Vývoj nezaměstnanosti

V listopadu 2012 překročil počet nezaměstnaných v České republice půl milionu. Podle údajů Úřadu práce ČR bylo k 30. listopadu bez práce 508 498 lidí, což je o 11 736 více než ke konci října. Meziročně pak nezaměstnaných přibylo o 32 094. Míra registrované nezaměstnanosti dosáhla 8,7 %. Byla tak o 0,2 % vyšší než v říjnu 2012, meziročně vzrostla o 0,5 %. Uchazečů o jedno pracovní místo je tak teď v průměru 13.

Nejvyšší míra nezaměstnanosti byla ke 30. listopadu 2012 v okresech Bruntál (16,2 %), Most (15,6 %), Chomutov (14,5 %), Jeseník (14,1 %) a Karviná (14,0 %). Nejnižší naopak v okresech Praha-východ (3,5 %), Praha-západ (4,3 %), Praha (4,4 %) a Mladá Boleslav (4,9 %). Úřady práce přitom ke 30. listopadu evidovaly celkem 38 806 volných pracovních míst. Na jedno volné pracovní místo tak nyní připadá v průměru 13,1 uchazeče, z toho nejvíc v okresech Havlíčkův Brod (134,9), Jeseník (101,2), Chomutov (57,4) a Bruntál (54,2).

Dlouhodobější přehled

Od roku 1989 došlo k prvnímu výraznějšímu propadu zaměstnanosti s příchodem recese v roce 1998, která kulminovala okolo roku 2000. Další pokles nastal v roce 2004. V souvislosti s tímto vývojem se hovoří o takzvané strukturální nezaměstnanosti, což je stav, kdy rychlý nástup moderních technologií vytlačuje z pracovního trhu méně kvalifikovanou pracovní sílu, která se novým podmínkám nestíhá přizpůsobovat.

Se vstupem do Evropské unie v roce 2005 docházelo k hospodářskému růstu, který s sebou přinesl nárůst pracovních příležitostí, rozvoj exportu a značný převis poptávky po pracovní síle doprovázený poklesem míry nezaměstnanosti. Situace se ale velmi rychle začala měnit s propuknutím krize v druhé polovině roku 2008. Nejprve přicházeli o práci pracovníci s nestandardními kontrakty – agenturní pracovníci, především cizinci, pracující na krátkodobé smlouvy či dohody na provedení práce a činnosti. Poté, co se krize prokázala jako trvalá, začalo masové propouštění zaměstnanců se standardními úvazky. Nejvíce postižena byla exportní průmyslová odvětví a navazující služby, jako doprava a skladování. Ti, kteří byli přijati zpátky, již dostávali nižší mzdu.

Zlom: mladí bez práce

V tomto období již také strukturální nezaměstnanost nezasahuje jen převážně starší ročníky, ale začíná se čím dál tím více dotýkat mladých. V porovnání kupříkladu se Španělskem, kde je takřka každý druhý mladý člověk bez práce, je na tom ČR ještě relativně dobře. I tak se zde míra nezaměstnanosti mladých pohybuje již kolem dvaceti procent. K vlivům krize se ještě připojuje skutečnost, že pracovní místa, včetně lukrativnějších pozic vyžadujících vysokoškolské vzdělání, jsou již obsazena. Generace před současnou mladou generací nasytila pracovní trh, včetně studentů z roku 1989.

Pro mladé lidi čím dál tím častěji – v případě, že najdou zaměstnání – zbydou všemožné formy prekarizované práce, neplnohodnotných pracovních úvazků s „flexibilní“ pracovní dobou a velmi nejistou pozicí v zaměstnání. Politický teoretik Jaroslav Bican píše: „Novou situaci můžeme lapidárně shrnout větou: mladí lidé se stali rizikovou skupinou.“

Docházka nezaměstnaných pokračuje

Na podzim loňského roku spustila vláda projekt DONEZ, takzvanou docházku nezaměstnaných, jejíž kritice jsme věnovali pozornost v předchozích číslech Solidarity.1 V rámci tohoto projektu je kupříkladu nezaměstnaným uloženo, aby se v náhodně stanovený termín v čase obvyklé pracovní doby circa dvakrát týdně dostavovali na Czech Point České pošty pod hrozbou vyškrtnutí z databáze nezaměstnaných.

Oficiálním cílem tohoto opatření je potírání práce načerno, ačkoli mechanismy kontroly na straně zaměstnavatelů nijak posíleny nebyly. Lze předpokládat, že za stávajících pravidel jsou a budou lidé pracující načerno zaměstnavatelem uvolňováni z práce, aby si v danou chvíli „náležitosti“ spojené s docházkou mohli vyřídit. Zůstane jen mechanismus, který umožní držet nezaměstnané v napětí a usnadňovat jejich případné vyškrtnutí z evidence. Projekt DONEZ je tak dalším z řady opatření současné vlády, která neplní svůj deklarovaný účel, zato ale vytváří tlak na pracující a nezaměstnané.

Ministrině práce a sociálních věcí Müllerová se rozhodla DONEZ po kritice ze strany ombudsmana postupně ukončit. Tento Drábkův experiment dosud stál zhruba tři čtvrtě miliardy korun (pozn. redakce).

 

Adam Bartoš

Vyšlo v lednové Solidaritě roku 2013

adam.bartos@socsol.cz

1 V listopadovém čísle jsme uveřejnili také svědectví nezaměstnané s tímto mechanismem a za docházkou a dalšími „reformami“ ministra Drábka se ohlížela socioložka Linda Sokačová.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •