Okolnosti vystěhování rodin z ubytovny v Krásném Březně byly předmětem článku „Bydlení je právo“. Nikdo nedokázal přimět majitele nevyhovující ubytovny k odpovědnosti, selhalo město, ba nepomohla ani nevládní organizace. A peripetie místních obyvatel, jak ukazuje následující reportáž, nekončí ani potom, co si získali náhradní bydlení.
Předlice, část Ústí nad Labem, která je obývána převážně Romy, se na sklonku minulého roku stala dějištěm řady událostí. Městský magistrát se začal o situaci Romů zajímat až po smrtelné nehodě, propadu stropu jednoho z předlických domů, který zavalil jeho obyvatelku. Několik rodin se poté muselo vystěhovat z domů v ulici Beneše Lounského. Provizorní střechu nad hlavou získali na devět dní v jedné z ústeckých tělocvičen. Z té se pak dostali na ubytovnu v Krásném Březně, kterou vlastní společnost Czech Property Investment (CPI). Ubytovna však byla ve velmi pochybném stavu. Společnost CPI si tedy pozvala statika, který ubytovnu shledal nevyhovující k tomu, aby v ní rodiny žily. Musely se tudíž znovu vystěhovat, aniž by jim bylo zajištěno náhradní bydlení.
Ústecká organizace Člověk v tísni sice nabídla 20 bytů, ty ovšem – jak jsme informovali v minulém čísle – byly buď nevyhovující, tedy v dezolátním stavu či finančně nedostupné, nebo zde byly překážky ze strany pronajímatelů, kteří „menšiny neberou“. Seznam nedostupných bytů, jímž Člověk v tísni i magistrát dokazovali údajnou nedostatečnou snahu rodin, proto k řešení nepřispěl. Část rodin si našla náhradní bydlení sama, a to například v ústecké části Mojžíř. Po zásahu aktivistů byl problém ostatních rodin vyřešen tím, že byl zřízen transparentní účet, na nějž lidé posílali příspěvky. Z těch byly uhrazeny kauce a první nájmy za nové byty v ubytovně, která se nachází v ústecké čtvrti Klíše. Natrvalo však problém vyřešen nebyl.
Mít kam hlavu složit
Vraťme se pomyslně do ústeckých Předlic. Kontrola statika zjistila 29 nevyhovujících domů, které budou v dohledné době zbourány. Magistrát nezveřejnil informaci, o které domy se bude jednat. To zjistilo až sdružení Konexe díky informačnímu úniku. Ve většině domů bydlí romské rodiny s malými dětmi. Město se dnes pokouší zodpovědět otázku, kam tyto rodiny přestěhovat.
Miroslav Brož z občanského sdružení Konexe pro Solidaritu dodává, že město uvažuje v zásadě o třech východiscích: ,,Jedna z variant města je ta, že by postavili v Předlicích buňky a do nich by byly rodiny přestěhovány. Další variantou je, že by město rodiny přestěhovalo do ubytoven; jejich kapacita v městě je však naplněna. Poslední variantou je rozdělení rodin a jejich přestěhování do větších měst v okolí, v úvahu připadá Liberec nebo Chomutov.“ Brož, který se již delší dobu snaží místním Romům z vyloučených lokalit pomáhat, vystudoval sociálně-ekonomickou fakultu na univerzitě v Ústí nad Labem. Následně pracoval v Akademii věd a pro nevládní organizaci Člověk v tísni, v níž se staral o její mediální výstupy. V současnosti je mluvčím sdružení Konexe.
„Nechci se tam vracet“
Když procházíte předlickými ulicemi, zmocní se vás zvláštní pocit. Tato ústecká čtvrť totiž ukazuje v celé nádheře odvrácenou stranu města. Odvrácenou od ústeckého centra s novým obchodním domem nebo za tři miliardy vybudovaným univerzitním kampusem. S jistou obezřetností přijímám Brožovu nabídku, abych se šel podívat do některých z domů, které mají být brzy zbořeny. Procházíme chodbou, v jejíchž zdech často chybí cihly. Je jasné, že cihly jsou tady cenným artiklem. V některých pokojích v prvním patře chybí podlaha, na zemi jsou jen trámy.
Při rozhovoru s Ondřejem, Romem, který v Předlicích vyrostl, se dozvídám, proč by se do Předlic vracel jen velice nerad. Byl jedním z několika málo těch, kteří na vlastní oči viděli propad stropu a smrt jediné předlické oběti. Tou byla jeho teta. ,,Stalo se to okolo poledne a záchranáři ji z trosek vyzvedli až kolem druhé hodiny v noci. Chtěl jsem do domu vběhnout, protože jsem myslel, že je tam teta, jeden pán mě ale chytil za ruku a nepustil dovnitř. Měl strach, aby se dům nepropadl znovu,“ vzpomíná Ondřej. Předlická městská část je v krajně nevyhovujícím stavu, nicméně zlepšení je v nedohlednu. Přinejmenším do té doby, než se ústecký magistrát přestane tvářit, jako by žádný problém neexistoval. Situace v Předlicích je přitom několikanásobně vážnější, než byla situace v ubytovně v Krásném Březně.
Kdo pomůže z tísně?
Dalším aktérem, který by mohl řešit situaci ústeckých Romů, je místní pobočka neziskové organizace Člověk v tísni. ,,K situaci místních Romů se nebudu vyjadřovat, především kvůli osobě Miroslava Brože a také se nechci vracet do minulosti,“ po telefonu doslova sdělil ředitel ústecké pobočky Člověka v tísni Vít Kučera. Jiné vyjádření od neziskové organizace se mi získat nepodařilo. Bohužel, jak jsme uvedli v článku z minulého čísla, nelze vyloučit informace o tom, že ústecký Člověk v tísni je úzce propojen s ústeckou pobočkou sociální demokracie. Ostatně kritikou Člověka v tísni nešetří ani Brož, tvrdí, že nevládní organizace ,,v současné době nedokáže řešit problémy Romů. Zapříčiněno je to především tím, že vztah sociálního pracovníka k Romům je postaven čistě na profesní úrovni.“ Řešení se podle Brože nachází v tom, že by sociální pracovníci pomáhali jedincům řešit i další záležitosti; například by s nimi docházeli na úřad práce nebo jim pomáhali se stěhováním.
Jak už bylo naznačeno, obyvatelé krásnobřezenské ubytovny, která musela být vystěhována, dnes bydlí v různých čtvrtích Ústí nad Labem. Stěhování pochopitelně ztěžuje školní docházku; děti v některých případech musí měnit školy. Dvě rodiny si našly byt v ústecké čtvrti Mojžíř a jejich životní a bytová situace ještě o něco lepší než situace rodin, které dnes bydlí v bytech v městské části Klíše. V Mojžíři bydlí i Ondřej. A do ústecké čtvrti Klíše bylo přestěhováno i několik rodin z krásnobřezenské ubytovny. Klíše jsou v Ústí nad Labem považovány za lepší čtvrť, vždyť nedaleko stojí několik fakult Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.
Politika a předsudek
Většina zdejších obyvatel údajně nesouhlasí s tím, že Romové byli přestěhováni právě sem. Podle některých vyjádření se dnes prý bojí vycházet na ulici. Ve vydání Ústeckého deníku z 1. března byla otištěna informace o tom, že Romové, kteří se na Klíši přestěhovali z ubytovny v Krásném Březně, údajně ničí místním obyvatelům majetek. Podle fotogalerie uveřejněné u článku má jít například o krádeže štítků u klik. Sousedé této ubytovny poskytli Deníku několik vyjádření: „Donedávna jsme si na Klíši žili celkem v klidu. Ale dnes? Bojíme se o majetek, zdraví, a div ne také o život!“, „‚Je mi z toho do pláče,‘ líčí starší paní. Třesou se jí při tom ruce i hlas. Její jméno redakce zná, ale na její přání ho nezveřejňujeme. Má strach.“, „Stěhují se k nám zhruba čtrnáct dní. My nevíme, kdo přesně to dělá, ale začalo to hned, co se tu objevili.“ Podle vyjádření Miroslava Brože pro Solidaritu pracuje článek s nepravdivými informacemi. Brož uvádí, že s krádežemi nemají nic společného Romové přistěhovaní z Krásného Března.
Otázkou také je, proč se nesnášenlivý článek objevil zrovna v této době, když doteď Ústecký deník informoval o kauze spíše sporadicky. Nabízí se odpověď, že jde o politický boj, v němž jde o to, ukázat ústeckým občanům, že vedoucí odboru sociálních věcí Zuzana Kailová za ČSSD nezvládá svou funkci. Podle informací Ústeckého deníku ze dne 2. března se totiž ústecká ODS snaží Kailovou donutit k tomu, aby odstoupila z funkce. Důvodem pro to má být její nekoncepční práce v případě sociálního bydlení a především neúnosnost situace ve vyloučených lokalitách, jako jsou Předlice a další. Radim Holeček, pedagog ústecké univerzity a předseda místní ODS, k tomu pro Deník dodává, že „to není problém pouze Předlic, ale i dalších míst.“ Právě Holeček získal před dvěma týdny podporu ústecké ODS, a stal se tak předsedou místní organizace. Zuzana Kailová je v čele sociálního odboru od roku 2008, před ní vedl odbor Arno Fišera rovněž za ČSSD.
Jaroslav Chramosta
Článek vyšel v březnovém čísle časopisu Solidarita.