Autoritativní vláda a studentské hnutí v Maďarsku

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Pokud naše články čtete pravidelně a Vaše situace Vám to umožňuje, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

Csaba Jelinek

Csaba Jelinek

O zemi, kde s ústavní většinou vládne kabinet Viktora Orbána, napsal pro Solidaritu maďarský studentský aktivista. Ukazuje, že nacionalistické a neoliberální politiky vlády se vzájemně doplňují. Na pořadu dne je omezování demokracie, kriminalizace bezdomovectví, ale i likvidační vysokoškolská reforma, která aktivizovala studenty. Je dnešní Maďarsko pesimistickým předobrazem Evropy?

 

Po násilných nepokojích v ulicích Budapešti roku 2006, které vyvrcholily obléháním maďarské státní televize a brutální represí ze strany policie, věnovala loni světová média opět zvýšenou pozornost demonstracím v Maďarsku.

Zatímco v roce 2006 byl typický protestující vyobrazován ve zprávách jako svalovitý ultrapravicový fotbalový výtržník uprostřed pouličních potyček, při nichž často docházelo k násilí, zachycovaly zprávy roku 2012 především studenty, kteří se účastnili pokojných spontánních pochodů, okupačních stávek a blokád mostů.

Období mezi lety 2006 a 2012 však nepřineslo pouze proměnu technik používaných protestujícími v ulicích, ale zároveň změnu ve způsobu, jakým se v Maďarsku vládne.

Události roku 2006 byly vyvolány především znovuzvolením „socialistického“ premiéra Ference Gyurcsányho, kdežto počínaje rokem 2010 se opoziční síly stavějí na odpor proti nové pravicové vládě tvořené stranou Fidesz a jejím dalekosáhlým reformám. Období mezi těmito lety – do kterého spadá propuknutí světové finanční krize v roce 2008 a zahájení úsporných opatření – bylo charakteristické rostoucími nerovnostmi a rostoucí nedůvěrou maďarské společnosti v politické elity, a to v souladu se širšími evropskými a globálními trendy.

 

Demokracie upadá

Jen pro ilustraci: 1,4 milionu lidí žije v domácnostech, které nejsou schopni dostatečně vytápět, a 50 procent lidí by nevolilo žádnou z existujících politických stran. Vedle těchto společenských proměn provedl Orbánův režim řadu radikálních změn jak v ekonomické politice, tak v politických institucích – vycházel při tom z faktu, že disponuje dvěma třetinami parlamentních křesel, a tudíž ústavní většinou, která umožňuje dělat, cokoli se mu zachce.

Jmenujme alespoň ta rozhodnutí Orbánovy vlády, jež byla nejvíce napadána. Vláda zavedla novou ústavu bez řádné celospolečenské diskuze (nejen o tom jsme psali v minulosti, viz článek Maďarské lekce – pozn. redakce); odsouhlasila značně předpojatý nový volební zákon; oslabila většinu institucionálních kontrol a protiváh, včetně ústavního soudu a systému judikatury; posílila složku trestů na poli boje s kriminalitou; přišla s pochybným mediálním zákonem; zavedla takzvanou rovnou daň, čili oslabila daňovou solidaritu; seškrtala mnohé sociální služby; provedla změny v koncepci veřejných prací a konečně prosazuje programy „workfare“ na úkor sociálního státu (souběh minimální mzdy a minimálního sociálního zajištění – pozn. překladatele).

Jedním ze symbolických výrazů politiky Orbánovy vlády je kriminalizace bezdomovectví; v nové ústavě je zakotvena možnost finančních postihů (sic!) za nocování na ulicích.

Orbánova vláda položila základy silně autoritářského, centralizovaného státu, ve kterém se merkantilistická ekonomická politika – upřednostňování oligarchů blízkých Orbánovi – a vyčleňující sociální politika – stigmatizace narůstajícího počtů chudých, především Romů – ospravedlňují „bojem za svobodu“ proti mezinárodnímu kapitálu, Evropské unii a finančním spekulantům. Přestože poslední bod by ve svém programu mohla mít i levicová vláda, jedná se v podání Fideszu o „boj“, který je značně nacionalistický a šovinistický.

 

Politické vakuum

Tyto politické kroky a reformy byly dobře zachyceny a kritizovány ve světových médiích i ze strany institucí Evropské unie a uspíšily odpor i v Maďarsku samotném. S klesající popularitou dřívějších vládních stran, jmenovitě údajně „levicové“, ve skutečnosti však neoliberální a zkorumpované Maďarské socialistické strany (MSZP) a čistě technokraticko-neoliberálního Svazu svobodných demokratů – Maďarské liberální strany (SZDSZ), se na straně opozice vytvořilo politické vakuum, v němž vzniklo mnoho nových hnutí, nevládních organizací a neformálních politických uskupení.

Jedním z nich je Sdružení vysokoškolských studentů (Hallgatói Hálózat), které ve své politické taktice prokázalo nejvíce nápaditosti a jehož vznik byl nadšeně přivítán odpůrci Orbánova režimu. Neformální uskupení Sdružení vysokoškolských studentů, tvořené demokraticky zdola, vniklo v květnu 2011 a nejvýraznější akce podniklo v zimě 2012 až 2013.

 

Vysokoškolská reforma

Poslední, zimní vlna aktivit Sdružení byla odstartována nejnovější reformou vyššího vzdělávání, podle níž se má radikálně snížit objem peněz poskytovaných univerzitám vládou, a to na základě omezení státně dotovaných institucí o 70 až 80 procent, a má rovněž dojít k dalšímu omezení autonomie univerzit v důsledku přenesení práva rozhodovat o financování univerzit z akademických senátů na takzvané „kancléře“ (i rektory – pozn. překladatele) jmenované vládou. Návrh také zahrnuje omezení volnosti pohybu studentů pobírajících veřejná stipendia skrze zavádění takzvaných „studentských smluv“.

Poslední bod je záhodno upřesnit. Studentská smlouva ve své nejnovější formě znamená, že pokud student obdrží během svého vysokoškolského studia finanční pomoc, musí do dvaceti let po absolvování odpracovat v Maďarsku stejně dlouhou dobu jako je ta, po kterou dostával státní příspěvek. Pokud tedy získání diplomu „zadarmo“, s pomocí státních příspěvků, trvalo 6 let, bude muset student během následného dvacetiletí pracovat 6 let v Maďarsku, aby daňovým poplatníkům „splatil“ to, co mu poskytli.

Nejenže jsou tato opatření v rozporu s původní ideou universitas, ale také byla otevřeně ovlivněna Komorou obchodu a průmyslu, takže není pochyby, co je jejich hlavním motivem (kromě stažení finančních zdrojů z oblasti vzdělávání): udělat z univerzit (a škol obecně) dodavatele poslušné pracovní síly a „řádných“ maďarských občanů.

 

Maďarské Sdružení vysokoškolských studentů

Nejen okupace univerzit

Odpor ze strany studentů proti těmto „reformám“, které byly zavedeny v šíleném tempu a bez jakýchkoli snah o veřejnou diskusi, se projevil v mnoha inspirativních a dosud nevyzkoušených formách. Jenom během prosince se konalo okolo desíti demonstrací, jež se z budapešťských univerzit rozšířily do dalších měst, ba dokonce i na střední školy. Na základě modelu demokraticky, zdola tvořeného Sdružení vysokoškolských studentů vzniklo Sdružení vysokoškolských učitelů a Sdružení středoškolských studentů.

Konaly se spontánní pochody, takzvané flashmoby (bleskové akce), okupační stávky a došlo k několika vypjatým momentům před branami parlamentu a u vchodu do budovy státního rozhlasu – v obou případech se studenti pokusili pokojně vstoupit do budovy a v obou případech jim v tom zabránila policie.

V lednu se tyto síly vlily do okupace hlavního přednáškového sálu Univerzity Loránda Eötvöse (ELTE) v Budapešti, která trvala 45 dní. Skončila slibem ze strany managementu ELTE, že do budoucna bude každému nezávisle organizovanému studentskému uskupení dovoleno používat tento přednáškový sál k diskuzím a pro organizační aktivity (předtím byl Sdružení vysokoškolských studentů vstup do ELTE zakázán).

 

Živoucí alternativa

Tato měsíc a půl trvající okupace byla pravděpodobně nejviditelnější, nejspektakulárnější etapou studentských protestů. Inspirovala se filmem Blokáda, který zachycuje boj studentů v Záhřebu v roce 2009. Budapešťská verze blokády – jako většina univerzitních obsazovacích akcí – nebyla pouze reaktivní; nebyla pouhým odmítnutím reforem vyššího vzdělávání, ale byla zároveň proaktivním počinem, který ukázal, jak si studenti představují dobře fungující univerzitní prostor.

Kromě navečer konaných studentských shromáždění se zdarma pořádaly univerzitní přednášky a workshopy, kombinované s aktivitami pracovních skupin, jejichž členové se rekrutovali z řad účastníků studentských shromáždění. Přestože se okupace nemusely nutně líbit všem studentům, přinejmenším realizovaly některé z myšlenek, jako je způsob organizace bez hierarchie, solidarita, participativní demokracie; myšlenek, kterými byly vedeny předchozí protesty a akce.

 

Komu patří studenti

V poslední době jsme byli svědky četných pokusů různých intelektuálů – jak liberálních, tak levicových – přesvědčit své publikum, že studentské hnutí v podstatě ztělesňuje určitý soubor ideologií, a pojímat tak studenty jako „své“ děti: tento moment byl charakteristický i pro americké hnutí Occupy Wall Street. Ve skutečnosti však nebyla ideologická pozice studentů nikdy jasná.

Vedle šesti požadavků (viz rámeček), které jsou zaměřeny na vyšší vzdělávání, studentské hnutí nikdy nechtělo a nikdy nebylo schopné definovat, považuje-li se za socialistické, anarchistické, liberální a tak podobně. Společným jmenovatelem byl odkaz na praktickou stránku politiky: politika by měla představovat participativní, nevylučující a nehierarchický proces. Přestože často jako ústřední hodnoty zaznívaly motivy jako solidarita a svoboda, určovalo hnutí samo sebe spíše skrze inkluzivní, performativní akty, jako jsou shromáždění a okupace, než aby se prezentovalo skrze propracované ideologické rámce.

Jestliže hlavní výhodou tohoto zaměření na demokratickou praxi bylo zpopularizování určitého druhu politické taktiky, v Maďarsku dříve neužívané, potom jeho nevýhody se zřetelně ukazují nyní, rok před parlamentními volbami, kdy se významné síly na polarizovaném ideologickém terénu Maďarska pokoušejí přetáhnout Sdružení vysokoškolských studentů na tu či onu stranu „vysoké politiky“.

Znění šesti bodů, se kterými bylo maďarské studentské hnutí založeno
  1. požadujeme komplexní reformu veřejného a vyššího vzdělávání;
  2. počet studentů přijatých do jednotlivých institucí musí zůstat minimálně na úrovni z roku 2011;
  3. požadujeme zastavení rozpočtových škrtů a celkové obnovení pozastaveného financování;
  4. požadujeme zrušení „studentských smluv“ a zrušení omezení přesunu absolventů do zahraničí (vysvětleno v textu);
  5. autonomie univerzit musí zůstat nedotčena;
  6. komplexní reforma musí garantovat možnost vyššího vzdělání pro potomky ze sociálně slabých rodin.

 

Co před volbami

Odpovědí Sdružení vysokoškolských studentů bylo prohlášení, že se distancuje od všech druhů stranické politiky, nejasné však zůstává, jakou dlouhodobější strategii zvolí uprostřed kampaně pro parlamentní volby. Těžko říci, jestli půjde o decentralizovaný, mikropolitický boj odehrávající se v různých kampusech, či centralizovanější mediální kampaň za solidárnější a inkluzivnější vyšší vzdělávání.

Jisté však je, že příklad Sdružení vysokoškolských studentů v posledních dvou letech rozšířil horizont politického myšlení a politické imaginace, které by mohly ohlašovat spravedlivější společnost budoucnosti. Díváme-li se však na způsob, jakým Orbán a jeho spojenci z řad oligarchů pomalu uchvacují stát, je zřejmé, že změna politicko-ekonomických sil a institucí nebude snadným úkolem: bude potřeba vhodný poměr krátkodobých a dlouhodobých strategií, široká koalice mnoha segmentů společnosti a mezinárodní spojenectví.

 

Rozhovor s Csabou Jelinkem „Jak vyplnit politické vakuum? Protesty proti školské ‚reformě‘, krajní pravice a vyhlídky občanské alternativy v Maďarsku“ je k dispozici zde. Z angličtiny přeložil Adam Bartoš.

Vyšlo v květnové Solidaritě roku 2013 (č.78)

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •