Diskuze o nepodmíněném základním příjmu

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Marek Hrubec, Martin Brabec

Letos v září se rozjíždí již třetí ročník Pražské školy alternativ. Opět proběhnou debaty, přednášky a workshopy doplněné o filmové promítání, které se v tomto podzimním cyklu budou zaobírat nepodmíněným základním příjmem. Základní rysy a výhody, jež vyvracejí mýty a předsudky spojené se základním příjmem, bude shrnovat připravovaná brožura, ze které vám ve formě otázek a odpovědí předkládáme tento výtah.

 

Může zavedení nepodmíněného základního příjmu zvýšit svobodu občanů?

Ano. Svoboda je totiž založena nejen na právech a možnostech, ale také na prostředcích, jak jí dosáhnout. Proto jsou příjmy, které lidé dostávají, důležité. Z tohoto důvodu je pro zvýšení svobody lidí vhodné zavést nepodmíněný základní příjem. Lidé pak budou moci využít příležitostí, které by jinak využívat nemohli. Navíc, pokud má být zvýšena především svoboda těch, kteří mají v současné době nejmenší reálnou svobodu, měla by být výše základního příjmu na co nejvyšší udržitelné úrovni. Základní příjem tak představuje materiální předpoklad svobody.

 

Znamená to tedy, že by se zvýšila nejen svoboda, ale také rovnost občanů?

Zavedení všeobecného základního příjmu by zvýšilo rovnost občanů. Pokud by byl zaveden v dostatečné výši, všichni občané by skutečně mohli mít rovně naplněno jedno ze základních ústavních práv, právo na život a také právo na důstojný život, což bohužel zatím všichni lidé nemají, neboť například bezdomovci v zimě umírají venku mrazy a mnozí lidé žijí ve velmi nedůstojných podmínkách v chudobě.

 

Řeší zavedení základního příjmu nezaměstnanost?

Dosud většina politiků zkoušela problém nezaměstnanost řešit tím, že se snažila vytvářet nová pracovní místa, nebo tím, že navrhovala snížení počtu pracovních hodin v týdnu a přerozdělení práce mezi více lidí. Tato řešení se však nikdy zcela neosvědčila, protože mohou problém nezaměstnanosti vyřešit jen částečně. A to z toho důvodu, že vychází z nepochopení důvodů nezaměstnanosti. Nezaměstnanost v současné době totiž nelze považovat pouze za problém ekonomický, ale také za problém kulturní či společenský.

Zavedení nepodmíněného základního příjmu by umožnilo ocenit skutečnost, že stroje pracují za nás, a proto už naší mechanické práce není tolik třeba. Přesněji řečeno, díky základnímu příjmu se můžeme věnovat jiné činnosti, která doposud nebyla placena. Jde především o činnost, kterou lidé budou provádět raději a v níž se mohou realizovat.

Můžeme vstoupit do společnosti, v níž budeme moci více uplatnit svoji tvořivost a zaměřit se na solidární vztahy mezi lidmi.

 

Není základní příjem zaměřen proti těm, kteří tvrdě pracují, a neupřednostňuje naopak lenochy?

Ne, protože pracující budou mít pořád mnohem vyšší příjem než ti se základním příjmem – budou kromě základního příjmu přece dostávat i příjem za práci.

 

Neměl by se ale tedy základní příjem vyplácet pouze těm, kteří jsou nedobrovolně nezaměstnaní?

To by byla diskriminace ostatních. Tím by se totiž upřednostňovala jen určitá představa o životě, a to představa těch lidí, jejichž zaměření se upíná k nedostatkovému kapitálu (v tomto případě k pracovnímu místu). Ti, kteří z jakýchkoliv důvodů svůj podíl na tomto kapitálu nemají (jsou tedy nezaměstnaní), a přenechávají tudíž jeho část jiným lidem, by však neměli být zbaveni svého spravedlivého podílu na něm. Obě skupiny – jak ti, kteří se na tomto kapitálu podílejí více, než činí jejich rovný podíl, tak i ti, kteří se na něm podílejí méně, než činí jejich rovný podíl – by měly
mít možnost mít svůj podíl na nedostatkovém zdroji a uskutečňovat svoji představu o vlastním životě.

Jen tehdy, pokud někdo užívá zdroje s dostatečnou nabídkou, může legitimně uplatňovat nárok na celý jejich výnos. Pokud však užívá zdroje s nedostatečnou nabídkou, což je také případ pracovních míst, tento nárok uplatňovat nemůže. Nemůže si proto ani stěžovat na to, že se mezi ostatní osoby spravedlivě rozděluje hodnota nedostatkových zdrojů, které si nadměrně přivlastnil.

 

Zdá se být zřejmé, že zavedení základního příjmu přinese více svobody. Je ale možné, že se lidé bojí větší svobody? Jaký mají k základnímu příjmu vztah zaměstnanci a zaměstnavatelé?

Zaměstnavatelé se obávají, že pro ně bude obtížnější najímat pracovníky na horší nebo méně placenou práci. Po zavedení základního příjmu totiž budou mít pracovníci větší svobodu takovou špatnou nebo špatně placenou práci nepřijmout nebo odejít ze zaměstnání, které jim nebude vyhovovat.

Zaměstnanci se přitom obávají, že garantovaný příjem by mohl vést zaměstnavatele ke snížení mezd nebo politiky ke zvýšení daní. Potenciální příjemci se obávají, že výše jejich příjmu by mohla záviset na politických rozhodnutích a rozpočtových omezeních.

Mnozí zaměstnanci si ale již uvědomují výhody základního příjmu. Jeho zavedení by totiž mělo pozitivní význam ve změně mocenské rovnováhy v kapitalistické společnosti. V současném ekonomickém rámci kapitalismu by zavedení základního příjmu umožnilo větší přesun moci na stranu zaměstnanců.

Zavedení základního příjmu by tak vedlo zaměstnavatele ke zvyšování mezd a zlepšování pracovních podmínek, a to především u nekvalifikované práce, kde jsou mzdy nejnižší a pracovní podmínky nejhorší. Jednalo by se o požadovanou humanizaci práce.

 

Snížilo by zavedení základního příjmu výdaje na byrokracii?

Ano, poskytování základního příjmu všem občanům by pomohlo snížit finanční výdaje na administrativní zjišťování adresnosti sociálních dávek vybraným jedincům. Také by mohlo odstranit nepříjemné a ponižující procedury, které nevyhnutelně provázejí byrokratické zjišťování skutečnosti, „zda potřební mají potřeby“.

Ve stejném duchu odpovídá i významný teoretik nepodmíněného základního příjmu Philippe Van Parijs: „Základní otázka bezpochyby zní: Nespolykají administrativní náklady na rozdělení tak malé částky nepřiměřeně velkou část zdrojů? Jeho obhájci [základního příjmu] jsou připraveni pohotově odpovědět: naopak, zavedení jakékoliv kontroly prostředků by vedlo k mnohem většímu zneužívání a plýtvání.“

 

Souvisí nějak základní příjem se životním prostředím?

Zavedení nepodmíněného základního příjmu by vedlo lidi naopak k zaměření na kvalitu, na nekonzumní přístup k životu, který by vedl k udržitelné společnosti s lepšími vztahy nejen mezi lidmi, ale také mezi lidmi a životním prostředím.

 

Z brožury Pražské školy alternativ vybral Tomáš Korda.

Vyšlo v zářijové Solidaritě roku 2013 (č. 82).

tomas.korda@socsol.cz

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •