Nový cizinecký zákon – oč jde?

Pavel Čižinský

Připravovaný nový cizinecký zákon se snaží udělat z cizinců lidi druhé kategorie, kteří jsou nuceni žít v neustálé nejistotě a závislosti. Zdá se, že ministerstvo vnitra se soustředí na otázku, jak využít práce cizinců a pak je ze země vypudit. Připravovaná  legislativa proto představuje hrozbu pro celé skupiny obyvatel. Z toho důvodu zahájili neziskové organizace, cizinci i občané kampaň proti novému cizineckému zákonu a druhého  července se při happeningu před ministerstvem vnitra proti cizineckému zákonu v této podobě vyslovili.

Migrační politika není zatím v České republice politickým tématem, které by bylo obecně považováno za důležité (o aktuálním stavu práv migrantů v Evropě vyšla v Solidaritě analýza Za práva migrantů a migrantek, dostupná na webu – pozn. redakce). Klasickou podobou konfliktů v oblasti české migrační politiky jsou tak zejména:

–          medializované konkrétní případy cizinců (např. vyhošťovaný vietnamský dělník „hladovkář“ Le Kim Thanh v roce 2009 nebo s rodinou odmítnutá ukrajinská žadatelka o azyl Anastasia Hagen, médii označovaná jako „pornomáma“);

–          aktivistické kampaně týkající se dlouhodobějších otázek (např. kampaň proti komerčnímu zdravotnímu pojištění nebo kampaň za regularizaci cizinců žijících v Česku bez povolení k pobytu);

–          legislativní počiny ministerstva vnitra, které se většinou snaží práva cizinců omezit, respektive posílit moc úředníků nad cizinci.

Z červencového happeningu před ministerstvem vnitra (foto: Solidarita)

Do poslední kategorie spadá i návrh nového cizineckého zákona: úředníci ministerstva vnitra se pod záminkou komplexní rekodifikace cizineckého práva pokouší o radikální zpřísnění zákona, viz http://migraceonline.cz/cz/temata/novy-cizinecky-zakon. Proti tomuto návrhu se ozvalo Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty a další subjekty občanské společnosti.

Na úvod své kampaně proti novému cizineckému zákonu se uspořádal poměrně povedený protestní happening před sídlem ministerstva vnitra v Praze na Letné. Úředníci ministerstva sice obviňují aktivisty ze lží (viz http://www.mvcr.cz/clanek/reakce-na-clanek-odmitame-novy-cizinecky-zakon.aspx), ovšem prozatím zřejmě ustoupili a odloží prosazování svých záměrů na dobu po volbách. (Samozřejmě nejen kvůli této kampani, nýbrž především kvůli současné politické nestabilitě.)

Co hrozí

Nejprve bych rád shrnul, o čem tento spor o nový cizinecký zákon není. Otázka dnes již samozřejmě nestojí, zda cizinci ano, nebo ne.  I těm nejrepresívnějším úředníkům je jasné, že migraci – a to ani tu pracovní – nelze zcela zastavit. Ostatně pokud by úředníci vypudili z ČR všechny cizince, sami by pak byli nadbyteční a ztratili by práci, zejména pak svou moc. Otázka dnes zní: v jakém postavení budou cizinci v ČR pobývat a jak nákladné – z hlediska financí, administrativy, času, psychického zdraví, rodinného života a podobně – bude migrovat do ČR a pobývat zde?

Jinými slovy tedy otázka zní, zda se cizinci budou moci integrovat do společnosti, neboť integrace není možná, pokud cizinec neustále „sedí na kufrech“. A zde je potřeba trvat na tom, že nový cizinecký zákon útočí na právní postavení všech tří hlavních skupin cizinců žijících v ČR: cizinců z Evropské unie, cizinců s trvalým pobytem i cizinců ze zemí mimo EU bez trvalého pobytu.

Ohrožené skupiny

Podle navrhované cizinecké legislativy by se musela vystěhovat i Garrigue-Masaryková (foto: Solidarita)

Počet občanů EU žijících v ČR bez trvalého pobytu odhaduji na 150 tisíc osob. Tito cizinci smí dnes pobývat v ČR bez jakéhokoli povolení k pobytu po dobu neomezeně dlouhou a pokud se nedopustí nějakého deliktu, nemají se proč bát cizinecké policie. To se nový cizinecký zákon snaží změnit.

Nový cizinecký zákon stanoví, že k pobytu delšímu než 3 měsíce má být potřebné povolení, které by se sice mělo vydat z velmi širokých důvodů (každý, kdo má zdravotní pojištění a nežádá o dávky pomoci v hmotné nouzi, by měl toto povolení získat), ovšem administrativně nebude snadné je získat a hlavně bude znamenat konec oné svobody být zde „jen tak“.

Zatímco pro většinu slovenských studentů by tato povinnost znamenala jen určitý nepříjemný úkon navíc (hodiny ve frontách a stres), pro Bulhary, ale třeba i Španěly, co do ČR přichází hledat práci, bude těžké sehnat příslušné dokumenty. Reálně hrozí, že až si půjdou na úřad stěžovat na zaměstnavatele, který jim nezaplatil mzdu, tak jim úřad nejen nepomůže (což se děje již dnes), ale ještě dostanou pokutu za nelegální pobyt.

Z lidskoprávního hlediska se pak nejdrastičtěji zhorší situace bývalých občanů Československa, kterým bylo po rozpadu federace přiděleno občanství slovenské (většinou kvůli místu narození rodičů), přitom žili celý život v ČR a z důvodů administrativní indispozice si dosud nebyli schopni vyřídit občanství české (osoby bez domova, osoby propuštěné z výkonu trestu, příslušníci ghett). Těmto osobám budou nyní hrozit nejen pokuty za nelegální pobyt, nýbrž i policejní dohled a – úředníci to sice popírají, ale vzhledem ke způsobu, jak interpretují zákon, se toho obávám – i umísťování do detenčních táborů na dobu až 18 měsíců.

Největší skupina cizinců (přibližně polovina z celkového počtu půl milionu cizinců žijících zde déle než 90 dnů) má v ČR již status trvalého pobytu a s ním relativně jisté právní postavení, s určitými výjimkami (např. práce policistů) také přístup k jakékoli výdělečné činnosti a nárok na všechny veřejné služby. Na ně útočí nový zákon ještě tvrději: navrhuje, aby tento obtížně získatelný status bylo možno cizinci odejmout, pokud bude mít cizinec jakékoli nedoplatky na daních, odvodech či pokutách, což by znamenalo otřesnou nejistotu. Navíc úředníci ministerstva vnitra mají mít on-line přístup do databází finančních úřadů, takže se nabízí hrůzná vize, že cizinec se na úřadě pohádá, úředník mu najde nějaký nedoplatek a zruší mu trvalý pobyt.

Další zpřísnění se týká možnosti přivést si do ČR rodinu, neboť dotyčný cizinec bude muset prokázat pravidelný čistý příjem ve výši 15 400 korun pro jednoho člena rodiny, 22 tisíc korun pro dva členy rodiny a 28 600 korun pro tři a více členů rodiny. Reálně tak hrozí, že možnost žít s rodinou se stane výsadou majetných.

Novodobí gastarbeiteři

Vůbec největší zhoršení však chystá ministerstvo vnitra na migranty ze zemí mimo EU, kteří k nám budou přicházet v budoucnu, a to zejména na málo kvalifikované. EU totiž přikazuje, že trvalý pobyt má získat každý cizinec, který v ČR 5 let nepřetržitě pobývá. Ministerstvo vnitra tedy zavádí model dočasné migrace, maximálně jednoroční, takzvaná národní víza, která nebude možno prodloužit, aniž by cizinec odcestoval zpět do své země a odtamtud podal novou žádost o toto vízum.

Tento model, který pod názvem „gastarbeiterství“ neúspěšně ozkoušely už v šedesátých letech 20. století státy západní Evropy, by cizincům pobyt rozkouskoval, takže by nebyl nepřetržitý, a cizinci by tak trvalý pobyt nikdy nezískali. Zákon by tím vysloveně bránil cizincům v usazení a v integraci do české společnosti; o právu přivést si do ČR svou rodinu ani nemluvě.

Tento model by však současně umožňoval dovážet krátkodobě třeba i velké množství pracovní síly, pokud si to zaměstnavatelé u politiků prosadí. Práci cizinců občas chceme, ale cizince jako takové nikoli. Gastarbeiterství je – podle všeobecně sdíleného názoru odborníků – marným pokusem, jak využít práci cizinců a pak je vypudit a nemuset s nimi žít.

Vyhlídky

Nyní nás pravděpodobně čeká dlouhá pře dvou skupin expertů, přičemž laik nebude mít příliš možnost zorientovat se. Úředníci ministerstva vnitra budou při své argumentaci kombinovat tvrzení, že výhrady nevládních organizací jsou nepravdivé, neboť oni – úředníci – to přece mysleli jinak, s tvrzeními, že navržené změny jsou nutné, popřípadě že jsou dokonce ve prospěch cizinců. Navíc je třeba uvést, že ministerští úředníci jsou velmi dobrými manipulátory, kteří dokáží dovedně využít k posílení své moci nad cizinci i argumenty lidskoprávní:

–          Cizinci jsou zde vykořisťováni? Dobře, dejte nám více pravomocí, my je vyhostíme a tak vykořisťování skončí.

–          Cizinecká policie je zkorumpovaná? Dobře, zpřísněme tedy zákon, soustřeďme všechno rozhodování do našich rukou, my už korupci zabráníme.

Domnívám se, že občanská společnost by se při snaze o zlepšování postavení cizinců a kultivaci migrační politiky měla držet některých pevných bodů. Já za tyto pevné body považuji hodnoty svobody a rovnosti: i cizinci by měli v ČR požívat maximální svobodu a měli by mít v co největší míře rovné postavení jako čeští občané; u každého omezení jejich svobody či u každého omezení jejich práv  by se mělo vždy důkladně zkoumat, zda je to opravdu nutné a přiměřené.

Nedomnívám se, že každému, kdo má zájem se do ČR přestěhovat, musí být toto umožněno. Domnívám se ale, že každý, komu je v ČR pobyt povolen, by měl mít maximálně rovné postavení s českými občany a svobodu jak při pohybu na ulici (aby se nemusel bát svévolných kontrol policie jen kvůli své barvě pleti nebo kvůli tomu, že bydlí na ubytovně), tak při pohybu na trhu práce.

Nový cizinecký zákon jde přesně opačným směrem, migraci cizinců sice nezastavuje, ovšem snaží se udělat z cizinců lidi druhé kategorie, kteří jsou nuceni žít v nejistotě a v neustálé závislosti nejen na úřednících a na dalších soukromých osobách, zaměstnavatelích, ubytovatelích, zprostředkovatelích, advokátech, tlumočnících, ale i rodinných příslušnících a nevládních organizacích. Přitom úředníci i zmíněné další soukromé osoby si jsou pochopitelně své moci nad cizinci vědomi.

Autor je právník, působí v Multikulturním centru Praha.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •