Situace se v Řecku každoročně vyostřuje. Vedle stávek, včetně těch generálních, proběhlo několik celostátních voleb. Politickou pozici si nevydobyla jen radikálně levicová formace SYRIZA, ale bohužel i neonacisté. O tom jsme mluvili s šéfredaktorem čtrnáctideníku Solidarita pracujících (Ergatiké Allilengýi), který vydává sesterská organizace Socialistické Solidarity v Řecku.
Uplynulý rok byl plný velice důležitých událostí, a to jak pro vás v Řecku, tak mezinárodně. Které tři události považuješ za nejdůležitější?
Rok 2012 začal v Řecku skutečně výbušně. V únoru je ochromila vlna bojů v podobě tří generálních stávek v jednom týdnu a masové demonstrace před parlamentem proti vládě „celonárodní koalice“, která tvrdila, že má podporu 82 % voličů. Po následných volbách se udržela u moci, ale počet hlasů pro ni se zmenšil téměř o polovinu. Politická krize, kterou spustila tato únorová exploze, není u konce, a činí tak ekonomickou krizi řeckého kapitalismu naléhavější. To je první důležitý bod roku 2012.
Druhý, myslím, je pokračování revoluce v Egyptě. Mnoho komentátorů ji rychle odepsalo. Nejprve totiž věřili, že Mubaraka prostě nahradí armáda a poté Muslimské bratrstvo změní arabské jaro velmi rychle na arabskou zimu. Ale masy na námětí Tahrír nejprve donutily armádu, aby přijala výsledek voleb, a poté Mursího, aby odvolal svůj drakonický dekret. Revoluce je proces, který zde neskončil.
Jako třetí bod bych si vybral generální stávku napříč jižní Evropou, která proběhla 14. listopadu. Ta ukázala, že pracující v Řecku nejsou sami ve svém odporu proti trojce Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Odpor se šíří a dává naději milionům lidí napříč Evropou.
Volby v květnu a červnu přinesly vzestup SYRIZY, koalice radikální levice, což bylo doprovázeno hysterií v zahraničních i českých médiích. Mohl bys popsat, co je SYRIZA zač, a říct něco o jejím posledním vývoji?
Páteří SYRIZY je Synaspismos, strana, která pochází z eurokomunistického křídla Komunistické strany Řecka (KKE). Vznikla před dvaceti lety a ve volbách měla mnoho let okolo 3 %. Používali model italské komunistické strany , ačkoli ten byl vždy mnohem jasněji reformistický. Během hnutí kolem Evropského sociálního fóra v letech 2002–2003 začali používat radikálnější rétoriku, což přilákalo řadu menších levicových skupin, které pak společně se Synaspismem vytvořili SYRIZU. Během posledních dvou let SYRIZA hodně těžila z kolapsu řecké sociální demokracie1 a získávala další podporu díky slibu, že zruší memorandum o úsporách, které vyžadovala Trojka výměnou za půjčené peníze.
Právě tento slib byl hystericky omílán řeckou vládnoucí třídou a každou vládou v EU. Tvrdilo se, že odmítnutí memoranda o úsporách by znamenalo vyloučení Řecka z eurozóny a ekonomickou katastrofu mnohem větší, než je ta současná. SYRIZA trvala na tom, že chce, aby Řecko v eurozóně zůstalo, ale zastrašující kampaň pravice a sociální demokracie měla podporu ze strany představitelů eurozóny.
Po volbách se SYRIZA pokusila vysvětlit, jak by mohla vyjednat setrvání v eurozóně a zároveň ukončit úsporná opatření, což znamenalo posun doprava. Například hlavní mluvčí SYRIZY pro ekonomiku říká, že konec memoranda o úsporách nebude jednostranným rozhodnutím, ale proběhne po jednání a že záchrana řeckých bank by se dala nejlépe provést skrze mechanismus „bankovní únie“, jak se o tom mluvilo na summitech EU. Alexis Tsipras, lídr SYRIZY, během své cesty po Latinské Americe vychvaloval vlády Luly v Brazílii a Kirchnerové v Argentině, a to i přes to, že levice v těchto zemích je k nim více než kritická.
Jako Socialistická strana pracujících (SEK)2 nejste součástí SYRIZY, ale ANTARSYE, Fronty řecké antikapitalistické levice. Proč jste se rozhodli účastnit voleb v této formaci? A jak toto rozhodnutí hodnotíte šest měsíců po posledních volbách?
ANTARSYA představuje antikapitalistický program pro řešení krize. Tento program požaduje zrušení dluhu, zespolečenštění bank pod kontrolou zaměstanců a odchod z eurozóny, Evropské centrální banky a EU. Domníváme se, že je klíčové, aby levice takovéto požadavky vznášela a pomohla tím pracujícím v jejich odporu. Řecký rozpočet splácí miliardy na úrocích a zároveň jsou snižovány mzdy a penze. Zrušení dluhu by stačilo na zvrácení všech škrtů. Není ale možné zastavit úsporná opatření a zůstat pod dohledem Evropské centrální banky. Takže říkáme: odmítněme tento dohled, získejme kontrolu nad bankami a pošleme k čertu direktivy EU.
Nezávislé působení ANTARSYE je klíčové. Levicoví aktivisté, kteří jsou součástí SYRIZY, nejsou s to zastavit její sklouzávání doprava, protože jsou jim kladena do cesty omezení. Nemohou se chopit iniciaty, která by pomohla boji. Jsou pod neustálým tlakem ze strany umírněnější části uvnitř SYRIZY. Byli napadáni i za to, že představili svůj seznam kandidátů na vedení SYRIZY u příležitosti jejího posledního sjezdu. Proto je aktivita ANTARSYE dnes o to důležitější, že pomáhá hnutí pokračovat v boji tady a teď a nečekat do dalších voleb.
Řecko má dnes pravděpodobně nejvyšší úroveň třídního boje na světě. Generální stávky se počítají na desítky, stávky na stovky a demonstrace na tisíce. Co se změnilo na prostestech během těch několika let, co zemi zasáhla krize a později úsporná opatření?
Během tohoto období se staly dvě důležité věci. První je, že celá vrstva bojovných aktivistů z pracovišť se učí znovu sebeorganizaci zdola. Mnoho let vedení odborů říkalo svým členům, co mají dělat, kdy a jak. Dnes je odborová byrokracie v krizi a mnoho pracujících se chápe iniciativy, organizuje stávky, připravuje shromáždění v podnicích, organizuje stávkové hlídky proti stávkokazům a své kontingenty na demonstracích. Tento proces podporujeme a stavíme se na stranu řadových aktivistů na pracovištích v jejich snahách o organizaci zdola. Tímto způsobem je například organizován odpor proti zavírání nemocnic.
Druhým prvkem je proměna názorů ve velké části pracující třídy. Když lidé zjišťují, jak prohnilý je tento systém, stávají se politizovanějšími a radikálnějšími. Tento proces se projevil v příklonu k levici ve volbách. Někteří lidé říkají, že pracující volili levici, protože jsou unaveni ze stávkování. My říkáme, že se posouvají doleva, protože se učí ze svých zkušeností ze stávkového hnutí. Pokud opustíme stávkové hnutí výměnou za volební urny, radikalizace se může zastavit.
Zatímco SEK a další organizace vedou důležitý zápas s Trojkou, na scéně se objevuje nový nepřítel: neonacisté ze Zlatého úsvitu. Před pár týdny napadli poslance SYRIZY a často organizují nájezdy na imigranty. Jak vážná je tato hrozba?
Zlatý úsvit je neonacistické uskupení a jejich volební zisk je opravdu vážná věc. Těžili z politicky konzervativní Nové demokracie (ND). ND se stavěla proti prvnímu memorandu z roku 2010, ale poté provedla otočku o 180 stupňů a vstoupila do vlády, kde podporovala nové memorandum. Aby odrazila lidový hněv, začala ND používat rasistickou kartu, vinila imigranty z „nezákonností“, zřídila koncentrační tábory pro imigranty bez dokladů a využívala policii k tomu, aby vytlačila tyto lidi z ulic. Neonacisté viděli, že jejich rasistickou agendu přejala vládní strana, a to je volebně výrazně posílilo.
Nyní se pokoušejí ze svých voličů zorganizovat úderné jednotky proti imigrnantům a levici. Na ulicích se však střetávají se značným odporem. Organizace KEERFA (Společně proti rasismu a fašistické hrozbě) ve spolupráci s pákistánskou komunitou žijící v Řecku úspěšně organizovala řadu protidemonstrací v mnoha čtvrtích měst. SEK tuto aktivitu plně podporuje. 19. ledna se v Athénách uskuteční celostátní demonstrace proti neonacistům.
Rozhovor vedl Jan Májíček.
Vyšlo v lednové Solidaritě roku 2013
jan.majicek@socsol.cz
1PASOK – sociální demokracie vládla 22 z 38 let od pádu diktatury v roce 1974. Podepsala původní Memorandum o podmínkách záchranného úvěru Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu v roce 2010.
2SEK – Socialistická strana pracujících je řeckou sesterskou organizací Socialistické Solidarity (viz www.swp.ie).
