov je průměrný plat 32 000,- hrubého. Bez dvaceti procent je to […] šestadvacet tisíc. Od toho si odpočítejte daně a jste na částce, za kterou se v těžkých a rizikových podmínkách nedá pracovat.“
Vedení OKD provedlo ekonomické rozbory (zátěžové testy), jež ukázaly, že v první polovině roku 2013 došlo ke značným ekonomickým ztrátám (ztráty byly způsobeny poklesem cen uhlí v USA v důsledku rozšíření těžby břidlicového plynu), a rozhodlo se řešit tuto situaci na úkor zaměstnanců.
Uzavření Paskova a z toho plynoucí nezaměstnanost by pro velkou většinu hornických rodin znamenalo katastrofu. Ukončení těžby by přitom podle Jaroslava Pytlíka bylo rovněž spojeno s velkými ekonomickými ztrátami. „V […] dole je 23 miliónů tun vysoce kvalitního koksovatelného uhlí. Bylo by bláznovství o ně přijít.“ Nelze ani vyloučit, že se ceny uhlí v určité časové perspektivě zvýší, ztráty zmizí a důl Paskov se opět stane rentabilním.
To vše vyvolalo u horníků z Paskova kromě obav také veliký hněv a vůli k odporu a podobné nálady panovaly i mezi horníky z dalších dolů. Odbory se tak ocitly pod tlakem, aby ustoupily od svého návrhu na 7 % snížení mezd a začaly připravovat demonstraci horníků v Ostravě. Jak říká Jaroslav Pytlík: „Zaměstnanci nám dali jasně najevo, že tudy vyjednávání o kolektivní smlouvě vést nemáme […], horníci jsou značně nespokojení a nervózní […]. Měli jsme strach, aby se nepouštěli do něčeho sami […]. I proto jsme začali připravovat společnou demonstraci.“
Demonstrace byla svolána poměrně narychlo na 17. 9. 2013. Odboroví funkcionáři původně očekávali, že se jí zúčastní kolem 400 horníků. Nakonec se jí však díky dobré propagaci a komunikaci s médii zúčastnilo minimálně 2000 lidí.
Během přípravy demonstrace se značně prohloubila spolupráce odborové organizace horníků s ProAltem. Zástupci této iniciativy pomohli odborářům z dolu Paskov navázat spolupráci s odbory ostravského Dopravního podniku a s odbory ocelárny a válcovny Evras (dříve Vítkovické železárny). Pomohli také rozšířit 1200 letáků, zvoucí na hornickou demonstraci.
Na demonstraci zaznívaly projevy, jež z krize vinily vedení a zejména pak samotného Bakalu. Dobře to ilustruje výrok předsedy Jaroslava Pytlíka:
„OKD byla bohatá firma, postupně prodávala své společnosti, udělala obrovské dluhy […]. Může za to vlastník.“ V podobném duchu se nesla i hesla na transparentech. Nálada na demonstraci byla velmi bojovná a došlo dokonce k incidentu, v němž se horníci střetli s příslušníky antikonfliktního týmu.
Demonstrace ukázala, jak moc jsou zaměstnanci rozhořčení. Otevírá se tím určitá příležitost pro radikální levici a občanské iniciativy, která se objevuje jen zřídka.
Je zřejmé, že většina zaměstnanců viní společnost NWR, jež vlastní uhelný revír, ze špatného hospodaření. Vyčítají jí především úsilí rychle maximalizovat zisky, aniž by z nich vytvářela rezervy na horší období. Tomu, že je tato kritika oprávněná, nasvědčuje i fakt, že zmíněná společnost navzdory této kritice dosud nezveřejnila údaje o svých rezervách a využití zisků.
Je třeba se zamýšlet nad možnostmi dalšího rozvoje protestního hnutí horníků. Rozhodující podle autorova názoru bude, zda se horníkům podaří získat pro širší protest funkcionáře a členy dalších odborových svazů z Ostravska a celé republiky.
Na Ostravsku pravděpodobně dozrává situace, kdy by se do protestů mohly zapojit desetitisíce lidí, kteří mají vlastní zkušenosti s více než dvěma desetiletími krizí a masové nezaměstnanosti. Podmínkou je ovšem zmíněná dohoda odborových svazů. Střízlivý pohled ukazuje, že se zde bude jednat o dlouhý a komplikovaný proces. Avšak spoluprací odborů a občanských iniciativ při přípravě demonstrace již byly v tomto procesu učiněny první kroky.
Při budování širšího protestního hnutí bude přitom třeba využít zkušeností, jak pozitivních, tak negativních, z minulosti. K těm nejvýznamnějším přitom patří zkušenosti s iniciativou Stop vládě.
Krizové jevy ostravsko-karvinského revíru vytvořily velkou poptávku po alternativě k neoliberálním receptům, jež na každé zhoršení ekonomické situace reagují jen snižováním mezd a zastavováním výroby. Prvním krokem k alternativnímu řešení je tlak na vlastníky, aby v této těžké situaci veškeré zisky a zdroje dceřinných společností investovali do výroby.
Oprávněný je jistě i návrh prezidenta Miloše Zemana, aby majitelé OKD prodali dřívější hornické byty nájemníkům a městům. Ze získané sumy by pak měli investovat do těžby v OKD. Avšak ani tyto návrhy příliš nepřekračují rámec ideologie převládající od 80. let 20. století, neboť se stále předpokládá, že všechny důležité záležitosti mají řešit jen soukromí vlastníci.
Dílčí řešení představuje sociální těžba uplatňovaná v zahraničí, kde je část ztrátové těžby dotována státem. Radikálnější a zároveň zajímavější je pak postup, jejž zvolil francouzský ministr průmyslu. Ten trval na zestátnění oceláren nadnárodní společnosti Mittal, která chtěla ocelárnu, stejně jako vlastníci OKD důl Paskov, uzavřít.
Částečné řešení situace, jež by vycházelo zaměstnancům vstříc, je možné. Podmínkou ovšem je, aby stát ve větší míře vstoupil do vlastnické struktury dolů. Stát by např. mohl pro OKD zajistit levné úvěry od některé banky a za tuto pomoc by měl spolu s bankou zaručen podíl na ziscích.
Stát by se také mohl pokusit získat pro tento postup finanční podporu z programů EU. Byla by potřeba získat prostředky z globalizačního fondu EU, který je určen pro řešení úpadku podniků v důsledku náhlých změn ekonomického cyklu. Využít tento fond doporučil v souvislosti s Paskovem i europoslanec Rouček. Konečně by bylo možné převést část vlastnictví OKD na zaměstnance. K tomu již existují programy Klubu samosprávného podnikání, kterých by bylo možno využít.
Tyto i jiné problémy, související se záchranou OKD, bude muset zčásti řešit také nová vláda, jež vzejde z říjnových voleb. Abychom však dosáhli optimálního řešení pro zaměstnance, bude nutný ohromný tlak odborů a občanských iniciativ.
Je tu však i další otázka, kterou je třeba si klást. Kdo bude z hornických protestů politicky těžit? Americký prozaik John Steinbeck napsal román Hrozny hněvu. Jde tedy o to, kdo bude po ostravské demonstraci sklízet hrozny hněvu. Bojovní odboráři a aktivisté? Umírnění představitelé politiky? Nebo, v nejhorším případě, příznivci Dělnické strany? Budoucnost je nejistá, ale otevřený prostor po ostravské demonstraci je třeba využít ve prospěch prostých občanů. Nepromarněme tedy tuto šanci!