Situace v Makedonii

Čtyřiadvacátého března se v Makedonii odehrály regionální volby – pravicová vládnoucí strana v nich znovu zvítězila. Od roku 2006 tato strana vyhrává volby opakovaně, zatímco opozice, takzvaní sociální demokraté, se soustavně propadají a čelí stále hlubším vnitrostranickým krizím. Tento zvláštní vývoj však má svou logickou příčinu.

SDSM neboli Sociálnědemokratický svaz Makedonie je tvořen lidmi a potomky lidí, kteří dříve v Makedonii vládli jako pašaluci (úředníci osmanské říše), aristokraté a velcí pozemkoví vlastníci. Právě tito lidé po druhé světové válce zakládali komunistickou stranu, přestože se skutečnými komunisty měli pramálo společného (většina autentických komunistů zemřela ve válce).

Makedonští feudální komunisté vládli v Makedonii pod kontrolou velkého „srbského bratra“ až do roku 1991. S příchodem pluralitního volebního systému před 22 lety se ukázalo, že komunisté nejsou ochotni změnit svou politickou roli ve společnosti a nedokáží hrát roli levicové opozice, jako se to podařilo komunistům v některých okolních zemích. Z marketingových důvodů změnili název na sociální demokracii, což se jim nakrátko vyplatilo.

Sociální demokracie vládla zemi v období 1991 až 1998 a během své vlády se rozhodujícím způsobem podílela na privatizaci státní ekonomiky. Privatizováno bylo více než 80 procent státního hospodářství a do rukou nadnárodních firem přešla mimo jiné také výroba elektřiny, telekomunikační technika, pivovary, cementárny, doly a podobně.

Stejně jako v Česku byla tato divoká privatizace doprovázena ohromnými korupčními skandály. Velké části majetku se zmocnili právě členové vládnoucí sociální demokracie – bývalé komunistické strany. Kromě toho došlo ke snížení důchodů o 8 procent, ke zvýšení cen léků a zvýšení školného pro studenty. Sociální demokracie se tak v Makedonii stala průkopníkem neoliberální politiky a budovatelem tržního kapitalismu.

Touto politikou se v očích většiny voličů zcela zdiskreditovala. A právě tato zkušenost vedla roku 1998 k její porážce ve volbách. Novou vítěznou stranou se stala nacionální strana VMRO-DPMNE (doslovně Vnitřní makedonská revoluční organizace – Demokratická strana makedonské národní jednoty).

V Makedonii je dlouhodobě neutěšená ekonomická situace; velká chudoba, vysoká nezaměstnanost, velmi nízké mzdy. Makedonskou ekonomiku často drží nad vodou jen velká diaspora, díky níž Makedonie se dvěma miliony občanů získává od emigrantů každý rok okolo jedné miliardy dolarů. Nespokojenost s chudobou na jedné straně a levicové vakuum na straně druhé však mají zajímavý efekt právě na VMRO-DPMNE. Ta se stala nejúspěšnější makedonskou stranou díky tomu, že prosazuje politiku, která by za normálních okolností byla typická spíše pro levicové strany.

Jedním z příkladů je schválení zákona před 2 lety, kterým bylo zajištěno všeobecné zdravotní pojištění pro všechny občany a snížení cen léků. Důchodcům byl zvýšen důchod o 8 procent a byl zajištěn pozvolný nárůst důchodů. Ve Skopji bylo penzistům umožněno využívat 3 dny v týdnu veřejnou dopravu zdarma. Zhruba deset tisíc důchodců pak může každoročně zdarma navštívit lázně.

Středoškolští studenti mohou používat zdarma učebnice, za něž se přitom muselo platit i v době „komunismu“. Totéž platí o bezplatné dopravě žáků, jež byla nyní zavedena. Zdarma mají zajištěné rovněž ubytování a stravu. Všechny státní školy byly poprvé vybaveny počítači a studenti dokonce dostali příspěvek v hodnotě 5 tisíc korun, aby si sami mohli koupit počítač. Školné na vysokých školách se snížilo na čtvrtinu a na lékařské fakultě dokonce šestkrát. Byla také zřízena řada nových škol v menších městech a otevřeny byly i nové mateřské školy.

Zvýšila se také podpora zemědělství. Ve Skopji a dalších městech vzniklo mnoho sportovních hal. V centru Skopje, do té doby téměř prázdném, byla založena muzea, včetně muzea holokaustu, a centrální náměstí slouží jako otevřená galerie připomínající makedonskou historii. K nelibosti Řecka zde byla postavena také 27 metrů vysoká socha Alexandra Velikého.

Avšak k pozitivním posunům nedošlo jen v sociální oblasti. Strana VMRO-DPMNE se sama identifikuje jako pravicová nacionální vláda a ideově se snaží navázat na stranu VMRO. To je strana, jež usilovala o vznik samostatné Makedonské republiky ještě pod nadvládou Osmanské říše. V tomto duchu se také VMRO-DPMNE původně vymezovala proti silné albánské menšině.

Aby však mohla VMRO-DPMNE vůbec sestavit vládu, musela vytvořit koalici právě s Demokratickou stranou Albánců. Pod tlakem objektivních okolností se tak vládní strana posouvá mírně pozitivním směrem. A protože i v okolních zemích roste nespokojenost s neoliberální politikou a dochází k protestům proti moci nadnárodních korporací, bude tento tlak pravděpodobně stále působit.

Světlana Simonoska

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •