Ani Západ, ani Rusko: Ne imperialistickým válečným hrám na Ukrajině

Stanovisko Tendence mezinárodních socialistů (IST)

Výskyt ruských vojáků v neoznačených uniformách v ulicích Krymu a reakce Západu a nové ukrajinské vlády na tuto skutečnost přivedla Ukrajinu na pokraj války.

Administrativa USA za sebe oznámila vyslání bojových letounů a vojáků na území Polska a Litvy. Pokrytecky odsuzuje ruskou intervenci na Krymu a zapomíná tak nejen na své války v Iráku a Afghánistánu, ale na i na činy na svém „zadním dvorku“ jako byla námořní blokáda Kuby v říjnu 1962 a invaze do Panamy v prosinci 1989.

V tomto střetu mezi západním a ruským imperialismem nemůžeme podpořit ani jednu stranu. Jsme proti jakékoli intervenci ze strany státu NATO nebo Evropské unie na Ukrajině. Stejně tak jsme proti jakékoli ruské intervenci.

Imperialistické mocnosti se pokoušejí využít současné krize k utváření budoucnosti Ukrajiny podle svých zájmů. Rusové sázeli na Viktora Janukovyče a řada západních politiků přímo zasahovala do majdanských protestů.

Ani ze strany Washingtonu ani ze strany Moskvy není cílený tlak na vyvolání války, ale válka může přesto vzniknout, pokud se konflikt vyostří.

 

Neexistuje progresivní imperialismus

Imperialismus je v současném kapitalismu systém ekonomické a geopolitické soutěže mezi vedoucími mocnostmi.

Mnoho lidí, kteří se s upřímností staví proti válce a sociální nespravedlnosti, jsou nuceni podpořit buď údajně pokrokový## Západ (v masce evropské modernizace), nebo Rusko (často podporované těmi, kteří mají iluzi o socialistické povaze Sovětského svazu).

Pro některé může být imperialistický pouze Západ, pro některé pouze Rusko.

Musíme odmítnout obě tyto pozice. Platí samozřejmě jasné internacionalistické heslo „úhlavní nepřítel je doma“, což ovšem neznamená, že budeme považovat jakoukoli imperialistickou mocnost, která by se dostala do konfliktu s vládnoucí třídou našeho státu, za jakkoli pokrokovou.

Tradice IST, tradice socialismu zdola, jejíž slogan „Ani Washington ani Moskva“ pomáhal socialistům nést své břímě během studené války, nebyla nikdy relevantnější.

 

Dva hlavní nacionalismy

Lid Ukrajiny nyní dělí dva hlavní nacionalismy. Tyto dva nacionalismy jsou do sebe zaklíněny díky podpoře západních mocností a Ruska.

Protiruský imperialismus, který je nejsilnější na západě Ukrajiny, má hluboké kořeny. Rusko dominovalo na Ukrajině od doby získání její nezávislosti v roce 1991. Vzpomínky na ruský útlak během existence SSSR jsou stále živé a sahají ještě dále do boje za nezávislost v první polovině 20. století.

Je třeba také připomenout, že krymští Tataři (okolo 12% krymské populace) byli za Stalina v roce 1944 vykázáni do Uzbekistánu a začali se ve větším vracet až během posledních desetiletí. Strach a odpor k ruské moci pomohli vytvořit idealizovaný obraz Západu.

Na druhé straně se miliony rusky hovořících obyvatel identifikuje s Ruskem. Jedním z prvních kroků ukrajinské vlády po pádu Janukovyče byl pokus o zrušení ruštiny jako druhého jazyka. To podpořilo masové protesty na východě země.

Mávání nacionalistickými vlajkami na západě Ukrajiny a ruskými na východě Ukrajiny symbolizuje a posiluje tyto nacionalismy – a rozdělení pracujících v obou částech země.

 

Putin není antifašista

Přítomnost fašistického ministra v nové ukrajinské vládě je ranou pro ty, kteří bojovali za společenskou změnu a více demokracie. Je to nicméně výsledek toho, jak významnou roli hráli fašisté při okupaci Majdanu. Stalo se tak kvůli historicky slabé levici na Ukrajině a zároveň to vytvořilo závažnou překážku v tom, aby během protestů nějaká organizovaná levice vznikla.

Nicméně ti, kteří tvrdí, že Janukovyče svrhl „fašistický puč“, jen papouškují propagandu Moskvy. Janukovyč padl, protože část oligarchů, která ho dříve podporovala, svou podporu stáhla v souvislosti s masovými protesty a střety, které si vyžádaly smrt stovky demonstrantů.

Přítomnost fašistů v ukrajinské vládě nijak neospravedlňuje Putinovu intervenci na Ukrajině.

Je absurdní naznačovat, že bojuje proti fašismu. V Rusku Putin využívá extrémně pravicového politika Vladimíra Žirinovského a tváří se,  že nevidí aktivity fašistických skupin.

A při slabosti ukrajinské levice posiluje ruská imperialistická intervence všechny formy nacionalismu, včetně fašismu.

Na druhé straně není přítomnost fašistického ministra pro Západ problém v poskytování pomoci. Západní politici neměli problém setkávat se a mluvit na stejném platformě s fašistickými lídry na Majdanu.

 

Útoky na pracující a odpor

K útokům ukrajinských politiků, kteří slouží zájmům oligarchů, na pracující, se nyní přidává tlak imperialistických mocností zvenčí. Pomoc ve výši 11 miliard euro, kterou oznámila Evropská unie, závisí na dohodě s MMF a škrty, které musí následovat. MMF například trvá na to, aby byly zrušeny dotace na cenu spotřebních pohonných hmot. Na ruské straně se Gazprom rozhodl stáhnout nabídku na snížení cen, kterou Putin nabídl Janukovyčovi s platností od 1. dubna.

Existuje široká opozice proti vládě oligarchů jak na západě, tak na východě Ukrajiny – jak na Majdanu, tak na proruských protestech. Dosud však nacionalismus brání jednotnému postupu pracujících a chudých proti nim.

Největší nadějí do budoucnosti je jednota pracujících při stávkách a protestech proti všem oligarchům a zároveň překonání nacionalismů, které poskytují podporu pro imperialistické válečné hry. Výbuch hněvu na Majdanu proti Janukovyčovi měl své kořeny v opozici proti chudobě, škrtům a privatizaci, které obyvatelům Ukrajiny ordinovaly všechny druhy oligarchů a MMF, EU a Moskva.

To se může jevit jako vzdálený cíl, ale příklad Bosny, kde se demonstranti z řad pracujících aktivně staví proti nacionalistickému nepřátelství, které v této milionové zemi stálo život 100 000 lidí, ukazuje, že takováto jednota je možná. Pokud levice v Evropě vstoupí do boje proti intervenci a škrtům, může pomoci k rozvoji levicové alternativy na Ukrajině.

 

Koordinace IST
9. března 2014

zdroj: http://www.swp.ie/content/ist-statement-ukraine

Vyšlo v Solidaritě č.89/90 roku 2014.

 

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •