Stávka v Chile
Sedmadvacátého června se v Portugalsku zastavila prakticky veškerá hromadná doprava. Odboráři tak protestovali proti pokračování toho, co vláda premiéra Pedra Passos Coelha nazývá jako úsporná opatření. Stávka zasáhla veškeré vlaky, lisabonské metro, trajekty a většinu autobusů. Ke stávce se připojili zaměstnanci nemocnic a celý den byla uzavřena také řada úřadů. Stávkující pracovníci viní současnou pravicovou vládu z toho, že prosazováním neoliberálních politik dovedla zemi k rekordní nezaměstnanosti a největší ekonomické recesi od sedmdesátých let. Letos došlo v pevná mezera Portugalsku například k nejvyššímu zvýšení daně z přidané hodnoty za několik posledních desítek let.
Celonárodní stávka propukla na konci června v Chile. Vyhlásila ji Konfederace chilských studentů (Confech), organizace zastřešující většinu studentských organizací. Stávka, ke které se připojili nejen učitelé, ale i řidiči autobusů, přístavní dělníci a horníci, byla původně namířena proti zvyšování školného. Její účastníci však svoje požadavky rozšířili i na lepší systém sociálního pojištění, zvýšení minimální mzdy, důchodů a větší práva odborových organizací. Právě zapojení horníků bylo v této stávce klíčové – spolu se studenty totiž zablokovali všechny chilské měděné doly a upozornili tak na skutečnost, že více než 95 procent výnosů z těchto dolů míří do kapes svých vlastníků, obřích nadnárodních firem, zatímco pouze minimální procento je využito na rozvoj těchto zaostalých regionů. Mnoho studentů proto požadovalo vyvlastnění dolů. „Jsme zde, protože měď je naše. Chceme ji zpět, chceme, abychom si mohli dovolit kvalitní vzdělání pro naše děti. Požadujeme bezplatné veřejné školství!“, prohlásil Cristian Cuevas, prezident hornického odborového svazu CTC, jehož členové zablokovali přístupové cesty do dolu u města Chuquicamata. V hornickém městě Calama stávku podpořilo na 3 tisíce autobusáků, kteří zablokovali silnice a na celý den zde zcela zastavili dopravu. V městě Calama, stejně jako v mnoha jiných městech, vyjádřil protestům podporu i starosta. Jeho kolega Fernando San Román, starosta sousední Tocopilly, o stávce prohlásil: „Je mou povinností podpořit obyvatele města Tocopilla. Toto je spravedlivý boj za práva a důstojnost. Máme dost toho, jak jsme zneužíváni a všechny peníze tečou do Santiaga (hlavního města Chile – pozn. redakce). Je čas povstat a požadovat to, co nám patří!“
Společnost PepsiCo, výrobce nápojů Pepsi, je další z mnoha z nadnárodních společností, která bezohledně pošlapává práva svých zaměstnanců. 162 skladníků, kteří pracovali pro tuto firmu v indickém Západním Bengálsku, bylo propuštěno za to, že vstoupili do odborové organizace. Stalo se tak v únoru letošního roku; management firmy na to nejdříve reagoval vyhrožováním těmto dělníkům a poté dokonce najal skupinu násilníků, kteří je začali fyzicky napadat. Následovalo propuštění prvních padesáti nejaktivnějších odborářů. Jejich odpovědí bylo v dubnu vyhlášení jednodenní stávky a podání hromadného trestního oznámení na vedení firmy. Policie se tím však nehodlala vůbec zabývat a následně bylo propuštěno dalších 112 zaměstnanců. Kromě tohoto nezákonného jednání porušuje společnost PepsiCo v Indii zákony i tím, že neoficiálně zaměstnává brigádníky bez smlouvy a obchází tak povinnost platit jim alespoň minimální mzdu, o sociálním a zdravotním pojištění ani nemluvě.
Mezinárodní iniciativa Public Eye, zaměřující se na problematiku ekologické a sociální odpovědnosti firem, vyhlašuje již patnáctý ročník anticeny pro nejhorší nadnárodní korporaci roku. Iniciativa byla založena roku 2000 švýcarskou neziskovou organizací Berne Declaration, usilující o vyrovnávání sociálních rozdílů mezi takzvaným globálním Jihem a Severem, a mezinárodní sítí ekologických organizací Přátelé Země. Public Eye přijímá nominace na webových stránkách (www.publiceye.ch). V roce 2013 tuto cenu získala firma Royal Dutch Shell, která je kritizována zejména za bezohlednou těžbu ropy v Arktidě,která způsobuje závažné škody na životním prostředí a představuje značné riziko i pro 4 miliony lidí žijících v přilehlých oblastech. Speciální cena poroty putovala loni firmě Goldman Sachs. Jména dalších „oceněných“ firem jsou i s odůvodněním uvedena v takřečené Síni hanby (viz odkaz: www.publiceye.ch/en/hall-of-shame).
Mansúr Osanlú
Smutná zpráva přichází tentokrát z Íránu, kde si represe proti odborům vyžádaly další oběť. Je jí Afšin Osanlú, jehož bratr Mansúr je předseda odborové organizace řidičů autobusů tamní městské hromadné dopravy. Afšin byl 22. června prohlášen za mrtvého vedením nechvalně proslulé věznice Redžaj Šahr, kde si právě odpykával pětiletý trest. Příčinou smrti mělo být údajně selhání srdce, ačkoli všichni jeho blízcí, kteří měli možnost jej několik dní před smrtí navštívit, tvrdí, že byl v dobré kondici. Věznice Radžaj Šahr patří mezi nejhorší v Íránu a Afšin navíc strávil část svého trestu na 5. oddělení, které je normálně vyhrazeno pro drogově závislé a HIV pozitivní. Smrt Afšina Osanlú bohužel není ojedinělým případem. V loňském roce zemřel ve vazbě jiný odborový aktivista Sattar Beheští poté, co byl brutálně zbit dozorci.
Z různých zahraničních zdrojů vybral a uspořádal Štěpán Lohr.
Vyšlo v letní Solidaritě roku 2013 (č.80-81).