Boj proti neonacismu v Řecku

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Jan Májíček

Od vypuknutí tzv. řecké krize v roce 2009 se v této zemi vede intenzivní politický a sociální boj o povahu řeckého státu a společnosti. Na jedné straně stojí politikové mainstreamových stran a podnikatelé, kteří reprezentují zájmy mezinárodního finančního kapitálu a institucí, jako je Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka nebo Evropská komise. Na druhé straně stojí obyčejní Řekové, kteří zažívají propouštění z práce, nezaměstnanost a všeobecný úpadek životní úrovně. Na jejich stranu se staví radikální levice. Jenže krize dala vzniknout i jiným silám – neonacistům ze Zlatého úsvitu.

V posledních parlamentních volbách v červnu 2012 získal Zlatý úsvit 6,92 %, což představovalo zhruba 420 000 hlasů. Byl to jeho historický úspěch a této organizaci to zajistilo 18 poslanců.

 

Stará dobrá tradice

Zlatý úsvit není organizace, která by vznikla bezprostředně po krizi v roce 2009. Její faktický vznik se datuje do 80. let 20. století, kdy ji založil bývalý člen elitního vojenského komanda Nikolaos Michaloliakos, jenž se stal jejím vůdcem.

Sám Michaloliakos se začal na radikální pravici angažovat ve svých 16 letech. Tehdy vstoupil do ultranacionalistické Strany čtvrtého srpna, kterou vedl Konstantinos Plevris. Tato organizace byla vystavěna na ideologii hlásající odpor jak ke kapitalismu, tak ke komunismu a jako alternativu nabízela obrodu Řecka v tzv. třetí helénské civilizaci. Ta si měla vzít to nejlepší z ideálů antického a středověkého helénismu. Svou myšlenkovou strukturou tak odpovídala ostatním fašistickým hnutím, které rovněž hlásaly obnovení dávných ideálů minulosti a očistu od zkaženosti dnešních dnů.

Ani název strany není při bližším zkoumání nijak záhadný. Čtvrtého srpna 1936 provedl generál Ioannis Metaxas za podpory roayalistů puč a nastolil fašistickou diktaturu. Metaxas sám sebe považoval za řeckého Salazara, fašistického diktátora z Portugalska. Ačkoli se kvůli Mussoliniho rozpínavosti a fantastické představě o vybudování nového římského impéria dostalo fašistické Řecko do války s fašistickou Itálií, neměli bychom mít o povaze Metaxasova režimu sebemenší pochyby. Za jeho vlády bylo uvězněno nebo nuceno emigrovat na 15 000 odpůrců jeho režimu. V zemi začala operovat tajná policie a byly zakázány jakékoli stávky.

Strana čtvrtého srpna, o níž jsem se již zmínil, se kromě jiného podílela na fašistické vládě Černých plukovníků v letech 1967–1974. Ačkoli samotní plukovníci byli v přístupu k této organizaci rozděleni, strana byla oficiálně zakázána a její tisk cenzurován, nebránilo to jejím představitelům, jako byl např. Plevris, účastnit se plukovnické vlády. V roce 1976 se Michaloliakos s touto politickou výbavou dostal do vězení, kde se setkal s některými členy již svržené plukovnické junty. Poté následovala jeho kariéra v armádě a po odchodu z ní pak založil Zlatý úsvit.

 

Mainstreamoví politici pomáhají Úsvitu

Když v roce 2009 vypukla krize, měl Zlatý úsvit podporu někde kolem 1 %. Co se stalo, že se během tří let tato podpora zvětšila až na 6,92 % v červnu 2012 a na téměř 15 % v létě 2013? Odpověď musíme hledat v chování politiků hlavního proudu.
Nejprve to byl sociálně demokratický premiér Nikos Papandreu, jenž oznámil první kolo sadistických úsporných opatření a přivedl Řecko k naprosté kapitulaci před tzv. trojkou (MMF, ECB, EK). V parlamentních debatách to však byl představitel pravicové Nové demokracie a současný řecký premiér Antonis Samaras, který pro Zlatý úsvit vyklestil ideologický prostor a vytvořil tak zdání legitimity. Byl to právě on a jeho strana, kteří z opozičních řad útočili na Papandrea se slovy jako „zrádce“ a „kolaborant“. V roli premiéra pak Samaras ostře útočil na imigranty. Veřejně opakoval okřídlenou frázi o tom, že jsou to právě oni, kteří berou Řekům práci, a jeho vláda zřídila zvláštní sběrné tábory pro imigranty bez dokladů.

Strany jako PASOK, Nová demokracie, Demokratická levice a další navíc přispěly k celkovému znechucení parlamentní politikou a z debaty dokázaly udělat jen velikou šarádu plnou hašteření a plytkých frází. „Spolu s krátkodobým uvažováním, nekompetentností, korupcí a nezájmem o důležité věci tak strany hlavního proudu a jejich podporovatelé podrazili řecké demokracii nohy,“ píše Nikos Malkucis z think-tanku MarcoPolis.

 

Násilníci a vrazi

Kromě příhodného prostředí vytvořeného krizí a mainstreamovými politiky roste Zlatý úsvit díky kombinaci zastrašování, útoků na imigranty a členy levice a díky podpoře členů policie a justice. Příklad zastrašování ukazuje svědectví ženy, která je jako utajený svědek pod policejní ochranou. Členové Zlatého úsvitu jí nabídli útok na jí vybranou osobu za peníze. „Člen strany mi nabídl, že může muži, který mě obtěžoval, zlomit ruku a nohu za 300 euro, zapálit auto za 1000 euro a poslat ho do nemocnice na měsíc za 1500 euro. Vše jsem odmítla a odmítla se s ním dále bavit. Vrátil se později do mého domu a vyhrožoval mi, že pokud o tom ceknu, tak mě upálí zaživa.“

Oddíly pouličních rváčů Zlatého úsvitu si rovněž vybírají ty nejvíce zranitelné – imigranty a bezdomovce – a pořádají na ně „lovecké“ výpravy. Jen za rok 2012 byla většina z oficiálně zaznamenaných 154 rasistických útoků připisována právě členům Zlatého úsvitu. Za rok 2013 je to přes 100 útoků. Navíc řada aktivistů poukazuje na to, že oficiální čísla jsou často velmi podhodnocena, neboť řada imigrantů policii nic nehlásí z obavy z deportace, a řádná statistika útoků na lidi bez domova prakticky neexistuje.

Až do září se zdálo, že je tato neonacistická organizace nedotknutelná. Její poslanci vystupovali v televizi a šířili svou nenávist a xenofobii. Strana pořádala přednášky o „pravé“ verzi Řeckých dějin a násilí v ulicích pokračovalo. Vše změnila až vražda levicového rappera Pavlose Fyssase. Smrtelné rány nožem mu na ulici měli zasadit právě rváči ze Zlatého úsvitu. Pavlosova smrt vehnala do ulic desetitisíce Řeků, kteří požadovali okamžité potrestání viníků a zákaz neonacistické organizace.

 

Léčba policií?

To byl impuls pro do té doby nečinnou koaliční vládu Nové demokracie, PASOKu a Demokratické levice k tomu, aby se svezla na vlně nenávisti vůči neonacistům. Policie začala na jejich pokyn jednat. Za mříže se tak dostal nejen předseda Zlatého úsvitu Nikolaos Michaloliakos, ale také dalších dvacet dva členů včetně šesti poslanců. Michaloliakos je obviněn ze založení a řízení zločinecké organizace. U zadržených členů bylo nalezeno množství podobizen Adolfa Hitlera, nacistických vlajek, hákových křížů a dalšího dosud nespecifikovaného „důkazního materiálu“.

Zdá se, že tlak ze strany státu narušuje jinak skálopevnou fasádu Zlatého úsvitu. První náznaky se ukázaly hned při zatýkání neonacistických poslanců. Ti se, s vědomím, že jejich vůdce je již za mřížemi, začali před policií a kamerami hádat mezi sebou. Ačkoliv není možné tento projev přeceňovat, ukazuje to, že tato organizace je možná zranitelnější, než se zdálo.

Policejní zátahy by ovšem neměly vést k přesvědčení, že řecký stát, ostatně jako každý jiný stát, je účinným nástrojem v boji proti fašismu. Dlouho se totiž proslýchalo, že členové Zlatého úsvitu úspěšně infiltrují policii. Před méně než rokem prohlašoval ministr veřejného pořádku, Nikos Dendias, že mezi Zlatým úsvitem a policií neexistují žádné vazby. Dokonce v tomto směru vyhrožoval britskému deníku The Guardian, který přinesl zprávy o tom, že policisté mučili antifašisty.

Jenže již zmiňovaná vražda rappera Fyssase donutila Dendiase jednat a spustit vyšetřování, jež má prověřit podezření, zda opravdu neexistuje spojení mezi řeckou policií a rváči ze Zlatého úsvitu. I kdyby se však nic nepodařilo vyšetřit, stačí pozorně sledovat záběry z demonstrací. Z nich je patrné, jak často jsou neonacisté propouštěni skrze kordony policistů, jak házejí po levicových demonstrantech kameny a jiné předměty a jak se je snaží vyprovokovat.

 

Široké hnutí

Už při vypuknutí krize v roce 2009 vznikla KEERFA (Jednotně proti rasismu a fašistické hrozbě). Tato platforma, za jejímž vznikem stála Socialistická dělnická strana (SEK), sesterská organizace Socialistické Solidarity, se snaží spojovat všechny ty, kteří se staví proti Zlatému úsvitu. Navíc se snaží cíleně vyhledávat a zapojovat imigranty a pomáhat jim v organizaci.

Katarina Thoidu, členka organizačního výboru KEERFA, uvádí jako pozitivní příklad výsledku dlouhodobé práce s touto komunitou zkušenost z letošního dubna. „Skupina sběračů jahod v malé vesničce Manolada přišla za svým šéfem a žádala svou výplatu, neboť peníze nedostala už šest měsíců. Ten na ně začal střílet. Třicet tři jich bylo zraněno a z toho pět velmi vážně. Odborový svaz imigrantů, což je odborový svaz, který pomáhala KEERFA založit, spolu s předsedou pákistánské komunity a dalšími svolali demonstraci, které se v této malé vesnici účastnilo na 3000 lidí. Většinou se jednalo o imigranty, kteří žádali své peníze, dokumenty, ubytování a teplou vodu. Na konci demonstrace se všichni sběrači jahod rozhodli založit odborový svaz a dále bojovat za svá práva.“

KEERFA ale stojí i za nespočtem demonstrací po celém Řecku, které následovaly před i po vraždě Pavlose Fyssase. Je to právě dlouhodobá, otevřená a veřejná činnost této platformy, která účinně tlačí na politiky a státní aparát, aby měl Zlatý úsvit co nejmenší manévrovací prostor. Pokud mohu soudit, bez KEERFA by se jen s těží dokázala vzedmout tak široká vlna odporu, která vyvrcholila více než 100 000 demonstrací proti neonacismu a rasismu.

Boj proti rasismu a neonacismu se rozhodně nesmí omezovat jen na území jednoho státu. Proto se v říjnu konala v Athénách mezinárodní konference, která měla pomoci zapojit nejrůznější iniciativy do společného postupu nejen co se akcí v jednotlivých evropských zemích týká, ale také vzhledem k celoevropským volbám v roce 2014.

Můžeme jen doufat, že po nedávných úspěšných blokačních akcích se i českému hnutí proti rasismu a fašismu podaří najít sílu, jak sebrat nacistům veškerý jejich prostor.

 

jan.majicek@socsol.cz

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •