Boj Ukrajinců za lepší společnost

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Desetitisíce Ukrajinců brání v Kyjevě Majdan (náměstí Nezávislosti) proti policii a riskují přitom své životy. Socialista Ilja Budraitskis byl na začátku ledna na Majdanu a domnívá se: Levice se musí více zapojit.

 

Iljo, byl jsi aktivní v Moskvě v „Socialistickém hnutí Ruska“ a sledoval jsi v Kyjevě ukrajinské hnutí proti prezidentu Viktoru Janukovyčovi. Proč?

Již delší dobu máme kontakty na kyjevskou levicovou scénu. Jel jsem tam před dvěma týdny, když se situace vyhrotila a byly vyhlášeny protidemonstrační zákony, které by mohly umožnit vznik policejního státu.

 

Jak hnutí reagovalo?

Radikalizovalo se. Došlo k prvním střetům s policií a měl být napaden parlament. Demonstranti zřídili proslavené obrovské barikády na hranici vládních čtvrtí a někteří lidé zemřeli.

 

Bylo hnutí úspěšné?

Janukovyč si uvědomil, že i přes silnější útlak proti hnutí stejně nic nezmůže, a tak se pokusil získat si ho funkcemi. Prezident dokonce nabídl opozičním stranám, aby ustanovily ministerského předsedu. Ty však musely odmítnout, protože podíl na moci byl podmíněn tím, že demonstranti opustí ulice Kyjeva. Tím by se však demonstranti přesvědčit nenechali. Vůdci opozičních stran byly po jednáních s Janukovyčem na Majdanu vypískáni.

 

Jaké dojmy z hnutí máš ty osobně?

Lidé jsou neuvěřitelně odhodlaní. Již dva měsíce stojí na hlavním náměstí Kyjeva, znovu a znovu ho brání proti policii, mimo jiné čtyřmetrovými barikádami. V této oblasti je obsazen velký počet budov, dále také úřad starosty, centrální dům odborů a velké výstavní centrum.

Všude jsou samostatně organizované infrastruktury, teplá strava, topná zařízení, lékařská péče, informační centra, poskytuje se teplé oblečení atd. Úroveň sebeorganizace je opravdu působivá. To vše bylo vybudováno díky obyčejným lidem, ne politickým stranám.

 

Jsou demonstranti vystrašení?

Vůbec ne. Běhají po ulicích s helmami na hlavách a obušky, a když narazí na policistu, zbijí ho. Proto tam také už žádní policisté nejsou. Vláda může situaci nechat dospět k občanské válce, nebo ustoupit. Jaké politické síly tam jsou aktivní? Dochází ke spoustě politických agitací, a to téměř pouze ze strany pravicových a krajně pravicových skupin. Sahá to od tržně liberálních opozičních stran až k neparlamentnímu, ultranacionalistickému „Pravému sektoru“.

 

Co je „Pravý sektor“?

Je to spolek různých ultrapravicových skupin, které budují militaristické struktury. Pod ním jsou radikální fanoušci fotbalového svazu Dynamo Kyjev, mající zkušenosti s bojem.

 

Jak demonstranti reagují na ultrapravici?

Převážně pozitivně. Ale ne proto, že by podporovali jejich ideologii, nýbrž proto, že objektivně vzato jsou to nejodvážnější a naprosto nejbojovnější části hnutí. Nikdo nejde proti policii s takovým nasazením, jako právě ultrapravice. Jiní je však také považují za extremisty, kteří vrhají na hnutí špatné světlo.

 

Jednou z velkých opozičních stran je „Svoboda“…

…nejsilnější radikálně pravicová strana na Ukrajině s 10 procenty při posledních volbách. Její vzestup byl mimo jiné umožněn tím, že bývalý prezident Viktor Juščenko se tvrdě zasazoval o nacionalismus.

 

Co to znamená?

Juščenko například řekl, že ukrajinští členové SS ve druhé světové válce byli údajně vlastenci, kteří bojovali proti nadvládě sovětského svazu.

 

Prosím?

To se dá pochopit jen tehdy, když vezmete v potaz ukrajinský nacionalismus. Na Ukrajině stojí asi 20 soch Stepana Bandera, nejznámějšího velitele těchto jednotek SS. Tato ultrapravicová interpretace pojmu „nacionalismus“ sahá na Ukrajině až do politického většinového proudu. To je základem pro úspěch radikálně pravicových stran jako Svoboda, která nyní na Majdanu hraje hlavní roli.

 

Je tedy hnutí fašistické?

Myslím si, že minimálně německá levice, která se ohání pojmem „fašismus“, by měla jeho dějiny trochu znát.

 

Jak to myslíš…?

Fašismus se zrodil po první světové válce jako opoziční hnutí proti silnému revolučnímu komunistickému hnutí pracujících na mnoha místech Evropy. Fašisté měli výslovný cíl porazit toto hnutí pracujících a zajistit nadvládu kapitálu, protože liberální stát to nemohl garantovat. V Itálii a Německu mohli moc uchopit, v ostatních zemích ne.

 

A dnes…

…na Ukrajině dnes není ani velké hnutí pracujících, ani fašistické hnutí na jeho rozbití, ani stát, ve který by kapitál neměl důvěru. Nejde tedy ani o to, přivést dělnickou třídu k moci, ani o to, dělnické hnutí zničit psychicky.

 

Co je to pak za hnutí?

Na Majdanu bojují lidé z různých utlačovaných tříd: pracující, nezaměstnaní, chudí soukromníci, studenti, kteří nenajdou pracovní uplatnění a jiní. Jejich protivníkem je stát a jeho politické elity. Pojem „fašismus“ je pasé, protože třídní uspořádání konfliktních stran je zcela odlišné.

 

Ale na Majdanu jsou fašisté

Jistě. Ideologie „Pravého sektoru“ je jednoznačně fašistická. A také se snaží vytvořit hegemonii napříč masovým hnutím. To se však dosud naštěstí nepodařilo, protože v jádru nemá hnutí s fašismem nic společného.

 

S čím tedy?

Nemám pro to žádné označení, žádné jméno. Hnutí vzniklo z postsovětské společnosti, která byla zbavena svého třídního uvědomění a která nemá žádnou tradici protestů. Tím na sebe hnutí mohou brát různé podoby a jejich charakter se velmi rychle mění, jak levici, tak na pravici.

 

Jak se vytvořil charakter majdanského hnutí?

Nyní má nacionalistický, částečně antikomunistický charakter. Jednak proto, že pravicové skupiny byly na situaci připraveny nejlépe a jednak kvůli katastrofální roli Komunistické strany Ukrajiny.

 

Při posledních volbách získala 13 procent

Ano. A neměla nic lepšího na práci, než dělat důležitou oporu Janukovyčova režimu. Většina Ukrajinců spojuje s „levicí“ především Komunistickou stranu. Právě ta přitakala v parlamentu Janukovyčovým protidemon-stračním zákonům. Bez tohoto hlasu by byly zamítnuty.

 

Jak je to možné?

Komunistická strana je stejně jako Janukovyč koupená oligarchy z východní Ukrajiny. Ti otevřeně podporují ruský nacionalismus a jejich politici otevřeně mluví o svých dobrých vztazích ke Kyrilovi I., představenému ruské ortodoxní církve.

 

Jaké je jejich postavení k majdanskému hnutí?

Kritizují ukrajinský nacionalismus, ale ne z pozice internacionalismu. Navíc argumentují ruským šovinismem a nahrazují tím jeden nacionalismus druhým. Doporučuji všem levicovým stranám Evropy, aby s Komunistickou stranou Ukrajiny přerušily kontakt. Takový politický subjekt nesmí být tolerován.

 

Co opravdu dělají levicoví Ukrajinci?

„Levičáci“ měli od začátku ohledně hnutí velmi rozdílné názory. Jedni ho vnímají jako cizí, radikálně pravicové, na kterém by se nemělo podílet. Jiní „levičáci“ s hnutím spolupracují a pokouší se působit na jeho směřování.

 

Není to obtížné?

Na Majdanu je mnoho organizovaných pravicových radikálů, kteří jsou připraveni proti levici cokoliv podniknout. Levicovým aktivistům byly např. strženy letáky a vlajky a někteří byli zbiti.

 

Takže žádné místo pro levici?

Ale ano, právě proto! Pochopitelně se musíme starat o svou fyzickou bezpečnost. Ale když je zaručena, nesmíme nečinně přihlížet, jak pravicoví radikálové prosazují svou politickou hegemonii. Nesmíme jim hnutí přenechat. Nesmíme připustit, aby pravice získala monopol na mimoparlamentní politiku.

 

Chceš s „nácky“ diskutovat?

Možná s některými. Především je však velká většina demonstrantů poprvé politicky aktivní a nyní stojí na Majdanu proti brutálním policejním jednotkám. Největší demonstrace v Kyjevě se zúčastnilo 300.000 lidí, ze kterých většina neměla s pravicovými radikály co dělat.

 

Proč jsou ultranacionalisté v hnutí tak silní?

Víš, kdy byl poprvé založen trvalý nezávislý ukrajinský stát?

 

Ne. Proč?

V roce 1991 rozpadem sovětského svazu. Proto lze na Ukrajině, která je plná vlasteneckých hesel, snadno najít jejich přívržence. To je důvod, proč si mnoho Ukrajinců jakožto obyvatel jedné kolonie, 20 let po vyhlášení nezávislosti myslí: „Nejdůležitější je, že nejsme kontrolováni velmocí“.

 

Ale hnutí je silné především na západní Ukrajině…

…protože na Ukrajině je přítomné nejen třídní pnutí, ale vedle toho i neobyčejně silné geografické rozštěpení na ekonomické a kulturní rovině. Zhruba ve východní polovině Ukrajiny je mateřským jazykem mnoha lidí ruština a mluví jí rovněž v práci nebo ve škole. Ruština je rodným jazykem dokonce i Vitalije Klička. Ukrajinsky mluví se silným přízvukem.

 

A na západě…

…se mluví hlavně ukrajinsky. V jedné z nejchudších částí Evropy je na západě ještě více chudých a nezaměstnaných lidí než ve východních průmyslových oblastech okolo Charkova a Dněpropetrovsku. Západní Ukrajinci se stěhují do Česka a Polska, protože tam jsou platy podstatně vyšší než v jejich vlasti.

K tomu se ještě přidávají ukrajinské ortodoxní církve Kyjevského patriarchátu. Ty se odštěpily v roce 1991 a jejich kněží v současnosti mluví na pódiích Majdanu. Zatímco na východě je rozšířená ukrajinská ortodoxní církev Moskevského patriarchátu, jejíž kněží obvykle stojí na straně Janukovyče.

 

Co to pro hnutí znamená?

Na západě podporuje protesty 99 procent obyvatel. Lidé přijeli do Kyjeva autobusy, aby týdny bydleli na Majdanu. Mají strach, že budou ovládnuti Ruskem a bojují především proti Janukovyčovi, který chce v jejich očích učinit z Ukrajiny ruskou kolonii.

 

Bezdůvodný strach?

Ne nutně. Ruský stát se neustále pokouší o to, aby na něm byla Ukrajina závislá. Například tím, že v zimě uzavřel plynovod. Kdo by chtěl Ukrajincům zazlívat, že nemají důvěru ve Vladimíra Putina?

 

Je alternativou hnutí EU?

Hnutí směřuje především proti vládě Janukovyče. Otázka EU je zatím druhořadá. Přirozeně však nadále zůstává jedinou dosažitelnou alternativou k orientaci na Rusko. Kromě toho mnoho lidí žije v iluzi, že sblížení s EU přinese Ukrajině blahobyt, svobodu a demokracii mnohých států EU.

 

A kdo bude mít prospěch ze sblížení Ukrajiny s EU?

Někteří oligarchové, kteří kontrolují opoziční strany, si od toho slibují výhodný obchod. Ale při vyjednáváních nebudou brány v potaz problémy obyčejných lidí: Ani boj proti korupci, ani politické a sociální reformy. Jde především o přístup koncernů EU na ukrajinský trh.

 

Nemohl by pakt s EU zmírnit hospodářskou krizi na Ukrajině?

Osud našich východoevropských soused mluví proti tomu. Např. v Rumunsku a Bulharsku příjmy nevzrostly, zato ceny ano. Stále více mladých lidí se musí stěhovat, aby ve východní Evropě pracovali za nejnižší mzdy a byli tamními zaměstnavateli využíváni jako levná pracovní síla. Radost ze vstupu do EU zmizela v těchto zemích velmi rychle, neboť přestože jsou si všichni občané EU oficiálně rovní, jsou si někteří rovnější.

 

Proč je pak iluze o vstupu Ukrajiny do EU tak silná?

Spouštěčem protestu bylo to, že Janukovyč v listopadu loňského roku na poslední chvíli nepodepsal dohodu s EU. Do té doby se věnovali kampaním pro vstup Ukrajiny do EU nejen opoziční strany, ale i vláda sama.

 

Jedna nepodepsaná dohoda vedla k masovému hnutí?

Janukovyč neměl připravenou žádnou mediální obhajobu pro obrat své strategie. Doslova přes noc uvedli všichni vládní politici, že dohoda s EU nanejvýš odporuje národním zájmům jejich milované vlasti, zatímco 24 hodin předtím prohlašovali, že jen dohoda s EU by mohla Ukrajinu uchránit před jejím pádem.

 

Tedy opravdová PR-katastrofa…

…byla rozhodující pro spontánní vypuknutí protestu. Mnozí lidé byli přesvědčeni, že Janukovyč vede Ukrajinu směrem k EU a Putin najednou vytáhne zlatou kreditku a udělá mu nabídku, která se nedá odmítnout. Takto podobně se to také stalo.

 

…a opoziční strany toho chytře využily…

…protože oligarchové, kterými jsou kontrolovány, si od toho slibují větší prospěch. Rozhodující však je, že oligarchové a jejich strany mají potíže s usměrňováním hnutí. Stalo se totiž svébytným mocenskopolitickým centrem.

 

Ilja Budraitskis je členem „Socialistického hnutí Ruska“ (Rossiyskoye Socialisticheskoye Dvizheniye, RSD) Vzniklo roku 2011 jako výsledek nové strukturace ruské levice a fúze různých uskupení. Považuje se za pluralitní, antikapitalistické, radikální hnutí a vystupuje za nový, demokratický socialismus.

Z němčiny přeložila Karolína Babíčková

Zdroj: http://marx21.de/content/view/2067/32/

 

Vyšlo v Solidaritě únor/březen 2014 (č.87-88).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •