Jan Rovenský: Boj s uhlobarony nekončí

Jan Rovenský: „Práce ekologického aktivisty je někdy trochu bizarní směs úředničiny a přímé akce.“ (foto: Tomáš Halasz)

Rozhovor Solidaritě poskytl vedoucí energetické kampaně ekologické organizace Greenpeace. Mluvili jsme o tom, co by způsobilo prolomení těžebních limitů na severu Čech, o energetické koncepci České republiky a politické scéně, potažmo o přístupu politiků k těmto otázkám. Řeč přišla i na právě probíhající masovou propagandu důlní společnosti, která se pokouší zlomit odpor většiny občanů k záměru stávající limity těžby překročit.

 

Po přehlasování prezidentského veta vešla v platnost novela horního zákona, která z něj vyškrtla vyvlastňovací paragrafy. Tato iniciativa přišla z vládní koalice, jež si zachování limitů těžby dala do programového prohlášení. Věřil jste tomu, že vláda tomuto předsevzetí dostojí?

Novela mohla být přijata především díky tomu, že se podařilo docílit určitého zarámování problému, a sice jakožto problému soukromého vlastnictví. To už z podstaty věci je velké téma pravicových stran, ač bych to nechtěl generalizovat. A pro ODS bylo tedy těžké říci, že jako strana ochrany soukromého vlastnictví vyvlastňovací paragrafy v zákoně ponechá. Ale díky tomu vznikl opačný efekt i na levici, která podle toho následně hlasovala.

 

S tím souvisela i Vaše obava, že levice, která má senátní většinu, přijetí novely zablokuje?

Ano, podle mě to byla obava důvodná, protože senátoři ČSSD a KSČM, kteří mají vazby na uhelné společnosti, dělali možné i nemožné, aby novelu zablokovali. Naštěstí se v sociální demokracii v Senátu našlo několik statečných – z nichž bych vypíchl především Dienstbiera –, kteří pomohli novelu přijmout.

 

V poslední době se v Ústeckém kraji objevila billboardová kampaň společnosti Czech Coal (České uhlí), která poukazuje na to, že nezaměstnanost v kraji údajně klesne, pokud dojde k prolomení těžebních limitů. Jak se na to díváte?

Moc nás nepřekvapilo, že společnost Czech Coal vytáhne právě tuto kartu, spíše nás zarazil rozsah kampaně. Je však potřeba říct, že tato kampaň není pravdivá. Pokud se bavíme o zaměstnanosti, tak většina stávajících povrchových dolů může pracovat podle platných emisních norem až do roku 2035. Takže většina horníků má na nejbližších 20 let práci víceméně jistou. Jediná lokalita, která se má do deseti let zavřít, je velkolom ČSA (Československé armády), ten ohrožuje Horní Jiřetín a Černice. Litvínovská uhelná, jež tento důl provozuje, dnes zaměstnává včetně nehornického personálu na 900 lidí. Pokud by ale byly prolomeny limity těžby, tak jen v samotném Horním Jiřetíně a Černicích by v důsledku bourání zaniklo 800 pracovních míst a v další fázi těžby by o práci přišly další 4 tisíce lidí pracujících v areálu chemičky v Záluží. A ještě jedna poznámka. Od roku 1997 do současnosti poklesla těžba uhlí o 25 procent, za stejné období se počet zaměstnanců snížil o 75 procent, a to většinou na úkor bezpečnosti nebo volného času horníků. Firma Czech Coal má dnes roční zisk zhruba 2 miliardy a ten si rozdělují uhlobaroni Tykač s Dienstlem. No a pokud má někdo takový zájem poučovat společnost o řešení nezaměstnanosti, jedná se o nehoráznou drzost.

 

Proč si myslíte, že se tato kampaň objevila právě dnes?

Je třeba říci, že část ODS – především kolem místopředsedy strany a ministra průmyslu Kuby – začala pracovat na novele, která by vyvlastňovací paragrafy do horního zákona znovu vrátila. Navíc ČSSD ani KSČM se netají tím, že vyvlastňovací paragrafy chtějí také obnovit. Uhlobaronům je jasné, že u části ČSSD najdou zastání a u části, která nebere přímo peníze od uhlobaronů, by mohli mít úspěch právě prostřednictvím otázky zaměstnanosti. Proto si myslím, že adresátem kampaně není jen veřejné mínění, ale i část politiků. A poněvadž část sociální demokracie říká, že prolomení limitů je možné, jen pokud se bude konat krajské referendum, tak tato kampaň logicky cílí i na veřejné mínění (podle průzkumu z minulého roku 70 procent obyvatel Ústeckého kraje nesouhlasí s prolomením limitů).

 

Podkrušnohorská pánev – 18. století

Jaké máte argumenty k tomu, aby nebyly prolomeny těžební limity?

Celkem je asi pět základních argumentů. Zaprvé bychom museli vyhnat z domovů přes dva tisíce obyvatel Horního Jiřetína a Černic. I kdybychom žádný další argument neměli, tento jeden by podle mě bohatě stačil. Zadruhé je zde dopad na Litvínov, kde by se šachta během 15 až 20 let dostala do blízkosti 500 metrů od obytné části města. Dopady hluku a emisí prachu na sedmadvacetitisícové město si lze jen stěží představit. Zatřetí jsou to dopady na klima. Prolomením limitů by bylo zpřístupněno 750 milionů tun uhlí, jehož spálením by vznikly emise oxidu uhličitého v objemu 1,3 miliardy tun – jenom to by naše emise ze spalování uhlí v tomto století zvýšilo na dvojnásobek. (K této otázce se z globálního hlediska vyjadřuje

první díl analýzy Planetární stav nouze v tomto čísle – pozn.

Podkrušnohorská pánev – 21. století

redakce.) Začtvrté jsou to sociální dopady. Při prolomení limitů by nevznikla nová pracovní místa. Navíc Ústecký kraj má právě kvůli životnímu prostředí tak špatnou pověst, že většina vysokoškoláků se odsud stěhuje. A poslední argument je ten, že kvůli spalování uhlí je zde vyšší nemocnost dětí, ať už jde například o jejich vyšší náchylnost k alergiím nebo astmatu, nebo o to, že v Praze je délka života o čtyři roky delší než v Ústeckém kraji. Pokud bychom promítli externí náklady vyvolané využitím tohoto uhlí do jeho ceny – podle výpočtů Univerzity Karlovy se jedná celkem o 1,4 bilionu korun –, nikdo by takové uhlí nekoupil. Tyto samozřejmé externality přitom dnes platí jednak stát formou zvýšených nákladů na zdravotní pojištění, jednak domácnosti a z části také okolní státy.

 

Horní Jiřetín (foto: Miloš Žihla)

Jaké máte alternativy k uhlí?

Odpověď na tuto otázku je velmi těžce formulovatelná do jedné věty. Mohu odkázat na internetové stránky www.energetickarevoluce.cz, na kterých je představen model přechodu od uhelně-jaderné energetiky na energetiku obnovitelnou. Tato koncepce počítá s tím, že do roku 2050 se může Česká republika zbavit závislosti na uhlí i jádru a o dvě třetiny snížit dovoz ropy a plynu z Ruska, přičemž si uchová ekonomický růst. Pokud se bavíme o Ústeckém kraji, tak jen na Mostecku by několikrát vzrostl počet pracovních míst s rozšířením obnovitelných zdrojů energie.

Vraťme se k aktuální politice. Nepřekvapilo vás, že

ústecká vláda znovu nastolila otázku prolomení limitů?

Akce Greenpeace ve velkolomu ČSA (foto: Lenka Borákova)

Nepřekvapilo. Jediná katastrofa podle mého spočívá v tom, že výrazná část veřejnosti dokáže věřit tomu, že místní ČSSD a KSČM jsou levicové strany, jimž jde o blaho občanů. Dle mého názoru je rozdíl mezi nimi a celorepublikovou vládou pouze etiketní. Dlouhodobě upřednostňují zájmy průmyslníků před obyčejnými lidmi. Dobrá ilustrace je hnědouhelný důl Centrum u Litvínova, který byl v únoru uzavřen a bylo propuštěno zhruba 300 horníků. Místní sociální demokraté ani komunisté tento krok nijak nekritizovali, mlčeli. Proč? Protože tohle propouštění bylo v zájmu pana Tykače a dalších. Jak to souvisí s parlamentní levicí? Například člen ústředního výkonného výboru ČSSD a šéf okresní organizace strany v Bílině pan Aubrecht pracuje jako konzultant pro těžební společnosti.

 

Foto: Ibra Ibrahimovič

Celá kauza limitů je zároveň pěknou ilustrací toho, že angažovaná občanská společnost dokáže něco změnit a vyhrávat nad silou organizovaných peněz. Proti nám stojí firma, jež má mnohamiliardové zisky, a nám se daří už přes sedm let jejich záměr blokovat. My doufáme, že peníze, které těžařské firmy daly do PR a úplatků, budou moci odepsat. A podle mého názoru je tato naše zkušenost velmi inspirativní pro další, kteří budou chtít jít do podobných akcí.

 

 

 

Rozhovor vedl Jaroslav Chramosta.

jaroslav.chramosta@socsol.cz

Vyšlo v dubnové Solidaritě.

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •