Ne intervenci, ale revoluci!

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Úsilí Spojených států amerických vytvořit koalici pro vojenskou intervenci v Sýrii bylo minulý týden zbrzděno poté, co se britský parlament postavil proti a americký prezident Obama se následně rozhodl získat souhlas Kongresu s intervencí. Nicméně pravděpodobnost amerického útoku na Sýrii v nejbližších týdnech zůstává nadále velká.

Obama a jeho stoupenci obhajují intervenci s odkazem na hrůzný útok syrských vládních sil chemickými zbraněmi proti civilnímu obyvatelstvu v regionu Gúta, při kterém údajně zahynulo až 1000 lidí. Avšak stejně jako již mnohokrát v minulosti, americká vláda využívá záminku humanitární pomoci civilistům k obhajobě posilování svých mocenských zájmů v tomto strategickém regionu. Cílem plánovaného vojenského zásahu není v žádném případě podpořit lidové povstání, usilující o svržení Assadovy diktatury.

31. srpna vydala koalice levicových organizací z Blízkého východu, sdružující Revoluční socialisty (Egypt), Revoluční levý proud (Sýrie), Svaz komunistů (Irák), organizaci Al-Mounadil (Maroko), Socialistické fórum (Libanon) a Ligu dělnické levice (Tunisko), společné prohlášení, vyzývající k solidaritě se syrskou lidovou revolucí a k odporu proti cizí intervenci.

Přes 150 tisíc lidí bylo zabito, stovky tisíc zraněny a zmrzačeny, miliony lidí musely opustit své domovy. Celá města a vesnice byly zničeny. Proti běžným obyvatelům používá syrská armáda celou řadu zbraní, včetně bojových letounů, raket Scud či tanků. Asadův režim tuto agresi obhajuje nutností obrany země před vnějšími i vnitřními nepřáteli a nutností udržovat vojenskou rovnováhu s Izraelem.

Navzdory obrovským ztrátám, dopadajícím na běžné Syřany, ještě žádná mezinárodní organizace nebo stát nepocítily potřebu poskytnout syrskému lidu pomoc k jeho boji za ta nejzákladnější lidská práva, důstojnost a sociální spravedlnost. Jedinou výjimkou byly některé státy Perského zálivu, konkrétně Katar a Saúdská Arábie. Nicméně jejich pravým cílem je kontrolovat průběh konfliktu a směrovat ho k sektářskému konfliktu, který by syrskou revoluci vyprázdnil, což by zabránilo tomu, aby revoluční plamen přeskočil i do těchto zemí.

Za tímto účelem podporují tmářské skupiny tzv. takfírů (takfír je označení pro muslima, který obviňuje jiné muslimy z odpadlictví od víry, pozn. překl.), přicházejících do Sýrie ze všech koutů světa, aby prosazovali groteskní vizi vlády, založené na doslovně chápaném šaríatském právu. Tyto skupiny se opakovaně dopustily děsivých masakrů syrských obyvatel, kteří se nehodlali podřídit jejich represivním nařízením. Z poslední doby je řádění těchto skupin hlášeno například z okolí města Latakia.

Syrská revoluce byla od samého počátku součástí mohutné vlny revolucí, které v posledních třech letech zachvátily většinu arabského světa. Lidé v těchto zemích povstali, aby svrhli vládnoucí brutální režimy a dosáhli svobody, důstojnosti a sociální spravedlnosti. To však vyprovokovalo nejen místní vládce k brutálním protiútokům, ale také řadu imperialistických sil k úsilí o posílení své moci.

V Sýrii se záhy vytvořila aliance proti-revolučních sil v čele s Íránem, ovládajícím hnutí Hizbaláh, které podporuje zkorumpovaný a zločinecký syrský režim. Tato nešťastná situace zasáhla také velkou část tradiční arabské levice se stalinistickými kořeny, ať už v Sýrii samé či v Libanonu, Egyptě a dalších zemí regionu, která nepokrytě podporuje Assadův režim.

Svou podporu obhajují tak, že líčí tento režim jako ten anti-imperialistický, navzdory tomu, že po celou dobu své existence umožňuje sionistickou okupaci Golanských výšin a systematicky potlačuje všemožné skupiny bojující proti Izraeli. To všechno v očích běžných Syřanů značně diskredituje levici jako celek.

Organizace spojených národů a její Rada bezpečnosti zejména nebyla schopna rozhodně odsoudit zločiny, kterých se syrský režim na svých občanech dopouštěl. Po mnoho měsíců, kdy se Syřané nenásilně stavěli režimu na odpor a ten likvidoval jednoho svého odpůrce za druhým, celý svět mlčel a nedělal naprosto nic. Tato situace přetrvávala i poté, co se syrští revolucionáři rozhodli chopit zbraní a vytvořili to, co dnes známe pod označením Svobodná syrská armáda. To vedlo k hrozivému nárůstu brutality syrského režimu.

Rusko, nejdůležitější spojenec baasistického režimu v Damašku, které mu poskytuje pomoc všeho druhu, nadále blokuje všechny pokusy Rady bezpečnosti prosadit rezoluci, odsuzující zločiny Assadova režimu. Spojené státy zase nemají očividně žádný problém s pokračováním statu quo, tedy včetně pokračující destrukce a represe obyvatel.

Neustálými hrozbami vojenskou intervencí usilují Spojené státy o to, působit dojmem nejsilnější velmoci, která k útoku na kterýkoli stát světa nepotřebuje ani potvrzení legitimity od Rady bezpečnosti OSN.

Smutným faktem je to, že značná část syrských revolučních skupin v hrozící americké intervenci spatřuje především příležitost, jak získat moc v novém postassadovském uspořádání. Příliš proto nepřekvapí, že představitelé této části opozice a FSA aktivně spolupracují se Spojenými státy a poskytují jim informace o potenciálních cílech útoku na území Sýrie.

Na závěr prohlašujeme, že jsme se shodli na následujících bodech:

– Koalice západních mocností brzy zaútočí na několik pozic a významných uzlů vojenské i civilní infrastruktury na území Sýrie. Tyto útoky však nebudou mít za cíl svržení režimu. Jejich cílem bude pouze tento režim „potrestat“ a před mezinárodním společenstvím si tak „zachovat tvář“.

– Úmysl amerického prezidenta potrestat vedení syrského režimu v žádném případě nepramení ze solidarity s trpícími syrskými civilisty, ale z jeho závazku bránit tzv. životně důležité zájmy USA a jejich vlastní bezpečnost, jakož i bezpečnost a zájmy Izraele.

– Syrská armáda a její regionální spojenci v čele s íránským režimem nebudou mít dostatek odvahy naplnit své hrozby, že v případě západní intervence v Sýrii rozpoutají válku v celém regionu. Tato možnost však přesto není vyloučená a v případě, že by opravdu nastala, měla by nedozírné katastrofální následky.

– Cílem bezprostředně hrozícího útoku západních mocností není v žádném případě podpora syrské revoluce. Jeho cílem je dotlačit damašský režim k jednacímu stolu a umožnit Bašáru Asadovi důstojný odchod při zachování stávajícího režimu. Od toho si americká vláda slibuje posílení svých pozic v Sýrii na úkor Ruska.

– Čím více si budou všichni účastníci lidového povstání v Sýrii vědomi těchto konsekvencí a budou podle toho konat, tím pravděpodobnější bude úspěch této revoluce. Jen pokud budou všichni účastníci syrské revoluce bojovat za opravdové zájmy Syřanů a Syřanek, bude existovat naděje, že revoluce v Sýrii dosáhne vítězného konce.

Ať žije syrská lidová revoluce!
Revoluční socialisté (Egypt)
Revoluční levý proud (Sýrie)
Svaz komunistů (Irák)
al-Mounadil (Maroko)
Socialistické Fórum (Lebanon)
Liga dělnické levice (Tunisko)

Přeložil Štěpán Lohr.

Vyšlo v zářijové Solidaritě roku 2013 (č. 82).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •