František Lacko
V polovině května proběhla blokáda vepřína v Letech u Písku, na jehož místě stál v období protektorátu internační tábor, kde byly vězněny stovky Romů. Pach vepřína přitom dosahuje až k nedalekému památníku obětem romské genocidy. O průběhu blokády jsme mluvili s dobrovolníkem ze sdružení Konexe Františkem Lackem.
Čeho jste jako účastníci blokády chtěli docílit?
Vepřín na místě tábora, kde byli za protektorátu vězněni Romové a kde mnozí zemřeli, bije do očí. Dotace z evropských fondů na provoz jsou skandální. Občané by proto měli dát najevo svůj nesouhlas. Cílem naší blokády bylo upozornit veřejnost a také majitele objektu, ale i kohokoli dalšího, kdo může něco dělat.
Účastnili se také pozůstalí, rodinní příslušníci těch, kteří byli v táboře vězněni?
Ano, na místě byli hlavně příbuzní z Příbrami. Já osobně jsem byl osloven paní z Kanady, jestli bych mohl zapálit svíčku na improvizovaném pietním místě, které jsme vytvořili u brány. Vedle květin jsme umístili nápisy „holokaust“ a „násilí není řešení“. Je alarmující, že se nám nedostalo podpory od nějakých veřejných činitelů. Přitom je snad povinností každého z nás brojit proti tomu, že na takovém místě stojí prasečák.
Provoz vepřína na místě bývalého internačního tábora je kofinancován z evropských fondů (foto: Solidarita)
Několikrát jste blokovali přístupovou bránu. Jak to probíhalo?
Třeba jsme si sedli před kamiony a zůstali sedět, dokud nepřijela policie, která nás přiměla k tomu, abychom prostor před branou opustili. Takto a podobně se nám dařilo provoz vepřína zdržovat. Samozřejmě jsme si vždy počínali tak, abychom neohrožovali samotná zvířata. Jak je se zdejšími zvířaty nakládáno, nevím… z vepřína pravidelně vynášeli mrtvá prasata, prý uhynula přirozenou smrtí.
Blokovali jste i nedalekou silnici…
Ano. Proslýchá se, že tuto silnici vybudovali Romové, kteří táborem prošli nebo kteří během věznění zemřeli. Ten, kdo by tvrdil, že nejsou peníze na přesun vepřína, ať se podívá právě na tuto silnici. Romové si na likvidaci zdejšího vepřína dávno „vydělali“. Samozřejmě tohle říkám s nadsázkou, je to absurdní. Vepřín je třeba z místa bývalého tábora odstranit z humánních důvodů.
Blokáda probíhala necelý týden. Setkali jste se tedy i se zaměstnanci vepřína. Jak reagovali?
Nejdříve byli docela nevrlí. Po nějaké době však pochopili, že neděláme nic proti nim. My totiž od počátku nepožadujeme jen zrušení vepřína na místě bývalého tábora, ale požadujeme i zachování všech pracovních míst. Nechceme, aby zaměstnanci vepřína přišli o práci.
Aktivisté blokovali přístupovou bránu do objektu vepřína (foto: Solidarita)
Takže s některými zaměstnanci jste našli společnou řeč?
Přinejmenším jsme našli pochopení. Sice s námi zaměstnanci asi ne zcela souhlasili, ale chápali, že neútočíme na ně ani na jejich pracovní místa. Časem nám dokonce začali vycházet vstříc, například nám nechávali nabíjet telefony. Řekl bych, že k nám nakonec byli docela vstřícní a že naše protestní gesto tolerovali. Podotýkám, že zde pracuje deset až patnáct lidí…
Je v současnosti naděje, že vepřín z místa bývalého tábora zmizí?
Věci jsou v pohybu, pracuje se na tom. Podle mých informací s námi majitelé vepřína chtějí jednat. Slyšel jsem, že najdeme-li náhradní místo, nebudou přesunu bránit, ba dokonce jej možná zafinancují… Bohužel ne všichni chtějí spolupracovat. Hlavně ti, kteří se tím zabývají už roky, neposkytují informace.
Takže panuje nejednota…
Buď budeme postupovat společně, pak budeme silnější a dřív uspějeme, nebo budeme jednat sami. Už třiadvacet let se problém řeší a nic se nezměnilo. Proto jsme se my jako Konexe chopili iniciativy. Za tak dlouhou dobu by se už peníze na přesun vepřína bývaly sehnaly, kdyby o to někdo skutečně usiloval. Majitele, pokud vím, před námi nikdo neoslovil. Takže mluvit o tom, na kolik by celá změna přišla peněz, je předčasné. Majitel dosud nic nevyčíslil.
Byla akce úspěšná?
Byli jsme připraveni zůstat na místě déle, pokud by bylo třeba. Blokáda však vyvolala mediální pozornost a vedla k jednání s majiteli, což považuji za úspěch. Zato vláda s námi pravděpodobně jednat nebude. Premiér Sobotka se totiž vyjádřil v tom smyslu, že spíše než do přesunu vepřína by se mělo investovat do vzdělávání. To jsou přece dvě rozdílné a samy o sobě zásadní věci – je nesmyslné jednu druhou vylučovat. Jsem nicméně rád, že ve věci se angažuje docela dost lidí. Snad do půlroku by mělo být jasno.
Rozhovor vedli Lukáš Matoška a Filip Vidimský.
Vyjde v příštím vydání Solidarity (č. 91/92).