Z pražské konference Daňový systém v České republice a jeho možné alternativy

Konference Pražské školy alternativ

Konference Pražské školy alternativ

Otázka daňového systému v České republice a jeho možné reformy patří dlouhodobě k zásadním tématům domácí politiky. Není tedy divu, že zaujímala prominentní roli jak ve volební kampani před loňskými parlamentními volbami, tak při následném povolebním vyjednávání. Skutečnost, že toto téma stále rezonuje českou společností, potvrdilo konání konference, kterou ve čtvrtek 27. února hostily prostory Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na pražském Malostranském náměstí. Konference Daňový systém v České republice a jeho možné alternativy se konala v rámci projektu Pražské školy alternativ za podpory Nadace Rosy Luxemburgové a zájemcům o téma daní poskytla řadu zajímavých informací.

Úvodní slovo konference pronesl ředitel Ekumenické akademie Praha, teolog Jiří Silný. Zmínil se v něm ironicky o neoliberálních vizionářích, kteří hlásají náboženství nízkých daní, slaví své náboženské svátky (Den daňové svobody) a místo posmrtného ráje nabízejí lidem daňové ráje na Zemi. Bohužel, právě v těchto daňových rájích mizí ročně 3 biliony dolarů, které pak chybí ve veřejném zdravotnictví, školství, sociálních službách a benefitech potřebných.

Jak bohatí čím dál víc zdaňují chudé

První se ujal slova jeden z hlavních řečníků konference, ekonom Aleš Chmelař, který se zaměřil na popis současné situace daňového systému v ČR. Ve svém příspěvku Chmelař na úvod připomněl program ODS z voleb v roce 2006, tzv. Modrou šanci, kterou v oblasti daní již tři roky předtím připravil tehdejší finanční expert ODS, Vlastimil Tlustý. Jejím jádrem bylo postupné sbližování až sjednocení různých daňových sazeb do jedné, univerzální „pro všechny“.

Chmelař ve svém úvodu ilustroval, že tyto vize Modré šance se skutečně realizují, ale – pozor! – nikoliv od roku 2006, kdy se k vládě dostala po 8 letech pravice, ale v ČR již od roku 1993 a v dalších zemích Evropy dokonce jiždříve. A střídání pravice a levice u moci na to nemá pražádný vliv. Jde o projev neblaze proslulého závodu ke dnu, v jehož rámci dochází k snižování korporátní daně, oslabování progresivity zdanění fyzických osob a sjednocování sazeb DPH.

Chmelař prezentoval velmi zajímavá fakta: V roce 1993 činilo rozpětí daňových sazeb různých daní v ČR 35 % (5 -40 %), v roce 2013 pouze 7 % (15 – 22 %). U DPH došlo ke zvýšení „snížené sazby“ a mírnému snížení „základní sazby“ daně. Snížená sazba DPH dosahovala v roce 1993 5 %, což platilo ještě v roce 2007, zatímco v roce 2013 již dosahuje 15 %. ČR patří mezi státy EU, kde se v posledních letech nejvíce zvyšovala snížená sazba DPH. Dalšími zeměmi této skupiny jsou Maďarsko, Rumunsko, Španělsko, Řecko, Lotyšsko a Portugalsko – tedy země, kde tuto politiku razil Mezinárodní měnový fond, nebo „Trojka“ a kde se hluboce projevila hospodářská krize.

Pokud jde o přímé daně, klesla nejvyšší sazba zdanění fyzických osob ze 40 % v roce 1993 na „rovných“ 15 % pro všechny plátce v době Topolánkovy vlády (následně se zvýšila kvůli zavedení tzv. „solidární daně“). Zdanění právnických osob kleslo z 35 % na dnešních 19 %. Podobné trendy ovšem probíhají prakticky ve všech dalších zemích východní, střední i západní Evropy, jistými lidmi zbožňovanou Skandinávii nevyjímaje. Věc se má jednoduše: klesá daňové zatížení bohatých a pomocí zdanění základních komodit a služeb roste daňové zatížení pracujících.

Možná náprava daňového systému

‚Ekonomka Ilona Švihlíková z Alternativy zdola představila ve svém příspěvku levicovou vizi českého daňového systému. Sama ovšem úvodem řekla, že se tentokrát „bude držet zkrátka“ a představí jen velmi umírněný model, který se opírá o poznatky, s nimiž se seznámila na finančních úřadech, a který by podle ní mohl být prosazen i za stávajících podmínek.

Podle Švihlíkové je v ČR především nízká souhrnná daňová kvóta (34,4 % proti 38, 8 % průměru EU), a to zejména kvůli nízkým přímým daním (21,1 % proti 33,2 % průměru EU). Naopak odvod na sociální pojištění je příliš vysoký.

Švihlíková navrhuje zvýšit daňové inkaso, a to zejména zavedením opatření proti daňovým únikům – švarcsystému a daňovým rájům. Potřebujeme zavést funkční sankční systém proti podvodným firmám a posílit funkci finančních úřadů, zejména v Praze, které trpí často nedostatkem personálu, nevhodnou věkovou strukturou a nízkou motivací zaměstnanců na výsledcích práce. Je potřeba zaměřit se na firmy bez zaměstnanců (švarcsystém) a rozsáhlé celní a daňové úniky v asijských tržnicích. Švihlíková dále doporučuje změnit nevhodnou strukturu daňového mixu: snížit „sníženou“ sazbu DPH, zavést progresi u daně fyzických osob, zvýšit dědickou a darovací daň a odstranit daňové zvýhodnění OSVČ oproti zaměstnancům. Zároveň doporučuje zjednodušit daňový systém odstraněním řady výjimek, které by měly být odhaleny všeobecným auditem veřejných příjmů i výdajů.

Švihlíková zdůraznila potřebu aktivního zapojení občanské společnosti do této sféry, kde za příklad dala aktivistickou síť UNCUT ve Spojeném království a Spojených státech, která přímou akcí upozorňuje na korporace i jednotlivce vyhýbající se zdanění v daňových rájích a bojuje proti politice osekávání sociálních výdajů.

Kritiky i alternativy

Po obědě následovaly dva politické panely. V tom prvním vystoupili s kritikou současného stavu ekonomka a členka Alternativy zdola Květa Lauterbachová, analytik ČMKOSJaroslav Šulc a ekonom Jiří Šteg. Lauterbachová poukázala na spojitost daňové a monetární politiky státu a na prudký růst tzv. dluhových peněz v posledních desetiletích. Mezi lety 1950 a 2000 vzrostl finanční majetek 200krát a výnosy z úroků 245krát. Ekonomikou protékají nereálné peníze produkované obchodními bankami. Podle Lauterbachové by se ale peníze měly stát veřejným statkem sloužícím toliko ke zprostředkování.

Jiří Šteg ukázal, že úspěšnost ekonomiky pozitivně koreluje s mírou přerozdělování a negativně koreluje se snižováním daní právnických osob. Jaroslav Šulc připomněl, že ve společnosti dochází k historickému zlomu, kdy se generace našich dětí s vysokou pravděpodobností nebude mít poprvé za dlouhá léta lépe než generace jejich rodičů. Ve společnosti roste mezigenerační antagonismus. Podle Šulce je potřeba primárně se bavit o schopnosti státu vůbec zajistit výběr daní a zvýšit daňový základ, zatímco debata o výši sazeb je až druhořadá.

V závěrečném panelu o alternativách daňového systému a podmínkách jejich zavedení pak poslanec KSČM Jiří Dolejš hovořil o návrhu zvýšit zdanění firem a zavést u něj daňovou progresi podle jejich velikosti (mimochodem podle vzoru Spojeného království), zastavit přesun od přímých k nepřímým daním a v souladu s názory Ilony Švihlíkové změnit daňový mix snížením zdanění práce a zvýšením zdanění kapitálu, kde zaostáváme za EU (23 % EU, 16 % v ČR). Aktivista Pavel Novák z iniciativy ProAlt pak již v  odlehčenějším duchu hovořil o žádoucích cílových stavech, u nichž dochází ke „shodě“ mezi neoliberálem, který žádné daně platit nechce, a socialistou, který říká, že v socialismu se také žádné daně platit nebudou.

Co zaznělo v debatě?

Diskuse ke všem projednávaným tématům přinesla řadu zajímavých otázek. Diskutující se mimo jiné pozastavili nad konstrukcí tzv. Lafferovy křivky, která podle neoliberálů ilustruje, že zvýšením zdanění se často nedojde k většímu výběru daní. Účastníci konference se vtipným způsobem nejen dozvěděli o zrození Lafferovy křivky jako náčrtku na stolním ubrousku republikánského zákonodárce ve Washingtonu, ale také se mohli pokochat jejím různým ztvárněním, které někdy nabývalo opravdu výrazně „křivých“ podob. Všichni účastníci z řad ekonomů se shodli, že nikdo nikdy nedokázal zjistit, na jakém bodě křivky se země se svojí mírou zdanění nacházejí a tedy ani předpovědět, zda další zdanění zvýší nebo sníží reálné výnosy.

Ekolog Jan Zeman upozorňoval na existenci extrémně nízké silniční daně, která není správně a jednoduše vyměřována (zdanění podle objemu motorů, podle náprav atd.) a koliduje s dalším uživatelským poplatkem v podobě dálniční známky. Zeman odmítl daňové zvýhodňování autobusů před vlakovou dopravou. Profesora Jaroslava Vostatka z VŠFS zaujala problematika dluhových peněz a vedle toho se ostře pustil do stávajícího daňového zvýhodnění finančních produktů (penzijní připojištění, stavební spoření).

O menší rozruch se postaral novinář Milan Rokytka, který kritiku za existenci závodu ke dnu a přesouvání daňového břemene od bohatých na středně a nízkopříjmové skupiny směřoval na hlavu odborů, neboť právě ty podle něj dodatečně nehájí zájmy svých členů a pracujících vůbec. Na to rozčileně reagoval jiný z účastníků otázkou „A jak hájili zájmy pracujících levicoví intelektuálové?“ Poslanec Jiří Dolejš pak odpovídal mimo jiné na otázky, zda by souhlasil se zdaněním (legalizované) prostituce a zdaněním prodeje (legalizované) marihuany. Na první otázku odpověděl, že za sebe ano, u druhé se drží spíše pozice dekriminalizace než přímé legalizace.

Konference Daňový systém v České republice a jeho možné alternativy byla první ze tří konferencí připravovaných k tématu daní Pražskou školou alternativ na jaro tohoto roku. Následující konference, která je předběžně plánována na 17. dubna, se bude zabývat otázkou daňové spravedlnosti.

Autor je členem Levé perspektivy

Vyšlo v dvojčísle duben / květen roku 2014 (č.89/90).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •