Turecký demonstrant: Bojujeme s vládou i nacionalismem, čelíme policejnímu násilí

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 
Koncem května desítky lidí obsadily park Gezi v centru Istanbulu na protest proti plánu vedení města proměnit park v obchodní centrum. Policie na protestující pravidelně útočila. Z odporu proti obchodnímu centru se vyvinulo protestní hnutí proti neoliberální vládě. Přinášíme rozhovor z června, kdy protesty vrcholily, se členem Devrimci Sosyalist İşçi Partisi, sesterské organizace Socialistické Solidarity v Turecku.

Zdá se, že vláda udělala jakési ústupky, když přistoupila na rušení plánů výstavby obchodního centra. Premiér Recep Tayyip Erdoğan řekl, že je otevřený „demokratickým požadavkům“. Došlo k nějaké formě dialogu? Jaké jsou změny ve vládních rozvojových plánech v této oblasti a může být v této otázce vůbec dosaženo nějakého druhu dohody mezi vládou a protestujícími?

Zatímco Erdoğan byl na své již dříve naplánované státní návštěvě severní Afriky, vicepremiér Bulent Arinc se setkal s delegací skupiny Taksim Solidarity, organizace zastřešující protestující, aby společně prodiskutovali své požadavky. Většina představitelů Erdoğanovy Strany spravedlnosti a rozvoje (Adalet ve Kalkinma Partisi – AKP) nyní prohlašuje, že protesty byly zpočátku legitimní a správné, avšak to, co je znepokojuje, je rozšiřování událostí a s tím narůstající „extrémistická“ hrozba vládě. Primátor Istanbulu dnes řekl, že by si sám přál být mezi protestujícími v parku Gezi – přitom on sám před deseti dny prohlašoval, že protesty jsou „nelegální“! Vláda nyní tvrdí, že bude pokračovat v plánu přestavby starých otomanských kasáren v parku, ale že nedojde k jejich proměně v nákupní centrum anebo luxusní rezidenci. Iniciativa Taksim Solidarity a širší skupina protestujících trvají na pokračování protestů až do chvíle, než dojde k prohlášení, že park nebude zničen. Vláda tedy musela ustoupit ze svých původních plánů, ale finální dohoda se nezdá být v nejbližší budoucnosti možná, pokud ze strany vlády nedojde k dalším ústupkům. Výsledky nedávného průzkumu veřejného mínění ukazují, že 75 procent obyvatel Istanbulu a 64 procent obyvatel Turecka oponuje vládním návrhům na úpravu parku.

Policejní zásah vůči protestujícím v Ankaře byl brutální a lidé se nyní scházejí po tisících v mnoha istanbulských čtvrtích a v Ankaře v obavě z dalšího užití síly. Jaké jsou důvody pro tak jasnou eskalaci protestů a policejních zásahů?

Park Gezi je nyní bez přítomnosti jakýchkoli bezpečnostních sil po celý týden. Barikády jsou okolo celého Taksimského náměstí a policie se kompletně stáhla. Důvodem toho bylo, že desetitisíce lidí minulý týden statečně vzdorovaly policejnímu násilí a k nim se přidávali další a další lidé, kteří vycházeli do ulic společně s tím, jak se tvrdost policejních útoků stupňovala. To místo nyní připomíná festival, tisíce lidí stojí venku každou noc a další desetitisíce je navštěvují každý den po práci. Avšak policejní teror je stále přítomný v dalších městech, kde tisíce lidí vyjadřují svoji solidaritu těm na Taksimském náměstí.

Sílí volání po předčasných volbách. Volby jsou v tomto okamžiku naplánovány na rok 2014. Stává se z toho lidový požadavek. Jak na to reaguje vláda?

Přední poslanec za AKP předčasné volby popřel. Na roky 2013 a 2014 bylo naplánováno několik důležitých politických střetů: komunální volby, prezidentské volby a pravděpodobně také referendum o nové ústavě. Hnutí stále ještě nezískalo většinovou podporu napříč celou zemí. Jeho důležitost vychází z počtu lidí, které bylo schopné zmobilizovat do ulic. Hnutí potřebuje zvítězit nad některými segmenty vládní voličské základny, která tvoří 50 procent veškerého elektorátu, ve snaze vytvořit seriózní alternativu vůči premiérovi Erdoğanovi. Abychom tohoto dosáhli, musíme bojovat proti myšlenkám vládnoucí třídy, které nás rozdělují: proti rasismu, nacionalismu, sexismu, homofobii, islamofobii a tak dále. Některé průzkumy veřejného mínění naznačují, že 16 procent podporovatelů AKP sympatizují s odporem – to je dobrý výchozí bod. Toto je přesně důvod, proč Erdoğan okamžitě začal sérii mítinků v mnoha městech a proč jich plánuje udělat ještě více – aby sjednotil svoji základnu proti hnutí.

O čem jsou Erdoğanovy mítinky? Jaká je jejich váha a zvyšují se jejich počty podobně jako narůstá počet vašich protestů?

Počty nejsou velké, uvážíme-li podporu vládě. Co je však pozoruhodné, je hněv, který hnutí probudilo u podporovatelů AKP. Považují jej za spiknutí kemalistů (nacionalistů, kteří se vztahují k prvnímu tureckému prezidentovi – pozn. redakce) proti konzervativním, respektive islamistickým silám. Skandování na Erdoğanových mítincích jsou vskutku zběsilá: „Stát pevně, nikdy se neohnout, lidé jsou s tebou“, „Dej nám svolení a rozdrtíme Taksim“. Erdoğan zatím žádné svolení nedává, ale s touto myšlenkou si hraje, když šíří řadu lží – protestující údajně okupovali mešitu, aby mohli uvnitř pít alkohol (toto bylo popřeno samotným imámem dotyčné mešity), ženy se šátky jsou údajně obtěžovány protestujícími (protestující z parku Gezi uspořádali na protest pochod žen s tématem odporu vůči jakémukoli násilí na ženách). Premiér také využívá nacionalistickou rétoriku, když prohlašuje, že toto je mezinárodní spiknutí s cílem poškodit turecký ekonomický růst.

Jaký je postoj Kurdů k těmto událostem?

Kurdové se účastnili událostí na Taksimském náměstí a některé demonstrace za solidaritu s hnutím se konaly v kurdských městech. Ale participace není na svém možném maximu. Vezmeme-li v úvahu pokračující mírový proces mezi vládou, který ukončí státní diskriminaci, Kurdové mají obavu, že koalice CHP-MHP (koalice kemalistů, tedy sociálnědemokratické Republikánské lidové strany [Cumhuriyet Halk Partisi], a ultranacionalistů, tedy Strany národního hnutí [Milliyetçi Hareket Partisi] – pozn. red.), která oponuje mírovým jednáním, může v případě pádu vlády přijít k moci. Kurdové v parku Gezi čelili několika útokům, protože ve své části parku veřejně vyvěsili několik plakátů s vůdcem Strany kurdských pracujících (Partiya Karkerên Kurdistan) Öcalanem. Socialisté a všichni odpůrci rasismu v hnutí tvrdě bojují za snížení vlivu nacionalistů uvnitř parku, tedy i za turecko-kurdskou jednotu. Zatím jsme byli úspěšní, ale je stále velice důležité, abychom budovali jednotnou frontu proti rasismu.

Jaká je situace na Taksimském náměstí? A můžete nám prozradit trochu více o atmosféře v táboře umístěném v parku Gezi?

Úplný pocit svobody. Desetitisíce lidí se každý den po práci scházejí, aby proměnily park v karneval. Několik tisíc zůstává po celou noc. Aktivisté překonávají jakýkoli problém v duchu solidarity a soudružství. Všude v parku lidé debatují o tom, co má přijít. Lidé uvnitř jsou velmi otevření novým, ba dokonce i radikálním myšlenkám. Každý den prodáme 350 výtisků našich novin (tiskoviny příbuzné Solidaritě – pozn. red.).

Rozhovor vedla Ronnie Margulies. Z angličtiny přeložil Petr Michal.

Vyšlo v letní Solidaritě roku 2013 (č.80-81).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •