Tabery, liberalismus a konec svobody slova

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Tomáš Korda

Šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery nepřímo vyhlásil éru svobody slova za ukončenou. V inkriminovaném úvodníku ke 39. číslu čtenářům otevřeně řekl, že ke kauze ostravských dolů OKD nebude redakce zaujímat žádné stanovisko. Argument: Pokud by se totiž k otázce redakce jakkoli postavila, nemohla by prokázat, že podvědomě nenadržuje jedné straně sporu, respektive vlastníku Respektu Zdeňku Bakalovi.

Tento argument stojí na pevných základech, leč na základech, které tonou v liberální bažině. Argument na rovinu přiznává, že svoboda slova zbavená jakékoli vnější překážky (cenzury) není tak svobodná, jak se může zdát, neboť nadále zůstává vystavena působení podvědomí, které ze své definice kontrole vědomí uniká. Jakéhokoli liberála, který zná pojem podvědomí, a tedy se dá předpokládat jeho znalost Freuda, nezbývá než pochválit. Uznání tohoto teoretického skoku vpřed je bohužel tím posledním, co mu lze připsat k dobru, neboť si neuvědomuje, jaké úskalí tento skok přináší teorii liberalismu jako takové.

Nikoli náhodou měl liberál vždy z Freuda strach a snažil se ho vytěsnit do nevědomí, které promluvilo právě nyní – v čase panství schizofrenního liberalismu, který zapomněl na své dávné soky – a to ústy pana Taberyho, jenž se (s Freudem řečeno) přeřekl. Ačkoli Freud zůstal na politické rovině liberálem, který se z východisek své teorie vztahoval zdrženlivě k socialistickým myšlenkám, jeho „objev“ nevědomí smrtelně zranil liberální paradigma. Této závažnosti svého objevu si byl Freud vědom, což snad nejpregnantněji demonstruje jedna Jungova vzpomínka. Když s Freudem připlouvali do New Yorku a v pozadí se majestátně tyčila socha Svobody, Freud poznamenal, že si Američané ani neuvědomují, koho si ze starého kontinentu pozvali: vždyť jim sem neseme morovou nákazu.

Též si ani „Američan“ Tabery neuvědomuje, jakého advokáta povolává, když se ve své obhajobě dovolává podvědomí. Opomíjí, že podvědomí je univerzálně platné a nevědomky přítomné pokaždé, kdy liberál svobodu slova uplatní a k určitému tématu se vyjádří, anebo se nevyjádří, jako v případě Bakaly. Podvědomí podmiňuje každou promluvu i její absenci. Tabery sice zdůvodnil, proč se ke kauze OKD nebude vyjadřovat, ale jeho „neprůstřelný“ argument prostřelil mantru liberalismu: svobodu slova.

OKD je téma, o kterém je podle šéfredaktora Respektu jedno, zda se k němu vyjádří či nikoli, neboť podezření z podjatosti, ať udělá cokoli, nezmizí. V tomto případě je lhostejné, jestli žijeme v liberalismu, kde vládne svoboda slova, či nikoli. Co si však počít, pokud tento případ není ojedinělý, ale jedná se o případ symptomatický, který odhaluje povahu všech případů? Co si počít se svobodou slova, pokud každé téma je v principu takové povahy, že je zcela jedno, jestli se mu budeme věnovat či nikoli. Tak jako tak jsme podjatí, což prázdná floskule o svobodě slova pouze geniálně retušuje.

Místo panického zděšení z monopolizace soukromého vlastnictví, když konečně po dlouhých peripetiích doplouváme k břehům Západu a zjišťujeme, že i naše lokální díra v srdci Evropy má své mediální magnáty, jejichž byznys-rádius ovlivňuje stále více sfér, kde se v důsledku toho stává svoboda slova irelevantní, je načase dát šanci svobodě myšlení. Jen ta je totiž s to se hýbat v živlu svobody, neboť nikde nemá dáno, že je povinována servilně sloužit podjaté svobodě slova. Svoboda myšlení může totiž svobodně zkoumat, proč je její otrokářka podjatá. Jen tak se myšlení emancipuje.

Vyšlo v říjnové Solidaritě 2013 (č. 83)

tomas.korda@socsol.cz

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •