Rozhovory s osobnostmi české levice: Ilona Švihlíková

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Ilonu Švihlíkovou, Ondřeje Marka, Ivanu Čonkovou a Tomáše Tožičku jsme oslovili, aby čtenářům Solidarity předestřeli jejich stanovisko k současnému politickému dění po parlamentních volbách, jejich názor na odkaz Nečasovy vlády a též i postoj ohledně budoucnosti české politiky.

resized

1. V roce 2013 proběhly předčasné volby, které definitivně ukončily vládu bývalé trojkoalice ODS, TOP09 a LIDEM. Jak hodnotíte jejich výsledek? A co očekáváte od nové trojkoalice ČSSD, KDU-ČSL a ANO?

Výsledek předčasných voleb ukázal, že sociální demokracie si svou příliš umírněnou kampaní nechala sebrat mnoho voličů. Navíc se ukazuje, že její vnitřní stav je mnohem horší, než bylo i pesimisty předjímáno. Když jsem psala pro Britské listy, že socdem je rok vzdálená od vývoje v ODS, tak jsem zřejmě měla zvolit kratší časový horizont.

Voliče oslovila nová hnutí, která byla – na rozdíl od ČSSD – schopna uchopit hněv a frustraci voličů. Oslovil T. Okamura s konceptem přímé demokracie a především hnutí Andreje Babiše – vlastně politická divize Agrofertu, přestože v té době hnutí ANO nemělo téměř žádný program. To bezesporu hodně vypovídá nejen o vlivu peněz na vedení volební kampaně, ale také o náladě mezi obyvatelstvem.

Jsme v období přeskupování sil – čímž už narážím na čtvrtou otázku – kdy se otevírá prostor pro nové subjekty. To ovšem neznamená automaticky jejich úspěšnost.

Návrat lidovců hodnotím vysloveně negativně. Jestliže je ANO politická divize Agrofertu, tak KDU je politická divize katolické církve. Představa, že budou mít pod kontrolou ministerstvo kultury a zemědělství, je noční můra. Angažmá KDU ve vládě je přímé ohrožení sekulární podoby českého státu.

Koaliční smlouva je bezesporu zajímavý dokument, ve kterém lze najít řadu pozitivních bodů (pro podrobnosti bych čtenáře odkázala na stanovisko SPaSu, které je vlastně analýzou koaliční smlouvy). Pokud se ovšem ČSSD nechá přitlačit KDU ke zdi, což tak rozhodně vypadá, je otázkou, zda jediné, co se nenaplní, nebudou jen „církevní restituce“. Očekávám, že v programovém prohlášení vlády se objeví to, co v koaliční smlouvě chybí, tj. jasně a stručně shrnutý aktuální stav jednotlivých rezortů, časově seřazené priority vlády, zdroje, které si změny vyžádají, včetně doprovodných změn daňového mixu. Jinak by koaliční smlouva zůstala jen souborem přání.

 

2. Jaké největší problémy zde zanechaly pravicové neoliberální vlády?

Asi se očekává, že budu vyjmenovávat ekonomické problémy: od nevyrovnaného daňového mixu, který preferuje ty nejbohatší, k narůstající nerovnosti ve společnosti, nárůstu pracující chudoby, oslabení veřejného sektoru atd. To jsou bezesporu všechno velice vážné problémy. Nejvážnější je podle mne ovšem „ideologické“ působení pravice, která ovládá téměř veškerá média a také se může spolehnout na svou „kulturní frontu“ a katolickou církev – mimochodem tyhle tři okruhy se začínají propojovat. Pravici se podařilo ve společnosti zahnízdit řadu pojmů, které levice – často neschopná argumentovat – začala také přejímat, což je výsostný znak jejího úpadku. Mám na mysli celou tu debatu „kdo na kom parazituje, daně jako trest pro „úspěšné“ , svoboda jako pravicová hodnota. Levice si nechala ukrást slova a není schopná kontrovat pravicovému primitivismu. Druhý zásadní bod, který vidím jako pedagog dnes a denně, je katastrofální úpadek vzdělání a kritického myšlení.

 

3. Jak hodnotíte politiku a budoucnost dvou levicových stran, ČSSD a KSČM? Může přinést něco pozitivního?

ČSSD je vnitřně v podobné pozici jako ODS. Je tam mnoho vynikajících, pracovitých lidí, ale povětšinou nemají šanci se dostat „nahoru“, protože už si na ně došlápnou místní kmotři a bratrstva. Ta strana vnitřně degeneruje a vytváří si systém „nepříznivý výběr“ a taky je to bohužel vidět. Na angažmá ve vládě se ČSSD moc těšila, ale když už znovu utrpěla Pyrrhovo vítězství, musí si udělat analýzu a ne jen rituálně věšet Haška a spol. někde na nádvoří Lidového domu. To není řešení vnitřní ideové vyprázdněnosti. Na druhou stranu bych ČSSD nepohřbívala příliš brzy, je to nejstarší strana v systému s velkou tradicí – katastrofální ovšem je, že tyto tradice sama strana málo zná. Ve vládě bude v nejhorší pozici, ponese následky za všechny neúspěchy, a případné úspěchy si mediálně přivlastní ANO. Navíc tam mohou být rozkladné elementy, protože B. Sobotka se obklopuje lidmi, kteří neradi čekají a mají značné ambice – a teď opravdu nemyslím pana Haška či pana Škromacha. 

KSČM se bude prezentovat jako jediná levicová opozice a je na ní, jak tuto roli uchopí, a to jak směrem dovnitř tak navenek. Pokud se vládě nebude dařit plnit očekávání, bezesporu může KSČM celkem bezpracně sbírat protestní hlasy – což pro ni ovšem nebude nová situace. Už dávno mělo být zrušeno bohumínské usnesení, protože současná – často ovšem jen mediálně představovaná ghettoizace komunistů – slouží jenom pravici ke strategii „rozděl a panuj“.

 

4. Co říkáte na snahu vytvořit na půdorysu protivládních aktivistů nový levicový subjekt?

Podmínky jsou příznivé, můj postoj by si vyžádal podrobnější analýzu východisek a z toho plynoucích následků. Snad jen náznakem: oceňuji slovo subjekt. Nemělo by se totiž, podle mého názoru, jednat „jen“ o politiku.

 

5. Co byste popřála čtenářům Solidarity do roku 2014?

Půjčím si s dovolením P. B. Shelleyho :

Snášet žal, i když zoufá naděje,
Odpouštět bezpráví, ač kruté je,
Vzdorovat moci, i když drtit chce,
Milovat, trpět, nežli z rozvalin,
Naděje stvoří nový velký čin…

 

Vyšlo v lednové Solidaritě roku 2014 (č.86).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •