Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
S díky
Vaše redakce
Nikola Čech
V důsledku dlouhodobého podfinancování se česká zdravotnická zařízení topí v dluzích. Této situace začalo využívat několik finančních skupin v čele se společností Magellan, jež se specializují na skupování pohledávek od dodavatelů nemocnic. Tento byznys se prudce rozvíjí a jeho vyústěním mohou být i exekuce nezbytných zdravotnických přístrojů či celých nemocnic, nebo jejich nucená privatizace.
České zdravotnictví se topí až po uši v dluzích. Závazky nemocnic po lhůtě splatnosti činily za první pololetí loňského roku 5,2 miliardy korun. Na závazky fakultních nemocnic a dalších zdravotnických zařízení řízených přímo ministerstvem zdravotnictví z toho připadaly 2,1 miliardy korun. Vloni například Fakultní nemocnice Hradec Králové nebo brněnská Fakultní nemocnice u sv. Anny hospodařily každá se ztrátou 125 milionů korun. Na 1,5 miliardy dluží svým dodavatelům nemocnice zřizované kraji. Nejzadluženější z krajských nemocnic je Zlínská nemocnice Tomáše Bati, která dodavatelům dluží neuvěřitelných 750 milionů korun. Velké dluhy mají ale i nemocnice v dalších krajích, např. Karlovarská nemocnice (zařízení v Karlových Varech a Chebu) dluží 100 milionů korun. V dluzích živoří třetina všech českých nemocnic a zhruba polovina má v letošním roce ekonomické potíže.
Za této situace začala na českém trhu expandovat finanční nebankovní společnost Magellan, donedávna působící pod jménem Medfinance Magellan, která je dceřinou společností polské firmy Magellan S. A. Ta je vlastněna pojišťovnami, které podnikají v oblasti zdravotního, penzijního a životního pojištění (Generali, ING, Aviva, AEGON), a investičním fondem Enterprise Investors. Zatímco polská mateřská firma se zabývá ve velké míře poskytováním úvěru nemocnicím, její česká (a slovenská) dcera soustředila pozornost především na odkupování pohledávek, které vůči nemocnicím mají jejich dodavatelé energií, léků, přístrojů, zdravotnického materiálu apod.
Magellan funguje způsobem, že od dodavatelů nemocnic kupuje jejich pohledávky za cenu odpovídající zhruba 95–97 % jejich výše a následně tyto pohledávky vymáhá v plné výši po nemocnicích vesměs v podobě splátkového kalendáře, při jehož nedodržení může po nemocnicích žádat také platbu úroků z prodlení. Podle některých odhadů se Magellan dostal v Česku k pohledávkám směřovaným již vůči zhruba 70 ze 167 nemocnic, nicméně přesné údaje nejsou známy. Vedení české pobočky jmenovitě uvedlo odkup části dluhů u nemocnic ve Zlíně, Třebíči, Klatovech a Kladně a u některých fakultních nemocnic. Zájem Magellanu o zadlužená zdravotnická zařízení potvrdilo také vedení několika krajů, např. Moravskoslezského.
Každopádně byznys firmy raketově stoupá. Zatímco ještě v roce 2009 držela ve svých rukou dluhy nemocnic v nepatrné výši, v roce 2012 šlo již o 150 milionů korun a v roce 2013 o stovky milionů v pohledávkách, které jim musí nemocnice uhradit. Teprve v takto velkých objemech se prý podnikání firmě vyplácí. Magellan si dokonce troufá skoupit až třetinu (přes 1,5 miliardy) současných nesplacených pohledávek vedených vůči českým nemocnicím. Na skupování dluhů si přitom sama půjčuje od bank. Podezření budí fakt, že její základní jmění je dosti nízké, což u takto působících tzv. faktoringových společností nebývá obvyklé.
Prudký vzestup podnikání Magellanu může dost dobře souviset s jednou ze zhoubných reforem Nečasovy vlády, novým občanským zákoníkem platným od ledna 2014. Podle jeho ustanovení budou muset nemocnice (stejně jako jiné subjekty) hradit své závazky maximálně do 60 dnů po době splatnosti. Dosud některé nemocnice platily svým dodavatelům i rok až dva po době splatnosti (což je samozřejmě otřesné), zatímco nyní by bylo možné je poměrně rychle hnát k úhradě dluhů skoupených společností Magellan, resp. k exekuci a v případě nesplacení závazků k převzetí celých nemocnic touto finanční skupinou, nebo například k jejich výnosnému prodeji zdravotnickým řetězcům typu AGEL.
Nutno dodat, že dosud, až na výjimky, Magellan nežene nemocnice do exekucí. Podle slov svého ředitele Petra Formánka nemíní ve zdravotnictví podnikat a pohledávky kapitalizovat. Žádné záruky v tomto směru ovšem neexistují. Varováním může být situace na Slovensku, jehož zdravotnictví se potácí ve stejných problémech. Hrozba exekuce nebo její provádění se tam týká například univerzitních nemocnic v Bratislavě a Košicích, fakultní nemocnice v Žilině a nemocnice s poliklinikou v Povážské Bystrici. Ty všechny měly co dočinění s firmou Magellan. Na slovenském trhu přitom působí další obchodníci se zdravotnickými pohledávkami, kteří působí ještě mnohem dravěji, například firma Generix. Podle Mariána Petka, šéfa Asociace nemocnic Slovenska a ředitele nemocnice v Bardějově, může skupování dluhů a soudy vést až k exekučnímu zabavení nemocničních přístrojů nezbytných pro léčbu vážně nemocných pacientů.
Naneštěstí nemocnice často nemají ve věci dluhů moc na výběr. „Alternativně“ svojí bídnou finanční situaci řeší, resp. spíše látají pomocí revolvingových a kontokorentních úvěrů u bank. Dalším „řešením“ pak bývá prodej či převzetí provozu nemocnice soukromým zdravotnickým řetězcem.
Akutní dluhový problém nemocnic vznikl bezprostředně působením několika faktorů, které se nakupily v jeden čas: První a zásadní důvod představuje snížení plateb podle úhradové vyhlášky za loňský rok, podle které dostávají nemocnice peníze na léčbu pacientů od zdravotnických pojišťoven, nominálně v průměru o 2 % oproti úhradám z roku 2011. Toto snížení úhrad nemocnice zatížilo sumou 6 miliard korun. Úhradová vyhláška ministerstva zdravotnictví (tj. Hegerova) za rok 2013 byla v říjnu minulého roku shledána Ústavním soudem za neústavní, nicméně zůstala ponechaná v platnosti do konce roku. Její úpravu odmítl i od léta vládnoucí kabinet Jiřího Rusnoka.
Další bezprostřední důvod představuje prudký nárůst nákladů zdravotnických zařízení kvůli zvýšení DPH za léky prosazenému bývalou pravicovou vládou. Tyto náklady nebyly nemocnicím nijak kompenzovány a podle odhadů vedly k agregovanému zvýšení výdajů rovněž ve výši 6 miliard Kč. Na růstu dluhů nemocnic se dále podílel minimální růst vybraného pojistného daný především úmyslným zastavením valorizace plateb za státní pojištěnce (studenty, důchodce, nezaměstnané). Tyto platby ze státního rozpočtu do rezortu zdravotnictví sice Rusnokova vláda zvýšila, ale až od ledna 2014. V neposlední řadě pak dluhy nemocnic vznikly v důsledku jejich špatného manažerského řízení a chybných investičních rozhodnutí do nákupu a modernizace techniky, oprav budov apod. „Chybovost“ rozhodnutí ředitelů nemocnic ovšem často souvisela právě s neočekávanými negativními změnami ve zdravotnickém systému, jakými byly snížené úhrady a zvýšení DPH za léky.
Výše uvedené důvody zadlužování českého zdravotnictví každopádně představují pouze bezprostřední příčiny, které však vycházejí z hlubších strukturálních příčin. Ty vyplývají z toho, že české zdravotnictví postrádá dlouhodobě jakoukoliv rozvojovou koncepci (to se týká i samotného segmentu, který spravuje přímo ministerstvo zdravotnictví, kde například neexistuje ani základní přehled využití drahých přístrojů), nemá jasné mechanismy tvorby úhradových vyhlášek a nemá jasnou koncepci lékové politiky (tvorba cen léků a stanovení úhrad pojišťoven včetně jejich revize). K hlavním příčinám problému patří i to, že české zdravotnictví umožňuje zdravotnickým pojišťovnám, aby platily různým zdravotnickým zařízením různé částky za provedení stejného léčebného výkonu, a že vůbec umožňuje existenci více zdravotních pojišťoven s jejich režiemi a „rezervními fondy“, ačkoliv pro ni neexistuje žádný racionální důvod.
Dokud se tyto ZÁSADNÍ problémy nezačnou řešit, bude zdravotnictví v permanentní krizi, z níž pak mohou profitovat potenciální finanční predátoři typu Magellan.
Vyšlo v lednové Solidaritě roku 2014 (č.86).