Okolnosti vystěhování rodin z ubytovny v Krásném Březně byly předmětem článku „Bydlení je právo“. Nikdo nedokázal přimět majitele nevyhovující ubytovny k odpovědnosti, selhalo město, ba nepomohla ani nevládní organizace. A peripetie místních obyvatel, jak ukazuje následující reportáž, nekončí ani potom, co si získali náhradní bydlení.
Foto: Saša Uhlová
Předlice, část Ústí nad Labem, která je obývána převážně Romy, se na sklonku minulého roku stala dějištěm řady událostí. Městský magistrát se začal o situaci Romů zajímat až po smrtelné nehodě, propadu stropu jednoho z předlických domů, který zavalil jeho obyvatelku. Několik rodin se poté muselo vystěhovat z domů v ulici Beneše Lounského. Provizorní střechu nad hlavou získali na devět dní v jedné z ústeckých tělocvičen. Z té se pak dostali na ubytovnu v Krásném Březně, kterou vlastní společnost Czech Property Investment (CPI). Ubytovna však byla ve velmi pochybném stavu. Společnost CPI si tedy pozvala statika, který ubytovnu shledal nevyhovující k tomu, aby v ní rodiny žily. Musely se tudíž znovu vystěhovat, aniž by jim bylo zajištěno náhradní bydlení.
Ústecká organizace Člověk v tísni sice nabídla 20 bytů, ty ovšem – jak jsme informovali v minulém čísle – byly buď nevyhovující, tedy v dezolátním stavu či finančně nedostupné, nebo zde byly překážky ze strany pronajímatelů, kteří „menšiny neberou“. Seznam nedostupných bytů, jímž Člověk v tísni i magistrát dokazovali údajnou nedostatečnou snahu rodin, proto k řešení nepřispěl. Část rodin si našla náhradní bydlení sama, a to například v ústecké části Mojžíř. Po zásahu aktivistů byl problém ostatních rodin vyřešen tím, že byl zřízen transparentní účet, na nějž lidé posílali příspěvky. Z těch byly uhrazeny kauce a první nájmy za nové byty v ubytovně, která se nachází v ústecké čtvrti Klíše. Natrvalo však problém vyřešen nebyl.
Mít kam hlavu složit
Jeden z domů, určených k demolici. Foto: Saša Uhlová
Vraťme se pomyslně do ústeckých Předlic. Kontrola statika zjistila 29 nevyhovujících domů, které budou v dohledné době zbourány. Magistrát nezveřejnil informaci, o které domy se bude jednat. To zjistilo až sdružení Konexe díky informačnímu úniku. Ve většině domů bydlí romské rodiny s malými dětmi. Město se dnes pokouší zodpovědět otázku, kam tyto rodiny přestěhovat.
Miroslav Brož z občanského sdružení Konexe pro Solidaritu dodává, že město uvažuje v zásadě o třech východiscích: ,,Jedna z variant města je ta, že by postavili v Předlicích buňky a do nich by byly rodiny přestěhovány. Další variantou je, že by město rodiny přestěhovalo do ubytoven; jejich kapacita v městě je však naplněna. Poslední variantou je rozdělení rodin a jejich přestěhování do větších měst v okolí, v úvahu připadá Liberec nebo Chomutov.“ Brož, který se již delší dobu snaží místním Romům z vyloučených lokalit pomáhat, vystudoval sociálně-ekonomickou fakultu na univerzitě v Ústí nad Labem. Následně pracoval v Akademii věd a pro nevládní organizaci Člověk v tísni, v níž se staral o její mediální výstupy. V současnosti je mluvčím sdružení Konexe.
„Nechci se tam vracet“
Interiér jednoho z předlických domů. Foto: Saša Uhlová
Když procházíte předlickými ulicemi, zmocní se vás zvláštní pocit. Tato ústecká čtvrť totiž ukazuje v celé nádheře odvrácenou stranu města. Odvrácenou od ústeckého centra s novým obchodním domem nebo za tři miliardy vybudovaným univerzitním kampusem. S jistou obezřetností přijímám Brožovu nabídku, abych se šel podívat do některých z domů, které mají být brzy zbořeny. Procházíme chodbou, v jejíchž zdech často chybí cihly. Je jasné, že cihly jsou tady cenným artiklem. V některých pokojích v prvním patře chybí podlaha, na zemi jsou jen trámy.
Při rozhovoru s Ondřejem, Romem, který v Předlicích vyrostl, se dozvídám, proč by se do Předlic vracel jen velice nerad. Byl jedním z několika málo těch, kteří na vlastní oči viděli propad stropu a smrt jediné předlické oběti. Tou byla jeho teta. ,,Stalo se to okolo poledne a záchranáři ji z trosek vyzvedli až kolem druhé hodiny v noci. Chtěl jsem do domu vběhnout, protože jsem myslel, že je tam teta, jeden pán mě ale chytil za ruku a nepustil dovnitř. Měl strach, aby se dům nepropadl znovu,“ vzpomíná Ondřej. Předlická městská část je v krajně nevyhovujícím stavu, nicméně zlepšení je v nedohlednu. Přinejmenším do té doby, než se ústecký magistrát přestane tvářit, jako by žádný problém neexistoval. Situace v Předlicích je přitom několikanásobně vážnější, než byla situace v ubytovně v Krásném Březně.
Kdo pomůže z tísně?
Dalším aktérem, který by mohl řešit situaci ústeckých Romů, je místní pobočka neziskové organizace Člověk v tísni. ,,K situaci místních Romů se nebudu vyjadřovat, především kvůli osobě Miroslava Brože a také se nechci vracet do minulosti,“ po telefonu doslova sdělil ředitel ústecké pobočky Člověka v tísni Vít Kučera. Jiné vyjádření od neziskové organizace se mi získat nepodařilo. Bohužel, jak jsme uvedli v článku z minulého čísla, nelze vyloučit informace o tom, že ústecký Člověk v tísni je úzce propojen s ústeckou pobočkou sociální demokracie. Ostatně kritikou Člověka v tísni nešetří ani Brož, tvrdí, že nevládní organizace ,,v současné době nedokáže řešit problémy Romů. Zapříčiněno je to především tím, že vztah sociálního pracovníka k Romům je postaven čistě na profesní úrovni.“ Řešení se podle Brože nachází v tom, že by sociální pracovníci pomáhali jedincům řešit i další záležitosti; například by s nimi docházeli na úřad práce nebo jim pomáhali se stěhováním.
Jak už bylo naznačeno, obyvatelé krásnobřezenské ubytovny, která musela být vystěhována, dnes bydlí v různých čtvrtích Ústí nad Labem. Stěhování pochopitelně ztěžuje školní docházku; děti v některých případech musí měnit školy. Dvě rodiny si našly byt v ústecké čtvrti Mojžíř a jejich životní a bytová situace ještě o něco lepší než situace rodin, které dnes bydlí v bytech v městské části Klíše. V Mojžíři bydlí i Ondřej. A do ústecké čtvrti Klíše bylo přestěhováno i několik rodin z krásnobřezenské ubytovny. Klíše jsou v Ústí nad Labem považovány za lepší čtvrť, vždyť nedaleko stojí několik fakult Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.
Politika a předsudek
Většina zdejších obyvatel údajně nesouhlasí s tím, že Romové byli přestěhováni právě sem. Podle některých vyjádření se dnes prý bojí vycházet na ulici. Ve vydání Ústeckého deníku z 1. března byla otištěna informace o tom, že Romové, kteří se na Klíši přestěhovali z ubytovny v Krásném Březně, údajně ničí místním obyvatelům majetek. Podle fotogalerie uveřejněné u článku má jít například o krádeže štítků u klik. Sousedé této ubytovny poskytli Deníku několik vyjádření: „Donedávna jsme si na Klíši žili celkem v klidu. Ale dnes? Bojíme se o majetek, zdraví, a div ne také o život!“, „‚Je mi z toho do pláče,‘ líčí starší paní. Třesou se jí při tom ruce i hlas. Její jméno redakce zná, ale na její přání ho nezveřejňujeme. Má strach.“, „Stěhují se k nám zhruba čtrnáct dní. My nevíme, kdo přesně to dělá, ale začalo to hned, co se tu objevili.“ Podle vyjádření Miroslava Brože pro Solidaritu pracuje článek s nepravdivými informacemi. Brož uvádí, že s krádežemi nemají nic společného Romové přistěhovaní z Krásného Března.
Otázkou také je, proč se nesnášenlivý článek objevil zrovna v této době, když doteď Ústecký deník informoval o kauze spíše sporadicky. Nabízí se odpověď, že jde o politický boj, v němž jde o to, ukázat ústeckým občanům, že vedoucí odboru sociálních věcí Zuzana Kailová za ČSSD nezvládá svou funkci. Podle informací Ústeckého deníku ze dne 2. března se totiž ústecká ODS snaží Kailovou donutit k tomu, aby odstoupila z funkce. Důvodem pro to má být její nekoncepční práce v případě sociálního bydlení a především neúnosnost situace ve vyloučených lokalitách, jako jsou Předlice a další. Radim Holeček, pedagog ústecké univerzity a předseda místní ODS, k tomu pro Deník dodává, že „to není problém pouze Předlic, ale i dalších míst.“ Právě Holeček získal před dvěma týdny podporu ústecké ODS, a stal se tak předsedou místní organizace. Zuzana Kailová je v čele sociálního odboru od roku 2008, před ní vedl odbor Arno Fišera rovněž za ČSSD.
Jaroslav Chramosta
Článek vyšel v březnovém čísle časopisu Solidarita.