Sociální pracovník: Pro Romy tu není žádná budoucnost

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

nahoru na str. 8Štefanovi je teprve dvacet. Žije a pracuje v Duchcově. Druhým rokem dělá terénního sociálního pracovníka v občanském sdružení Květina. Řeší problémy Romů, které se týkají dluhů, bydlení a špatné komunikace s městem. Panuje tu dusná atmosféra kvůli rasistickým pochodům. Rom v Duchcově nemůže nic. Nemůže ven, do baru, na diskotéku. Dříve tu žilo asi dvanáct set Romů. Teď jich tu je devět set a další odcházejí.

 

Kde se podle Tebe vzal rasismus, když předtím to takhle vyostřené nebylo? Přičemž tedy rozbuškou byla ta násilnost v květnu…

Byl tu klid, ale pořád se mluvilo o tom, že Romové dělají tohle a támhleto, problémy se kupily, udál se mačetový útok ve Varnsdorfu, konflikt na pískovišti v Budějovicích… a pak to všechno prasklo. Byla velká chyba, že do konfliktu nezasáhla policie, a hlavně, že se videozáznam konfliktu, vlastně jen jeho část, pustila ven. K vyprovokování konfliktu muselo dojít z obou stran. (Viz článek Rasistické mítinky v Duchcově a v Českých Budějovicích, dostupný na webu.)

 

Kvůli úniku videa se celá záležitost dostala ven, město na to určitým způsobem zareagovalo. Ty jsi poté viděl první protiromský mítink, který se odehrál v červnu. Můžeš o tom říct něco víc?

Byla to první akce vyhlášená místními známými osobnostmi v čele se starostkou, přišlo do tisíce lidí. Den akce byl normální školní den, celý týden se to řešilo, uklidňovali jsme lidi, chodili jsme do terénu. Hodně lidí nechtělo pustit děti do školy. Vědělo se totiž, že po městě bude chodit hodně extremistů. Od paní vedoucí sdružení Květina mi bylo sděleno, že mám zavolat do škol a ne omlouvat děti, jen sdělit vedení školy, že se možná některé romské děti v den protiromského mítinku do školy nedostaví. Zavolal jsem do dvou místních škol, které to akceptovaly. Jeden klient volal do školy dokonce sám za sebe a omlouval své děti. Pak došlo k tomu, že jedna škola měla výhrady vůči tomu, že za organizaci omlouvám děti z výuky – přestože jsem žádné dítě neomlouval, to totiž ani není naše práce omlouvat děti. Byla dána připomínka na městský úřad, že jsme prý omlouvali děti. Paní vedoucí přes maily komunikovala s paní Prchalovou, což je ředitelka školy Pešatky, a tyto interní maily následně paní ředitelka zveřejnila na stránkách města Duchcov. V den schůze pak na náměstí vystoupil pan Koukal, sociálnědemokratický zastupitel, a řekl – cituji přesně: „Agitátoři občanského sdružení Květina vyzývali rodiče, aby děti dnes nepouštěli do škol.“ Tohle slyšet pro nás opravdu byl opravdu šok, protože pravda byla úplně někde jinde. Potom se problémy s městem stupňovaly dál.

 

Co říkáš na to, když vidíš svoje spolužáky pochodovat proti Romům?

To vidím běžně. Na prvním pochodu jsem taky viděl spoustu známých, se kterými jsem hrál za Duchcov fotbal. Je to od nich obrovská přetvářka, ve škole dělají, jak jsou s cigány velcí kamarádi… a pak je potkám na pochodu. Na rovinu bych člověku, který jde na pochod, řekl, co mám na jazyku: že se někde scházíš a nadáváš na Romy, nejsi s nimi spokojený, ale přitom se s nimi bavíš? Něco je u tebe špatně. Ale nemám potřebu se s takovým člověkem bavit. Jednou jsem na protiromském pochodu dokonce viděl holku, která má nevlastního otce cigána.

 

Vidíte možnost nějakého řešení?

Určitě nerušit organizace, jako je naše sdružení a další agentury, kterým paní starostka moc nefandí. Pro ty lidi, kterým pomáháme, je to přínos. Jsou rádi, že tu jsme. Bohužel, ostatní rádi nejsou. Dobrá je i dohledová služba, ale v našem městě vůbec není propracovaná.

 

Hovořili jsme o protiromských akcích. Zároveň proběhly protiakce na podporu Romů v Nádražní ulici. Jak tohle přijali místní Romové?

Zpočátku byli všichni rádi, že tu budou nové tváře. Rozjela se akce Z bahna ven. Postupem času si místní Romové zvolili své zástupce a potom začaly nějaké problémy ohledně toho, že si místní nepřejí, aby přijížděli noví lidé, protože to podle nich může vypadat jako provokace. Objevily se ohlasy, že „vy si přijedete, uděláte akci, v klidu si odjedete, a my tady slízneme to, co vy jste tu napáchali“. Takže někteří to vítali, někteří ne. Já jsem rád, když přijedou lidi jako Jožka Miker, to je zlatý člověk, lidé ho poslouchají, mají k němu respekt a důvěru (rozhovor s Mikerem Když se majorita Romů nezastane, skončí jako oni je dostupný na webu).

 

na str. 9Spolu s tím se vyskytla informace, že některé rodiny – vzhledem k tomu, jakou podepsali nájemní smlouvu – musely opustit svoje domovy proto, že se na některých akcích podílely nebo se tam vyskytovaly…

Zatím se to, pokud vím, ještě nestalo, ale od místních majitelů bytů a domů padly směrem k rodinám nějaké výhrůžky, že je vyhodí z baráku. Kdyby sem ale teď majitel přijel a viděl, kdo je venku, kdo se účastní, určitě by to nějaké následky mělo. Když například byla schůze v ulici Bratří Čapků, které se účastnil i majitel, byla na něm vidět nespokojenost s tím, že jeho nájemníci jsou venku a na schůzi se podílí.

 

Ty jsi viděl nějaké nájemní smlouvy? Zavazovaly nájemníky k něčemu nad rámec zákona?

Před dvěma lety ve čtvrti bylo šestnáct domů, z toho víc než půlka je dnes prodaná. Některé prodané nejsou, protože sotva stojí a podnikatelé o ně nemají zájem. Je v nich jasně vysoký nájem. Cenu elektřiny a plynu si majitelé nastaví podle sebe. Jeden majitel v ulici Bratří Čapků smlouvu prodlužuje vždy po měsíci, druhý po třech. Je to různé. Další majitel má ve smlouvě uvedeno, že pokud lidé nezaplatí nájem do určité doby, dostanou pokutu deset tisíc korun. Když opět nezaplatí, případ jde k soudu a k tomu se připočte další pokuta za to, že to vůbec jde k soudu. Pak ještě samotné poplatky za případný soud, které činí třicet tisíc korun. Tak to stojí ve smlouvě. Posílali jsme v té věci hlášku do Poradny pro občanství, občanská a lidská práva v Ústí nad Labem.

 

Můžeš říct něco o vyhlášce města, kterou iniciovala paní starostka a podepsal ji třeba i zmíněný sociální demokrat Koukal? Mimo jiné se v ní navrhují některá protiromská opatření, omezování sdružení Květina. Celkově má vyhláška výrazně segregativní ráz.

Tahle vyhláška je jen cár papíru, který nebyl schválen žádným vyšším úřadem, aby vešla v platnost. Je to plán představitelů města, co by rádi udělali s Romy. Ve vyhlášce je také zákaz komunikace mé matky Zlatuše s občanským sdružením Květina, dále například zákaz všelijakých kulturních akcí pro Romy a podobné nesmysly. Co se dalšího týče, odkazuji přímo na vyhlášku.

 

Reagovali jste na to nějak?

Hodně jsme to šířili přes internet, bylo to vyvěšené na facebooku, tam se to hodně sdílelo a komentovalo. Dále jsme to řešili na krajském úřadě, kde jsme měli poradu a došli jsme k závěru, že to není legislativně schválené, že to nebude fungovat. Co se sociálních sítí týče, ohlasy od lidí byly dvojího rázu. Ty nenávistné, že je to dobře, ať nám zakážou vycházet i na ulici a podobné komentáře. Poté ohlasy od Romů, kteří vyhlášku odsuzují. Rádi bychom měli v zastupitelstvu jednoho, dva Romy, to by pomohlo. Musíme se dohodnout, kdo by mohl kandidovat. Máme vytipované určité lidi, a než se budou konat komunální volby, tak to budeme řešit. Teď pomáhají při akcích, lidé je znají, vědí, že při nich budou stát a budou zastupovat jejich zájmy. Zatím vyzýváme Romy, aby co nejvíc z nich na jednání zastupitelstva chodilo, aby do toho zasáhli.

 

Dnes je čtvrť po třetím pokusu o pogrom. Jaké jsou Tvé osobní dojmy z toho, co se tu děje?

Nedovolím si někam dál vyjít, nemám nervy na to poslouchat rasistická vyjádření. Mám kamaráda, který sem emigroval ze Sýrie, kde se teď bojuje, a přesto mi říkal, jakou chybu udělal, když sem přišel. Vidí, do jakého rasistického prostředí přišel.

 

Co by se podle Tebe mělo dělat dál? Kdybyste jako sdružení měli možnost řešit situaci v Duchcově, jakým směrem byste se vydali?

Opatření jsou o ničem. Hlavně bychom se zaměřit na zlepšení komunikace s oběma stranami. Uspořádal bych jednání s normálními lidmi z majority, ne s neonacisty, o tom, jak pracovat s lidmi, jak předcházet kriminalitě a tak dále. Byl by to běh na dlouhou trať.

 

Rozhovor se konal v Duchcově 24. srpna 2013 při příležitosti protirasistické akce. Zatímco jsme kladli otázky, kolem prošel dav rasistů. Štefan a jeho přítelkyně v něm identifikovali známé tváře – bývalé či stávající spolužáky. Rozhovor vedli Ondřej Lánský a Lukáš Matoška. Přepis pořídila Karolína Babíčková.

lukas.matoska@socsol.cz

Vyšlo v listopadové Solidaritě roku 2013 (č. 84).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •