Šílenství biblické ekonomie: Jaká ponaučení si Amerika musí vzít z příkladu Evropy

Yanis Varoufakis

Moralizování a zobecňování jako základ veřejné politiky mělo vždy ty nejzhoubnější následky.

Konzervativci se nemýlí, když tvrdí, že odsuzovat někoho coby „hamouna“ za to, že usiluje o zbohatnutí, a trestat ho odstrašujícími daňovými sazbami spolehlivě udrží společnost ve stavu letargie, chudoby a nespravedlnosti. V čem se mýlí, je jejich chápání recese jako nevyhnutelné odplaty postihující trestuhodně marmotratnou společnost, která následně musí splatit svůj „dluh“ úspornou politikou. Tato biblická „tradice“ ekonomického myšlení je zaručenou cestou k ještě větším soukromým ztrátám a veřejnému zadlužení.

Když divák vstane na koncertu ze sedadla, nepochybně lépe uvidí; pokud se ovšem postaví všichni najednou, nejenže si ani jeden z nich nepomůže, ale všichni se k tomu zbytečně unaví. Kdo vyvozuje z racionálního nebo i chvályhodného jednání jednotlivce argumenty pro určité politické opatření, jednoduše přehlíží fakt, že co je dobré pro jednoho člověka, nemusí fungovat, když to začnou dělat všichni.

Nikde se to neukázalo tak jasně jako v Evropě. Po sanaci bank a tzv. velké recesi, která nastala po roce 2008, se soukromé pohledávky proměnily v bobtnající státní dluh. Evropské vlády zareagovaly tak, že si všechny současně začaly utahovat opasky. Výsledkem bylo jejich ještě větší zadlužení. Stejně jako diváci na koncertu, kteří jako jeden muž vstali, aby lépe viděli, zjistili Evropané, že to, co vypadalo jako dobrý nápad na úrovni jediné země, se na celoevropské úrovni stává sebezničujícím.

Američtí politici často tvrdí, že politika jejich odpůrců povede k tomu, že Spojené státy na tom budou hůře než Řecko. Američané by se proto měli blíže podívat na to, co se v této starobylé zemi dělo. Od roku 2010 nastolila řecká vláda nejúspornější politiku, jaká kdy v mírových dobách byla: zvýšení daní a škrty ve výdajích dohromady přesáhly 15 % HDP. A výsledek? Veřejný dluh Řecka vyskočil z již tak vysokých 113 % národního produktu v roce 2009 na zničujcích 176 % dnes. Jak mohlo tak razantní snížení deficitu, z tolika stran oslavované, vést k takovému zvýšení zadluženosti? Jednoduše: „rozpočtová přísnost“ vedla k propadu HDP o čtvrtinu!

Vedle škrtů vyzkoušelo Řecko i jiné opatření, po kterém i u nás mnozí volají: snížení minimální mzdy. Odpůrcům kampaní za zvýšení minimální mzdy v USA bude logika tohoto kroku znít povědomě: při zvýšení minimální ceny bot by jich více zůstalo na skladě. Abychom se vyhnuli takové přebytečné nabídce, ať už bot či pracovní síly, zrušme cenová minima!

Jediným problémem této logiky je, že je zcela chybná. Stejně jako v případě našich nešťastných diváků to, co funguje u jednoho, nefunguje, když se to zobecní. Jeden člověk může snáze najít práci, pokud je ochotný vzít zavděk nižší mzdou. Pokud však nižší plat přijmou všichni zaměstnanci, nebude po zboží a službách, které vyprodukují, dostatek poptávky  na to, aby byla jejich pracovní místa zachována. Ukazuje to příklad Řecka, kde se pokles zaměstnanosti v soukromém sektoru po snížení minimální mzdy ještě urychlil.

Naštěstí Americe nehrozí, že se stane druhým Řeckem. Jedním důvodem je, že americká demokracie spočívá na vzájemných mocenských pojistkách a protiváhách, díky kterým je prosazení politiky škrtů, navzdory tomu, jak hlučně se po ní volá, nepravděpodobné. Dalším důvodem pak je, že jak již mnoho konzervativců začíná uznávat, významné zvýšení minimální mzdy má dvě kladné stránky: předně přispívá ke snížení veřejných výdajů tím, že ubyde Američanů závislých na sociálních dávkách; za druhé, minimální mzda nejenže neškodí konkurenceschopnosti, ale hraje na trhu práce podobnou úlohu jako zastropování cen elektřiny na energetickém trhu s omezeným počtem dodavatelů. Tak jako nízké maximální ceny elektřiny optimalizují elektrárenským firmám objem vyrobeného proudu, může i vyšší minimální mzda podpořit zaměstnanost.

Závěr, který z toho plyne pro Američany, kterým dělá starost federální dluh, je prostý: vykašlete se na škrty a zamyslete se znovu nad minimální mzdou.

Zdroj: http://yanisvaroufakis.eu/2014/02/18/the-folly-of-biblical-economics-lessons-from-europe-that-americans-must-heed/

Yanis Varoufakis je autorem do češtiny přeložené knihy Globální minotaurus a jako jeden z mála světově známých ekonomů dnes dělá politickou ekonomii.

Z angličtiny přeložil Martin Churaň

martin.churan@socsol.cz

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •