Plody přímé volby

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Pokud naše články čtete pravidelně a Vaše situace Vám to umožňuje, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

Karel Chlouba

Prezident prohlásil, že nebude jmenovat Martina C. Putnu profesorem a zároveň nám zamlčoval, proč tak učinil. Dostávali jsme jen indicie. Nakonec – a přes odpor – jej tedy jmenuje. Čeho jsme to vlastně byli svědky? Byla to snaha zdolat politického odpůrce, nebo jen průzkum terénu své moci? Tak jako tak šlo o bezprecedentní zásah do akademických svobod. Předznamenává pouze začátek sklizně plodů přímé volby?

Kolem jindy vesměs přehlíženého ceremoniálního aktu jmenování docentů profesory prezidentem republiky se udály ostře sledované veletoče. Prezident totiž deklarativně odmítal udělit profesuru docentu M. C. Putnovi navzdory tomu, že splnil veškeré podmínky řízení a byl navržen vědeckou radou. Zároveň Hrad nepodal žádná oficiální vysvětlení. Prezident se dlouho jen tak mimoděk vyjadřoval, co se mu nelíbí.

Z médií jsme nejprve slyšeli, že důvodem je podpora Karla Schwarzenberga, pak zase, že ne. Poté za tím byla Putnova homosexualita, no a pak zase, že ne. Nakonec zůstalo u „morální dekadence“ Martina Putny spolu se všudypřítomnou šuškandou o tom, že Zeman na něj něco ví. Po setkání s ministrem Fialou prezident prohlásil, že Putnu jmenuje, ač si ho „na základě důkazů, které panu ministrovi předložil, absolutně neváží“, a od příště již bude profesory jmenovat ministr.

Celá kauza se uzavřela a veřejnost jasné důvody pro Zemanovo pohrdání Putnou nedostala. Nakonec je pro Zemana totiž nejlepší, když si každý vybere jemu vyhovující důvod ze změti výkřiků, které na Putnovu adresu šly. Vznikla tak iluze, že je skutečně nějakou černou ovcí obce, že je to sprosťák a nevychovanec. Byl ale záměr jen toto? Poškodit ho za cenu malého divadélka? Putna nikdy nepředstavoval pro Zemana relevantní politické riziko, má vliv na velmi úzký kruh populace.

V celém procesu ovšem docházelo ještě k něčemu jinému, vedle lidí vyjadřujících se ke krokům prezidenta byl toho všeho součástí opět nebezpečný boj „zemanovců“ se svým „Tak už se s prohrou srovnejte!“ proti „karlovcům“ s „My jsme Vám to říkali!“. Obě tyto kategorie jsou k dění vesměs slepé, neboť se jen vzájemně vymezují a zapomínají na společný cíl: hlídat všechny politiky, jednotlivcem volené i nevolené. Dovolují prezidentovi podstupovat jakékoli kroky legitimně ve jménu jedněch proti druhým. Platí, že když se společnost hádá, politik se směje.

Univerzitám, které do těchto kategorií nezapadají, hrozilo, že do konfliktu budou prostřednictvím podpory člověka známého jako „karlovce“ zataženy a oslabí svou dobrou pozici nestraníka ve společnosti. Jejich funkcí je být hradbou společnosti před totalitou ze všech směrů. Ony jsou tím relevantním soupeřem, jak viděla vláda za ministra Dobeše a jak se ukazuje i dnes.

Zda se prezidentova aktivita vyplatila, je zatím těžké soudit. Silný tlak proti zásahu prezidenta, zdá se, prozatím určil patřičné meze, univerzity si jméno udržely. Přesto se ukazuje, že předvolební polarizace je stále přítomna a lze ji využít proti nám. Bude tato mocenská performance ojedinělá, nebo si jen zvykáme na každodenní manévry? Odpověď na tuto otázku bude záviset i na tom, jak aktivní a soudržná v kontrole moci společnost bude.

 
Vyšlo v červnové Solidaritě roku 2013

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •