Rozhovory s osobnostmi české levice: Ivana Mariposa Čonková

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Ilonu Švihlíkovou, Ondřeje Marka, Ivanu Čonkovou a Tomáše Tožičku jsme oslovili, aby čtenářům Solidarity předestřeli jejich stanovisko k současnému politickému dění po parlamentních volbách, jejich názor na odkaz Nečasovy vlády a též i postoj ohledně budoucnosti české politiky.

platforma-mariposa1. V roce 2013 proběhly předčasné volby, které definitivně ukončily vládu bývalé trojkoalice ODS, TOP09 a LIDEM. Jak hodnotíte jejich výsledek? A co očekáváte od nové trojkoalice ČSSD, KDÚ-ČSL a ANO?

Přála bych si od nové koalice, že projeví nejen vůli ke změně, ale že také změnu provede a aktivně tak podpoří emancipaci Romů, která bude přínosná pro celou společnost. Obávám se však, že bez tlaku občanské společnosti a transformace aktivismu do politiky to současná koalice neudělá.

Samotný výsledek voleb vnímám jako velké překvapení. Na jedné straně se zdá, že vyhrála levicová témata, jako jsou přímá demokracie, boj proti „užvaněným politikům“ atd. Na druhé straně se volby hodně soustředily na osoby „vůdců – mediálních tváří“ jako jsou Babiš a Okamura, což s sebou nese nebezpečí jejich zbožštění. Volí se tváře a nikoliv programy a naprosto se vytrácejí politické ideje, tj. otázky po tom, v jaké společnosti chceme žít. Připomíná to tak trochu třicátá léta dvacátého století, kdy se také vše točilo kolem vůdců, a jak to nakonec dopadlo?

Poslední postřeh: mnoho nízkopříjmových a někdy až chudých lidí volilo naprosto proti svým zájmům. Teď mám na mysli konkrétně volbu ANO. Přitom zájmy Agrofertu a Andereje Babiše jsou na míle vzdáleny těm, kteří nevědí, zda budou mít příští měsíc na nájem.

 

2. Jaké největší problémy zde zanechaly pravicové neoliberální vlády?

Znefunkčnění úřadů práce. Zmršený a drahý projekt S-karet. Žádná politika aktivní zaměstnanosti. Nulová politika proti sociálnímu vyloučení. Ideologické zneužívání krize, viz. „nepřizpůsobiví“ a zneužívání sociálních dávek. Žádný pohyb směrem k inkluzivnímu vzdělávání.  Zhroucení systému čerpání peněz z evropských fondů. A nakonec, naprosté pohrdání názory občanů.

 

3. Jak hodnotíte politiku a budoucnost dvou levicových stran, ČSSD a KSČM? Může přinést něco pozitivního?

Ani jedné z oficiálních levicových stran nedůvěřuji. KSČM nemohu odpustit paternalistický přístup k Romům. Za minulého režimu byly často rozbíjeny širší rodinné vazby, Romové byli rozmisťováni po území bývalého Československa jako poměrně levná pracovní síla. Jenže tato „paternalistická integrace“ mohla fungovat jen v systému státního monopolu, kdy kombinací zvyšování životní úrovně a represí byl tento systém relativně stabilní.

Dnes se někteří představitelé KSČM vezou na vlně rasismu a volají po pořádku. Jako levicovým představitelům jim také nemohu odpustit, že opakují lži o „zneužívačích“ sociálních dávek, které vymyslela pravice.

ČSSD vyčítám stejně jako komunistům neschopnost postavit se rasismu na místní úrovni. Její někteří představitelé rasismu dokonce nahrávají. Místo inkluze opět navrhují jen represi.  Samozřejmě, že v těchto stranách jsou i výjimky, ale jako organizace podle mého nefungují. Nejvíce jim vyčítám, že zneužili pojem levice, zdiskreditovali ho a vzbudili k němu odpor.

 

4. Co říkáte na snahu vytvořit na půdorysu protivládních aktivistů nový levicový subjekt?

To znamená, že přijdeme o protivládní aktivisty? Snahu vítám, realizaci o to víc, pokud se podaří pojem levice očistit konkrétní politickou prací. To jako aktivisté umíme. Doufám, že takový subjekt získá dostatečnou podporu, aby mohl zabránit dalšímu rozevírání sociálních nůžek a přispěl k nastoupení cesty k České republice, která nebude sociálně ani rasově rozdělená.

 

5. Co byste popřáli čtenářů Solidarity do roku 2014?

Chtěla bych jim popřát, aby na své cestě za svobodou vždycky viděli světlo, které je vede, nenechali se zmást touhou ega a tlakem odpůrců, aby pokračovali s ještě větší tvořivostí a odhodláním dál. Opre Roma – Češi s náma!

 

Vyšlo v lednové Solidaritě roku 2014 (č.86).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •