Romskému aktivistovi a vajdovi nesmím vykat. Jozef Miker jako horník tělem i duší vykání považuje za urážlivé. A tak jsme v přátelském duchu rozmlouvali o tom, proč je českým Romům od kupónové privatizace den ode dne hůře, co vede bílé k rasistickým projevům, naposledy v Duchcově a Českých Budějovicích, a zda je politické angažmá Romů na pořadu dne.
Vyučil jsem se mechanikem opravářem pro důlní stroje a velkostroje. Na šachtě jsem dělal jednatřicet let. Začínal jsem prakticky od píky, až posledních deset let, dokud jsem neonemocněl, jsem dělal vedoucího velkostroje, pak jsem šel do důchodu. K aktivismu jsem se dostal už roku 1992, kdy začaly probíhat první pochody neonacistů, skinů a pankáčů, kteří byli tenkrát spojení. Útočili na Romy, zkoušeli pochodovat městy. V Teplicích jich tehdy pochodovalo asi pět set celými Trnovany. Táhli na romskou ulici Dubská. Stáli jsme tam a snažili se o blokaci, aby se skini k Romům nedostali. Tehdy za mnou přišel vlasatý vousatý chlap, tak kolem pětatřiceti, a řekl: „Já jsem Kuba Polák a jsem anarchista“. A právě k té obraně romských obydlí mě Kuba Polák jakžtakž navedl. Když pochody skončily, tak jsem se ničemu kromě práce moc nevěnoval. Ačkoli mě lákali do různých politických stran a sdružení, nikam jsem nevstoupil, věnoval jsem se jenom práci a rodině. Byl chvíli klid i proto, že Sládkovi republikáni se rozpadli, nikdo z politiků se rasisticky zvlášť neprojevoval. Začalo to znovu v roce 2008 Janovem (tehdy na podzim se zde a v Litvínově konaly mítinky Dělnické strany – pozn. redakce). Můj aktivismus se obnovil společně se založením Dělnické strany. Tam, kde jsou „dělníci“, jsem i já, pokud mohu, na druhé straně.
Vzpomněl jsi situaci starou dvacet let. Pokud by ses měl pokusit vyjádřit, co se od té doby změnilo, myslím na rasismu, sociálním vyloučení a postoji majority, o čem bys mluvil?
Na počátku devadesátých let Romové ještě nebydleli po ubytovnách, bydlel každý ve svém bytě, k nimž lidé přišli dejme tomu za komunistů. Nebyly ubytovny a nebyla taková nenávist mezi lidmi. Sem tam si sice nadávali sousedi, ale nedocházelo k nějakým rasistickým útokům a podobně. Lidé spolu vycházeli. Ale pak začaly krachovat továrny, snižovaly se stavy, no a první, koho vyhazovali, byli Romové. Čím dál víc Romů bylo na úřadech práce. Bezmála jediné, co tito lidé mohli dělat, bylo kopání kabelů pro Telmont, metr za padesát korun. To nebyly skoro žádné výdělky. Aby si vydělali, dělali pořád, od nevidím do nevidím, celé měsíce bez odpočinku. Začalo se to zhoršovat, do těchto podmínek rostly další generace. Zároveň segregace škol byla najednou vážnější než kdy předtím. Dostali jsme se až k tomu, že pětačtyřicet až padesát procent romských dětí chodí do speciálních, zvláštních nebo praktických škol (k tomu jsme v minulosti vydali článek České vzdělávání dostupné, který je k dispozici na webu – pozn. red.). Není pro ně žádná budoucnost. Takže změnilo se toho hodně. Exekutoři za tu dobu zabavili spousty Romům byty, domy a další. Rozjely se půjčky typu Provident, které je zničily. A tak se od roku 1992 žije den co den hůře a hůře.
Celá společnost chřadne. Jak si vysvětluješ, že se v takových časech konají protiromské mítinky? Mám na mysli nedávné události v Duchcově a Českých Budějovicích. Byl jsi na obou místech. Ta shromáždění by skončila pogromem, nebýt zásahů policie.
Hádky byly vždycky, ale že se pohádám se sousedem ještě neznamená, že na něj zavolám Národní odpor a Dělnickou stranu, aby tam pochodovaly a vyhrožovaly. Lidi jsou v dnešní době, kdy je asi 600 tisíc bez práce, vyloženě úplně zblblí. Nemají z čeho žít, a tak hledají viníka. A kdo je nesnadnější terč? Rom. Z Romů jsou 37 procent dospělí zaměstnaní chlapi, 20 procent jsou zaměstnané ženy, 12 nebo 13 procent jsou mladí od 18 do 25 let, kteří také nepobírají dávky a jsou zaměstnaní. Jenomže tohle se nikomu nevysvětlí, nikdo to nechce slyšet. Lidi věří, že kdo je Rom, ten bere sociální dávky, a jsou přesvědčeni, že Rom bere vyšší sociální dávky, a tím to všechno začíná. Tyto nesmysly podněcují nenávist. Lidi dneska nemůžou vidět, když má Rom lepší třeba auto. Tvrdí, že zneužívá dávky, proto má auto, dokonce si v něm prý jezdí pro dávky. Budiž, jsou případy černých i bílých, kteří mají starší auto a dopravují se s ním na úřad, mohou totiž být tělesně postižení. Nikde ve světě se přece lidé nemusejí vzdávat všech svých majetků jenom proto, že na nějaký čas přišli o práci.
Takže platí, že v případě Budějovic a Duchcova šlo o celkem obyčejné šarvátky, které se zveličily, poněvadž se jich účastnili Romové?
Samozřejmě, jak říkáš, byly to obyčejné bitky občanů. Odsuzuju ty mladé v Duchcově, že se do nich pustili. Byl napaden chlap, budiž, dali si pár facek, ale to, že byla napadena žena, odsuzuju. Když jsem viděl video, byl jsem vzteky bez sebe. Co se týče Českých Budějovic, to se stává na pískovišti dnes a denně, možná dokonce na celém světě, že si děti nasypou písek do vlasů. A že se pak rodiče pohádají, není divu. Romové ve vyloučených oblastech a sídlištích mají nový bezpečností systém, všude kamery, a to i v domech, ale chybí lavičky, pískoviště nebo hřiště, které je zrovna na Máji jediné široko daleko. Nicméně každý si musí uvědomit, že je trestné uhodit člověka. Pokud to někdo udělá, musí být potrestán, ale tak, jak určí soud, ne Dělnická strana. Organizátoři těch mítinků jsou často delikventi, kteří si léčí své mindráky na Romech. (K tomu viz článek Rasistické mítinky v Duchcově a v Českých Budějovicích).
Mluvil jsi o výmyslech v souvislosti s údajným zneužíváním sociálních dávek. Protože jsi aktivní, musíš věřit tomu, že tyto mýty můžeme vyvracet…
Všechno jde. Kdybych tomu nevěřil, nic bych nedělal, sbalil bych si kufry a někam odjel. Věřím lidem a tomu, že situace se jednou změní k lepšímu. Máme spoustu mladých z majority na naší straně. Žijí s Romy, brání Romy. Nenechají se zblbnout nějakými kecaly, kteří se pokouší do politiky dostat po romských zádech. Věřím, že přijde čas, kdy vedle sebe budeme žít ve slušnosti a vzájemné toleranci. Pokud majorita Romy bránit nebude, ale naopak bude podporovat činitele proti Romům, do pěti deseti let skončí tam, kde jsou dnes Romové, a to se jí potom nebude líbit. Říkám pořád, že na Romech se zkouší to, čím má později projít majorita.
Poslední dobou se více mluví o tom, že aby se něco změnilo, sami Romové musí začít vstupovat do politiky. Když se podíváš na nové romské aktivisty, myslíš si, že se přibližujeme dni, kdy Romové zasednou ve sněmovně?
Ten den se zčásti přiblížil. Věřím tomu, že Ivanka Čonková bude poslankyně a že z Imricha Horváta bude bojovník za lidská práva a možná zasedne v parlamentu. Ale teď především by se měla reorganizovat naše Strana rovných příležitostí. Není to vyloženě romská strana, sdružuje všechny menšiny v České republice. Ostatní Romové by to měli pochopit a vyslovit této straně důvěru. Pak budeme mít větší naději na reprezentaci. (Ivanka Čonková publikovala v minulém čísle text Vznikla iniciativa Otrokem rasy a s Imrichem Horvátem v květnu vyšel rozhovor Potřebujeme Romy ve vládě – pozn. red.)
Upřednostňuješ, aby se Romové ocitli na kandidátkách levicových stran, které se potýkají či by se měly potýkat se sociálním vyloučením, nebo aby do toho Romové šli sami za sebe, s vlastní partají?
Když Romové půjdou sami za sebe, nikam se nedostanou. Tím pádem musíme být ve spojení, a to především s levicovými stranami. Také Strana rovných příležitostí se ve volbách musí spojit s nějakou levicovou stranou nebo stranou nalevo od středu. V současnosti mají i vytipované strany, s nimiž jednají. Mně by se líbilo, kdybychom se spojili s KSČM. Já sám, pokud bych neslíbil už před časem, že půjdu na kandidátku Pirátů, bych byl na kandidátce komunistů. Ke spolupráci s Piráty mě přivedl nejdříve můj kamarád Míra Brož, který byl kapitánem ústecké pobočky a zároveň je jedním z nejlepších aktivistů za práva Romů. Piráti mě podpořili v blokaci neonacistů. Společně jsme demonstrovali proti krupské vyhlášce, podle které nemůžete sedět na schodech, ale jen na lavičkách, i když na sídlišti v Krupce žádné lavičky nejsou. Spolupracujeme na všem, co pomůže lidem bez rozdílu barvy pleti.
A jak vnímáš vztah stávající politické garnitury k Romům?
Kolují tady vymyšlenosti z dílny pana Vandase nebo pana Pípala, starosty města Dubí, který od ODS odešel k Severočechům. Severočeši.cz, to je rasistický odpad politický stran. Chodí to tak, že „ano, moje kamarádka pracovala na poště a ta Romce vyplácela 90 tisíc, já nemám důvod jí nevěřit“. A pak se to s podporou politiků šíří mezi lidmi. Je to těžké, protože v poslední době se asi žádný činný politik až na Jiřího Dolejše Romů nezastal, zato jsou tady politici typu senátora Doubravy.
Co by mělo nastat a potěšilo Tě v poslední době vůbec něco?
Jde především o to přesvědčit majoritní společnost, že sociální dávky jsou pro všechny stejné. Měl by vystoupit politik a uvést na pravou míru, že Romové neberou vyšší dávky než občané majority. Lidi si musí uvědomit, že když bůh tvořil svět, chtěl ho mít barevný, ne jednobarevný. Majorita nás nemusí milovat, ale můžeme žít ve společném státě. My už jsme tady více než 600 let. V poslední době mě potěšila spousta mladých studentů, s nimiž debatuju o anticiganismu. Na jedné diskuzi vstal student a řekl: „Já se stydím za svoje rodiče, že jsou rasisti.“ Je tu naděje, že nám tu roste nová generace inteligence, která s rasismem nebude souhlasit.
Děkuju Ti za rozhovor, určitě není poslední.
Rozhovor vedl Lukáš Matoška a byl pořízen během Antikapitalistického kempu 2013. Na TV Solidarita vyšel záznam debaty „Rasismus a Romové“ z letošních Dnů antikapitalismu, které se Miker účastnil.
