Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
S díky
Vaše redakce
K protestům mezinárodního dosahu dochází v současné době na Srí Lance. Australská firma Ansell, která v zemi provozuje továrnu na gumové rukavice a příbuzné výrobky, dala výpověď osmi stům odborově organizovaných zaměstnanců, aby je mohla nahradit novými, méně odbojnými, pracovníky. Firma má v zemi dlouhou historii boje proti odborům, již v roce 1994 odmítla uznat odborovou organizaci svých zaměstnanců, což vedlo k demonstracím, při kterých byl jeden dělník zastřelen policií.
Jedná se o reakci na nedávná opakovaná vyjádření odborů, že podají stížnost na půdě mezinárodních organizací a budou požadovat řádné vyšetření některých podezření vzniklých ohledně ochrany zdraví zaměstnanců – objevily se případy poruch plodnosti, případy rakoviny a leukémie. Ansell odbory neuznává a odmítá reagovat na jejich výzvy ke kolektivnímu vyjednávání. Nutí své zaměstnance pracovat v nelidských podmínkách za velmi nízké mzdy, a následně viní odbory z aktivního vytváření vzniklých tenzí.
Produkty firmy Ansell jsou ve velkém vyváženy především do Austrálie a Spojených států, mezi její klienty patří mnohé vlády, armády, zdravotnické instituce nebo věznice. Srílanští odboráři, za podpory celosvětové unie odborových organizací IndustriALL, podali stížnost k australskému zastoupení OECD, jejíž regulace společnost dlouhodobě prokazatelně porušuje.
„Byli jsme překvapeni, když jsme si přečetli tvrzení firmy, že se snaží tu záležitost vyřešit v souladu s platnými zákony země. Ansell se zatím ke každému požadavku a dokonce i k intervenci ze strany Komisaře práce na Srí Lance stavěl s pohrdáním a odmítal se podřídit,“ řekl k tomu předák unie IndustriALL.
Více než 6000 drážních zaměstnanců vstoupilo v polovině listopadu do stávky v Gruzii poté, co management odmítl vyjednávat o placení přesčasů, bonusech a dalších zaměstnaneckých právech.
„Pokoušeli jsme se začít kolektivní vyjednávání se správou dráhy asi rok. Bylo jasné, že v tomto úsilí využijeme veškerých legálních prostředků, které nám zákoník práce zajišťuje, abychom proces urychlili,“ řekl předseda drážních odborů.
V touze po dosažení kompromisu oznámili odboroví předáci stávku s předstihem zákonem požadovaných 21 dní, a dokonce o 10 dní více. Požadovaný výsledek to nepřineslo – vedení drah neustoupilo ani pod hrozbou stávky, která tak skutečně 14. listopadu dopoledne vypukla. Vyvolala neobyčejnou vlnu solidarity jak doma v Gruzii, tak i v zahraničí, a pouhých šest hodin po jejím zahájení usedl management k jednacímu stolu s odboráři.
Jakkoliv stávka dopadla úspěchem a svědčí o tom, že odhodlání k boji za lepší podmínky u gruzínských pracujících postupně posiluje, ukázala zároveň mnoho překážek, které odbory v zemi mají před sebou. V hlavním městě Tbilisi byla stávka silná, ve vzdálenějších regionech však docházelo k pokusům o zastrašení odborových předáků a překažení stávky.
„Namísto vyjednávání se vedení drah vměšovalo do vnitřních záležitostí odborů a především se snažilo bránit vykonávání práva na sdružování. Jakmile bylo oznámení o stávce oficiálně publikováno, management začal zastrašovat pracovníky, vyhrožovat jim následky v případě, že se ke stávce připojí. Aby uvedli v omyl veřejné mínění, pokoušeli se také pošpinit odbory obviněním z vydírání, sabotáže a manipulace ze strany odborových předáků,“ stojí v oficiálním vyjádření unie gruzínských odborů.
S blížícím se konáním Světového poháru ve fotbale v Kataru se začíná víc a víc mluvit o podmínkách migrantů v této zemi. Vychází najevo, že zahraniční pracovníci v Kataru pracují v doslova otrockých podmínkách bez jakékoliv možnosti zlepšení, což vyvolává ostrou kritiku ze strany světové veřejnosti a některých mezinárodních organizací. Jakkoliv katarská vláda nedávno vydala prohlášení naznačující vstřícné kroky, není zdaleka jisté, že dojde k reálnému zlepšení.
Mezinárodní odborová konfederace (International Trade Union Confederation – ITUC) a další lidsko-právní organizace poukazovaly na situaci v Kataru, kde dochází k systematickému porušování pracovních i lidských práv již několik let. Až chystaný Světový pohár přitáhl k celé věci pozornost a mezinárodní tlak, pod kterým se katarská vláda nyní ocitla, má šanci vést k alespoň částečnému zlepšení.
V listopadu byla do země vyslána delegace, která měla zkoumat životní a pracovní podmínky zahraničních pracovníků a předložit svá zjištění několika celosvětovým odborovým organizacím, dále Mezinárodní organizaci práce, vedení FIFA a Komisaři OSN pro lidská práva. Výsledky byly šokující. Delegace našla v zemi detenční centra plná žen a dětí a pracovní tábory pro přípravu Světového poháru, sdružující migrující pracovníky bez jakékoliv šance se odtud dostat.
Zahraniční pracovníci tvoří 88 % pracovní síly Kataru, což je nejvyšší podíl na světě. Mnoho z nich pracuje v rychle se rozvíjejícím stavebním průmyslu – za velmi nízké, někdy dokonce žádné mzdy. A možnosti, jak se bránit nebo z dosahu strašných podmínek alespoň utéci, jsou takřka nulové. Jak se píše ve zprávě Amnesty International: „[…] systém dává zaměstnavatelům neuvěřitelné pravomoci nad svými zaměstnanci, mezi něž nepatří nic menšího, než zabránit jim v opuštění země. Zákoník práce, který by měl pracující chránit, je málo vymáhaný, navíc sám o sobě nedostatečný – mimo jiné vylučuje celé skupiny pracujících ze své ochrany a zakazuje migrantům stávat se členy odborů.“
K zastrašování odborářů dochází v současné době v Mexiku. Členové hornických odborů společně s drobnými vlastníky půdy se v mexickém státě Durango rozhodli postavit na odpor kanadské těžařské společnosti Excellon Resources. Ta se v posledních měsících několikrát provinila porušováním nájemní smlouvy, na jejímž základě si pronajímá půdu od místních obyvatel. Odboráři a drobní vlastníci se vzájemně podporují již delší dobu, proto i v tomto případě vystoupili společně.
Reakcí ze strany vlády bylo nejdříve ze všeho ostentativní zvýšení vojenské přítomnosti v regionu a vyhrožování odborářským vůdcům. Když to nezabralo a aktivisté nepolevovali ve svém odhodlání, došlo k zatčení několika z nich jen dva dny před plánovaným soudním procesem, kde měli hájit svoji věc. Zatčení a několik dní trvající zadržení proběhlo zcela mimo legální rámec, kdy na dotyčné neexistoval zatykač, ani jim nebyl sdělen důvod zadržení.
Z různých zahraničních zdrojů vybrala a uspořádala Eliška Kubicová
Vyšlo v prosincové Solidaritě roku 2013 (č. 85).