Neuvěřitelné vítězství Kšamy Sawantové

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Seattle Swearing-InTom Barnard

V listopadových městských volbách v Seattlu uspěla socialistka Kšama Sawantová. Je to poprvé od roku 1877, kdy byl do městské rady zvolen socialista A. W. Piper. Její úspěch ukazuje, že kampaň založená na aktivismu a programu prosazujícím zájmy pracujících, může uspět.

Od prvního ledna se radní v městě Seattle stává Kšama Sawantová. Její soupeř, Richard Conlin, který zastával tento úřad již čtyřikrát, a který se těšil obrovské finanční podpoře horního 1%, oficiálně uznal svoji porážku. Po oznámení výsledků se shromáždilo více než 300 věrných dobrovolníků, kteří pracovali na volební kampani (aktivisté, veteráni protiválečného hnutí a další). Ti všichni buráceli v místním sídle odborů a oslavovali vítězství své kandidátky, socialistky Kšamy Sawantové, která získala podporu těch zbylých 99% občanů. Sawantová ve svém projevu prohlásila, že „moc teď leží v našich rukou a my uděláme změnu.“ Na její větu reagoval dav nadšeným skandováním, výkřiky a potleskem. Většina z něj si totiž uvědomovala, že právě tyto volby by mohly zvrátit volební model, ve kterém se pochlebovači korporací schovávají za maskou hodných liberálů.

Seattle je městem jedné strany, jedná se o modrý (tj. demokratický, pozn. redakce) střed státu Washington. V Seattlu existují osvědčené cesty jak být zvolen. Především je třeba být užitečný pro ty, kteří právě v rukou drží moc. Dva stálí liberální členové městské rady sice opakují několik otřepaných frází, ale jakmile dojde na hlasování, drží se modelu konsenzuálního hlasování rady. Soudní slyšení sem, sporné hlasování tam, ale karavana jede dál, jako by se nic nedělo. Až do této chvíle.

Od teď je členkou městské rady socialistka, která nepatří mezi obvyklé podezřelé. Nepodporují ji zástupci velkého byznysu, kteří vždy podporovali demokrata Conlina. Jediní lidé, kterým je Kšama Sawant zavázaná, jsou ti, kteří jsou špatně placení, neschopní splácet hypotéky, nezaměstnaní a enormně zadlužení. Tito lidé jí pomohli zbořit konvenční pravidla politiky praktikované v Seattlu, dopomohli jí k zisku místa na magistrátu města, a to vše navzdory volebním předpovědím, že prohraje.

Jak tohoto vítězství dosáhla a co se z něj můžeme naučit?

 

Socialisté mohou porazit demokraty

Takové doporučení se Vám může zdát liché a nejspíše je i v rozporu s Vaším očekáváním. Jelikož se jedná o město jedné strany, automaticky očekáváte, že jsou silnější. Toto ale Kšama již dvakrát vyvrátila. Jakým způsobem? Zcela jednoduše. Poukázala na to, že ve městě jedné strany je přirozené, že taková strana slouží zájmům korporátních elit, které toto město řídí. Uvedla, že je to „mašinerie Demokratické strany, která zcela řídí toto město ve prospěch bohatých a mocných.“ Označila Conlina za „korporacím se podbízejícího politika.“ Toto se fakticky potvrdilo v průběhu kampaně.  Conlin totiž získal na svou kampaň sponzorské dary od každé korporátní společnosti se zájmem o nemovitosti, od advokátních kanceláří v centru města, stavebních magnátů, hlavounů z železnic atd. Čím více peněz Conlin od svých sponzorů získal, tím více její ústřední argument ťal do živého. V posledním měsíci, kdy kampaň vrcholila, byl Conlin se svými sponzorskými dary na mizině, naopak Kšama získala takové množství drobných darů, že v konečném důsledku disponovala více finančními prostředky.

 

Obrana vyhrává bitvy – útok vyhrává války

I jiní kandidáti svou kampaň zaměřili na témata sociální spravedlnosti a některá z nich byla dobrá. Jenže většinou bránila stávající politické uspořádání. Více peněz azylovým domům pro bezdomovce, snížení daní developerům za účelem výstavby o trochu dostupnějšího bydlení. Rozpočet, který ve svém důsledku nebude znamenat příliš velké ořezání sociálních služeb, trochu lepší politiku životního prostředí, zkrátkasnaha vytvořit současnou ekonomickou a politickou realitu o trochu přijatelnější.

Kšama takové typy kampaní smetla svým vlastním programem a zaútočila při každé příležitosti. Minimální mzda 15 $ na hodinu, zvednutí daní milionářům, regulace nájmů. Takový seznam požadavků byl pro město, jako je Seattle, považován za „nerealistický“ a „radikálně levicový“. Jenže o to se nestarala, neustoupila, nezmírnila svoje požadavky a každou debatu s Conlinem, každý proslov, každý novinový článek soustředila na svůj program, převážně zdůrazňovala téma minimální hodinové mzdy. To vše přineslo své plody. Ke konci kampaně byl Conlin nucen alespoň předstírat, že všechny tyto požadavky schvaluje,a navíc se další dva kandidáti na starostu museli pod její program podepsat.

 

Tradiční podpora již delší dobu mnoho nemění

Conlin získal jako obvykle podporu, kterou držitelé úřadu obvykle obdrží. Podporoval ho okresní výbor Demokratické strany, Seattle Times, některé odbory a „zelené“ organizace jako je Washington Conservation Voters. Získal také množství podpory od volených funkcionářů. Kšama získala dvoje místní odborové svazy, místní komunální noviny Stranger, které jsou zaměřeny na mladé čtenáře, radikály a homosexuální komunitu. Ale stejně jako je tomu při obléhání hradu, čím déle kampaň pokračovala, tím více byla tradiční podpora podkopávána. Jako první zběhli někteří klíčoví demokraté, ti, kteří strávili desetiletí správou a podporou mašinérie Demokratické strany na oblastní úrovni. Nebyli zastrašeni, když po nich Conlinovi spojenci volali jako po špinavcích a zrádcích. Poté Kšama získala podporu v King County Labor Council, v němž obyčejně zvítězí s jasnou převahou kandidáti za liberály. Hlasování skončilo 28:21 pro Kšamu. To sice nebyl dostatečný výsledek pro 2/3 podporu, ale dost na to, aby na sebe opět upozornila a dokázala tak Conlinovu neschopnost. V den voleb nikdo nepředvídal nic jiného než vyrovnaný souboj. Conlinova výhoda plynoucí z příspěvků korporací zmizela v momentě, kdy se Kšamě podařilo využít malých sponzorských darů v celkové výši 120 000 $.Byla jí věnována masivní mediální pozornost, která udržovala její kampaň v centru pozornosti, naopak Conlin se musel bránit. Pokud jste jednou označen za služebníka korporací jako byl Conlin, těžko se této nálepky zbavíte a čím více se o to snažíte, tím spíš si lidé uvědomují, kdo skutečně jste.

 

Occupy je mrtvé, ať žije Occupy!

Všichni si pamatujeme, když okupování skončilo a mainstreamoví politici a tisk měli škodolibou radost, že aktivisté z Occupy za sebou nezanechali trvalý odkaz, že zmizeli jako rosa v ranním slunci. Zřejmě tomu tak ale skutečně není, protože tito lidé tvořili nejen základ kampaně pro Sawantovou, ale zaútočili na dalších frontách. Mezi ně patří akce proti vlakům s uhlím, stejně tak akce proti zabavování nesplacených domů na hypotéku.

 

Aktivisté a program rozhodují

Sawantina podpora a popularita dalece překračovala rámec organizace, z jejíchž řad vyšla. Kšama je členkou Socialistické alternativy (SA), která stála u zrodu její kampaně. Klíčoví členové SA, kteří byli v čele kampaně, předvedli práci, která byla velmi kvalitní,dali dohromady dobrovolníky, strategicky užívali elektronická média, a sehnali velice rychle sponzorské dary. Jádrem se stalo 50, potom 100 a nakonec více než 200 aktivistů všeho druhu.

Kromě disciplinované organizace se Kšama soustředila na program. S ním se může ztotožnit každý pracující člověk – není nutné být socialistou, abyste podporovali 15 $ hodinovou minimální mzdu,regulaci nájmů, nebo zdanění milionářů. A Sawanta využila každý štipec dobré vůle, aby se mohla dostat mezi širší řady politických liberálů, obyčejných odborářů a mladých lidí.

 

Boj, který nás čeká

Již teď je jasné, co se nestane. Nový starosta prohlásil, že podnikne kroky ve věci 15 $ hodinové minimální mzdy, a to na konci svého čtyřletého volebního období. Nikdo to však nečeká, především pokud vezmeme v potaz jeho „přechodový tým“, jehož jádro tvoří horní 1% Seattlu.

Co se skutečně chystá,je masová kampaň za minimální mzdu v Seattlu. Ta by měla začít jarní manifestací, která bude impulsem k iniciativě, jejímž cílem bude to, aby koncem listopadu tohoto roku byla minimální mzda schválena. Něco takového bude stát mnoho práce a bude se na ní muset podílet mnoho lidí. Bude třeba desetkrát více dobrovolníků, než kolik jich stálo za kampaní Kšamy. Ti, kteří řídí Seattle, proti nám použijí vše, co jen bude možné. Od osobních útoků na Kšamu, přes podobně znějící iniciativy jako jsou ty naše, až ke zkorumpování každého drobného podnikatele, na kterého dosáhnou. To vše, protože si moc dobře uvědomují, co je v sázce. Nejde jen o minimální mzdu. Jedná se o něco mnohem podstatnějšího. A to nenechat pracující rozhodovat o tom, co a kdy by se mělo stát.

Tom Barnard je dlouholetý aktivista a organizátor ze Seattlu. Účastnil se hnutí proti válce v Iráku a svým časem a financemi přispěl na kampaň Sawantové.

Přeložila Iveta Lysoňková

Vyšlo v lednové Solidaritě roku 2014 (č.86).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •