Maďarsko: symptom současné Evropy

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Adam Bartoš

Po skandálu maďarských sociálních demokratů s uniklým vnitrostranickým proslovem bývalého premiéra Gyurcsányho (který mluvil o tom, že strana není schopna splnit ani jeden slib svého programu a veřejnosti soustavně lže) vyhrála v roce 2010 v maďarských parlamentních volbách strana Fidesz a získala navíc ústavní většinu. Vláda tvořená pouze zástupci této strany je charakterizována značným posunem doprava až do té míry, že zde přestává stačit pojem (ultra)konzervativní pravice. Zároveň ve volbách dostalo značnou podporu (17 %) hnutí “Jobbik”, které oplývá průniky s fašismem, které jsou navíc tolerovány vládnoucím Fideszem (např. paramilitární jednotky sdružené v tzv. Maďarské gardě). Předkládaný článek popisuje současný vývoj a snaží se argumetovat, že i přes extrémnost současného dění v Maďarsku máme co do činění s tendencemi, které nejsou zdaleka omezeny jen na Maďarsko.

 

Maďarská garda na Náměstí hrdinů v Budapešt

Maďarská garda na Náměstí hrdinů v Budapešt

Maďarsko a totalitární režimy

Maďarská vláda v posledních dnech oznámila svůj záměr umístit na budapeštském Náměstí svobody pomník připomínající německou okupaci z roku 1944. Jak se vyjádřil maďarský historik Krisztián Ungváry, nejenže se jedná o “historický nesmysl”, ale jde o další ideologické přiblížení orbánovskému Maďarsku hórthyovského typu. Současný ideologický aparát se snaží představit Maďarsko jako oběť cizího německého fašismu a jaksi “amnestovat” domácí maďarský fašismus. Přitom mezi oběma existuje velmi těsná kontinuita: hórthyovské Maďarsko bylo i před německou okupací velmi blízkým spojencem hitlerovského Německa, aktivně provádělo deportace do koncentračních táborů a s okupací nastaly kromě výměny předsedy vlády jen drobné personální změny. Současný režim však maďarský fašismus nejen amnestuje, ale velmi ochotně jej rehabilituje.

Vývoj posledních let zůstává však většinou bez povšimnutí i ze strany té části artikulované evropské veřejnosti, která se považuje za liberální. To není ovšem tak podivné: již dlouho je provozovaným oblíbeným sportem evropských liberálních intelektuálů „citlivé odstupňování“ různých druhů fašismu, při kterém se velmi zdůrazňuje jejich odlišnost od fašismu “vrcholného”, v německém podání. Tato tendence se promítla například i do rezoluce přijaté EU, která odsuzuje “totalitární” režimy a jmenuje toliko německý fašismus a komunismus. Pro pravici tedy používá specifického určení, pro levici používá označení souhrnné a obojí sjednocuje do jedné skupiny “totalitárních režimů”. Z takovéto myšlenkové úrovně je ovšem posun v Maďarsku těžko postřehnutelný a pokud se v evropském tisku Maďarsko zmiňuje, tak jde z větší části o ekonomicky protekcionistická opatření Orbánovy vlády, která jsou v rozporu s neoliberálním konsenzem. Evropští liberální intelektuálové si neuvědomili, že ve vyhnanství na ostrově “totalitarismu” jeden z vyhnanců, jak se doufalo, už skutečně zemřel, zatímco druhý nejspíše z ostrova uprchl. Zatímco se zabývají mrtvolou (režimy podmíněnými mocenskými poměry v zaniklém Východním bloku), druhý vyhnanec se snaží vzpamatovat a vyhledat azyl (jde o ony “mírnější formy” fašismu, kterým bylo jakožto tendencím umožněno přenocovat).

 

Ke kořenům antikomunismu

V transformujícím se Československu se často říkalo, že nový režim přinese podmínky srovnatelné se Západem (redukovaným na vyretušovaný pojem). Říkalo se, že se stačí trochu snažit, utáhnout si opasek a za dvacet let budeme jako Švýcarsko. Takovéto sny se snily takřka v celém Východním bloku, ale skutečností se nikde nestaly. Hledal se tedy viník a byl nalezen: náš postup na Západ stále sabotují staří komunisté nebo stále přežívá jejich dědictví (v antikomunistické představě může jít jak o skutečné dědictví minulého režimu, tak o “příbuzné” jevy, jako jsou různá sociálně demokratická opatření, atd.) Receptem měla být ta nejprostší negace těchto skutečností, vypátraní a odstranění komunistických sabotérů i jejich opatření – naivní pokus začít s “čistým štítem”. Právě takovéto antikomunistické zátahy, které důvěrně známe z našich končin, nyní vstupují v Maďarsku do své radikální fáze. Vede se svatá válka za očištění “vlasti Maďarů” od všech cizích fenoménů. Jedním z hlavní nepřátel je “komunismus”, který je potřeba zadusit ve všech jeho aspektech: v jeho historické podobě, v příbuzných formách, jako jsou Gyurcsányho socialisté, v jeho kosmopolitismu – a v podobě Židů. Právě ti – v představách mluvčích očišťujícího se maďarského národa – jsou nositeli negativních jevů, které útočí na Maďarsko “zvenčí”. Směrem do minulosti je to “židovský” komunismus, v současnosti “židovský” velkokapitál. “Národní cítění” pak obojí slučuje do staré fašistické chiméry o židovských bankéřích sponzorujících komunismus. Příkladů je zde bezpočet, podívejme se např. na nedávný projev premiéra Orbána: “Přátelé, tehdejší komunisté vyměnili své rudoarmějské uniformy za obleky, ale jejich mentalita zůstala stejná. Někteří lidé si myslí, že pranýřovat komunisty je dnes pouhé žvanění. /…/ Ti staří nosí rudoarmějské kabáty a mladí elegantní obleky, vždy podle světové módy. Ale to podstatné se nemění. Jsou to oni a vždy oni, kteří jsou připraveni opět vydat Maďarsko jeho ekonomickým kolonizátorům.” Orbán sám nepoužívá slovo „Židé“ (na rozdíl od některých jiných vládních činitelů) a v citované řeči zmiňuje Gurcsányho socialisty a jejich neoliberální politiku, ale z tohoto a podobných projevů velmi jasně vyvstává jádro věci: spojení antikomunismu a antisemitismu. To není na evropském kontinentě žádnou novinkou, naopak, jedná se o návrat ke kořenům antikomunismu, ke starým heslům o „židobolševickém spiknutí“. Tento návrat nezůstává však jen u slov, v dnešním Maďarsku se objevují případy útoků na synagogy, včetně přímých útoků na “osoby židovského původu”.

Roli „odrodilých elementů“, „zrádců maďarského národa“, „parazitů“, atd. však nemusejí hrát pouze Židé nebo komunisté, ale Evropa má i své další „Židy“, na které se pořádají útoky v mnohem větším rozsahu a za mnohem menšího povšimnutí, a kterými jsou Romové. Ti se v současném maďarském systému stávají skutečnými občany druhé kategorie. Existující paragraf o rasově motivovaných násilných činech se aplikuje takřka výhradně na případy, kdy „Rom“ napadne „Maďara“. V nové ústavě chrání paragraf o rasismu i „maďarské většinové společenství“, a tak může být aplikován třeba v případech, kdy se členové romské komunity brání proti nájezdům tzv. Maďarské gardy (která je sice formálně ilegální, ale v praxi je jí dovolováno provádět přehlídky i na hlavních budapeštských náměstích).

Dále byl v Maďarsku vyhlášen boj proti bezdomovectví (samozřejmě nikoli proti příčinám, ale proti bezdomovcům). Podle nového zákona je pouhé přebývání na ulici bez domova trestáno nejprve finančními postihy a posléze odnětím svobody. Kapacity v azylech pro bezdomovce jsou přitom podle odhadů humanitárních organizací naprosto nedostatečné, v Budapešti připadá 8 až 10 tisíc bezdomovců (horní odhad je 15 tisíc) na 6000 míst v noclehárnách.

 

Závěrem: místo Maďarska v Evropě

V Maďarsku začaly vyrůstat pomníky Hórthyho, v nové ústavě již není uvedeno, že je Maďarsko republikou, jsou zde naopak pasáže odkazující k Velkým Uhrám, z kulturního a veřejného života se vylučují „nemaďarští“ autoři a intelektuálové, za přispění vládnoucí moci houfně dochází k verbálním i fyzickým útokům na „nemaďarské“ obyvatelstvo, proběhly čistky ve sdělovacích prostředcích, atd. Mluví se o tom, zda Maďarsko vůbec ještě „patří do Evropy“.

Výše jsme se pokusili argumentovat, že osud Maďarska rozhodně není odtržen od osudů ostatních zemí bývalého Východního bloku – bolestně střízliví z minulých iluzí. Podíváme-li se ale i na západ Evropy, najdeme příbuzné tendence. V Rakousku, Francii nebo Řecku najdeme strany typu Fideszu nebo Jobbiku, a dokonce „tradiční evropské strany“ se stále častěji uchylují k rasistické rétorice a rasistickým opatřením, jako nedávno hřímala německá CDU a britská Konzervativní strana proti „sociálním turistům“ z východní Evropy. Kromě rétoriky zde jde o ekonomické vztahy. Je s podivem, že Orbán triumfuje se svou kritikou mezinárodního kapitálu a hospodářské politiky EU a maluje nesmyslný obrázek „ekonomické soběstačnosti“? Není Maďarsko stejně „neevropské“ jako Řecko, které je ovšem na periferii Evropy systematicky vytlačováno politikou evropské trojky? Kde jsou tedy „tradiční evropské strany“, když ty sociálně demokratické jsou zdecimované jako Gyurcsányho socialisté a ty pravicové se stále přibližují Fideszu. „Nezávislá“, „radikální“, „moderní“, atd. levice udělá největší chybu, pokud bude chtít přikouzlit zpět tradiční stranický systém. S rozpadem tradičního stranického systému je potřeba počítat jako s reálnou vývojovou tendencí a přizpůsobit mu svou strategii. Jinak dopadneme jako Jakub Patočka, který ve svém nedávném článku chce čelit nástupu různých Okamurů a Babišů tím, že by přece jen vytáhl z propasti starou dobrou ODS. Situace je na takovéto pitomosti až příliš vážná.

Autor článku čerpal (kromě jiných uvedených zdrojů) z článků na blogu „Puszta Ranger“, který je psán v německém jazyce skupinou anonymně vystupujících maďarských autorů. Autor tento blog doporučuje čtenářům jako ojedinělý zdroj informací, jsou zde k nalezení překlady z maďarských médií, přepisy politických projevů, informace o odporu proti orbánovskému režimu, atd.

http://pusztaranger.wordpress.com/

http://www.spiegel.de/panorama/gesellschaft/ungarn-verbietet-obdachlosen-aufenthalt-auf-oeffentlichen-plaetzen-a-925567.html

http://denikreferendum.cz/clanek/17196-mame-prat-ods-vzkriseni

 

adam.bartos@socsol.cz

Vyšlo v lednové Solidaritě roku 2014 (č.86).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •