Rozhovory s osobnostmi české levice: Ondřej Marek

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Ilonu Švihlíkovou, Ondřeje Marka, Ivanu Čonkovou a Tomáše Tožičku jsme oslovili, aby čtenářům Solidarity předestřeli jejich stanovisko k současnému politickému dění po parlamentních volbách, jejich názor na odkaz Nečasovy vlády a též i postoj ohledně budoucnosti české politiky.

Rozhovory Ondřej Marek1. V roce 2013 proběhly předčasné volby, které definitivně ukončily vládu bývalé trojkoalice ODS, TOP09 a LIDEM. Jak hodnotíte jejich výsledek? A co očekáváte od nové trojkoalice ČSSD, KDÚ-ČSL a ANO?

Výsledek voleb pro mne znamená především pokračování eroze důvěry v současný politický systém založený na zastupitelské demokracii a na tradičních politických stranách.

Čekat od nové trojkoalice kroky adekvátní současné krizi globálního kapitalismu čekat nemohu, a ani nebudu. V nejlepším případě snad tato koalice může zvrátit krizi důvěry v demokratické volby a politické strany hlásící se stále ještě k parlamentní demokracii a k obecně lidským právům. Tato krize se projevuje především u decimované, tzv. střední třídy. Tím by mohla zabránit nástupu násilnických stran a hnutí typu DSSS. V nejhorším případě trojkoalice svým praktickým jednáním, resp. nejednáním, naopak politický nástup takovýchto subjektů a jejich otevřeně rasistické a nenávistné agendy dále urychlí, a to napříč celou společností.

 

2. Jaké největší problémy zde zanechaly pravicové neoliberální vlády?

Především změnu převládající atmosféry ve společnosti, jejíž překonání bude možná těžší, než si teď myslíme. Tu bych ve zkratce charakterizoval takto: chudí a všichni s různými sociálními, zdravotními a jinými handicapy si za své problémy mohou sami. Není vůbec nutné se jejich osudem zaobírat či se jim snažit jakkoliv  pomáhat. Spíše naopak. Měřítkem kvality života zdravé, produktivní a konzumující části společnosti, do které zajisté patřím já i moje rodina, je výhradně má osobní spokojenost. Jiné cíle přeci neexistují a jakákoliv solidarita je nežádoucí.

 

3. Jak hodnotíte politiku a budoucnost dvou levicových stran, ČSSD a KSČM? Může přinést něco pozitivního?

Ano, pokud tyto strany začnou skutečně pracovat se současným kapitalismem a jeho dobře viditelnými ekonomickými, ekologickými a společenskými nedostatečnostmi, selháváním a rozpory jako s reálným politickým problémem, který si vyžaduje adekvátní řešení. A pokud se nezaleknou politické radikality těchto řešení, zejména v ekonomické oblasti.

 

4. Co říkáte na snahu vytvořit na půdorysu protivládních aktivistů nový levicový subjekt?

Takovýto levicový subjekt je nutností, z důvodů, které jsem se snažil nastínit i v odpovědích na výše položené otázky. Bude to nezbytné, pokud existující tradiční levicové strany typu ČSSD a KSČM nesplní svou současnou úlohu, čemuž zatím, zdá se, nic nenasvědčuje.

 

5. Co byste popřáli čtenářům Solidarity do roku 2014?

Hodně sil v boji proti pasivitě, pesimismu a cynismu, jejichž kombinace se zdá být pro pozitivní vývoj české společnost stále smrtící.

 

Vyšlo v lednové Solidaritě roku 2014 (č.86).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •