Odbory ve světě: Jižní Korea, Kambodža a Německo

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Minulý měsíc se v Jižní Koreji nesl ve znamení stávkujících pracovníků dráhy. Korejská vláda tlačí na reformy směřující k restrukturalizaci a postupné privatizaci státních drah, navzdory jednoznačně deklarovanému nesouhlasu ze strany parlamentní opozice, odborů i veřejnosti. Tyto události vyvolaly u zaměstnanců obavy z masového rušení pracovních míst, případně snižování mezd a dalších negativních změn.

Vzhledem k naprostému odmítnutí dialogu ze strany vlády a vedení korejské drážní společnosti vyhlásila odborová organizace sdružující zaměstnance drah stávku počínaje 9. prosince. Vzhledem k tomu, jak se chovala v minulosti korejská vláda i drážní společnost, panovaly obavy z toho, že bude v průběhu stávky docházet k závažným porušováním práv stávkujících. V roce 2009 byla použita celá řada prostředků k narušení podobné stávky – obvinění z trestných činů a věznění klíčových aktérů, vymáhání prostředků na nápravu škod, propouštění zaměstnanců apod.

Tyto obavy se také skutečně naplnily. Zhruba v polovině prosince, v době, kdy byla stávka v plném proudu (zapojilo se do ní téměř 9000 zaměstnanců), došlo k brutálnímu policejnímu zásahu v sídle odborové organizace, která stávku pořádala. Byly vydány zatykače na vrcholné představitele odborů, z kanceláří byly zabaveny počítače a další vybavení.

Po 22 dnech byla stávka oficiálně ukončena poté, co dostala korejská konfederace odborů spolu se spřízněnou opoziční stranou záruku, že bude ustanovena speciální parlamentní komise, která s nimi bude navrhovaný kontroverzní zákon konzultovat.

Navzdory relativně slibnému vyústění prosincových událostí není celková situace pracujících v Koreji příliš dobrá. Jižní Korea dlouhodobě provádí velice drsnou neoliberální politiku, a navzdory opakovaným intervencím ze strany Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization, spadající pod OSN) zde ani takové věci jako právo na stávku nebo na založení odborové organizace nejsou samozřejmostí.

Pracovníci textilek v Kambodže započali generální stávku s cílem dosažení zvýšení minimální mzdy z 80 na 160 dolarů za měsíc. Stávka byla poměrně úspěšná, zapojilo se do ní dohromady několik tisíc zaměstnanců, a podpořila jí rovněž hlavní opoziční strana, která v posledních volbách slibovala navýšení minimální mzdy, čímž si získala podporu pracovníků textilního průmyslu, kterých je v zemi přibližně 350.000 v celkem 500 továrnách.

V reakci na stávku vyzvala asociace zaměstnavatelů vládu k potlačení protestů pracujících. Vláda této žádosti vyhověla a poslala silně vyzbrojenou policejní jednotku, aby zaútočila na demonstraci v jedné z dotčených továren. Policie střílela po demonstrujících z kalašnikovů, nejméně 5 z účastníků stávky bylo zastřeleno, desítky dalších zraněno, celkem 23 lidí pak v návaznosti na protesty zmizelo a předpokládá se, že jsou protiprávně zadrženi.

Brutální zásah sice uspěl v odstrašení většiny protestujících a stávka i demonstrace postupně utichly, přesto ale boj dále pokračuje. Předseda hlavní opoziční strany krátce po policejní akci, která proměnila původně pokojnou stávku v nejkrvavější protesty za posledních více než deset let, oznámil, že se chystá podat stížnost na chování vlády k Mezinárodnímu trestnímu tribunálu a dalším mezinárodním organizacím.

„V současnosti připravujeme celou proceduru. Odborníků na mezinárodní právo máme dost a věříme, že mezinárodní společenství vytvoří nátlak na vládu, aby vrátila lidu svobodu,“ uvedl předseda hlavní opoziční strany Kem Sokha. Ten byl jen o několik dní později spolu s několika svými kolegy a předáky odborových organizací předvolán před soud, kde se mají zodpovídat ze svého podílu na proběhlých protestech.

Na stížnosti mezinárodním institucím se podílejí také pracovníci organizací, které se zabývají monitorováním dodržování lidských práv v zemi. Ti se shodují na tom, že se jednalo o systematické, disproporční užití násilí. „Nebyly to střety, byla to vražda,“ tvrdí shodně. Pravdou ovšem je, že Mezinárodní trestní tribunál již v minulosti některé stížnosti kambodžské opozice odmítl projednávat.

Ke stávkové aktivitě docházelo během prosince také v Německu. Zdejší zaměstnanci firmy Amazon v této stávce usilovali o zlepšení svého statutu v rámci firmy – v současnosti je většina z nich klasifikována jako pracující v logistice. Ti, kteří se podíleli na stávce, požadují svého statusu na pracující v prodeji, což by znamenalo vyšší nástupní mzdu a další výhody, mimo jiné právo na kolektivní vyjednávání.

Stávka byla úmyslně naplánována na předvánoční období, kdy se předpokládalo, že firmu poškodí nejvíce. To se ovšem nepotvrdilo – podle vedení firmy nezaznamenal Amazon žádný dopad na své tržby, naopak počet uskutečněných prodejů oproti loňskému roku vyrostl.

Zaměstnanci Amazonu v Německu, kde má firma největší zastoupení v Evropě, stávkovali v loňském roce již podruhé – poprvé se tak stalo v květnu. To byla vůbec první stávka, kterou Amazon zažil. Optimističtější jedinci přirovnávají situaci k dění kolem Wal-martu, další prominentní americké firmy, která v Německu ztroskotala kvůli vyhroceným neshodám se svými zaměstnanci, které doprovázelo několik stávek. Jakkoliv z toho plyne pozitivní zpráva o tom, že v Evropě jsou stále ještě výrazně vyšší standardy ochrany zaměstnanců než v jiných částech světa, je také důležité nezapomínat na to, že více jak půlrok úsilí včetně dvou stávek nepřinesl zaměstnancům Amazonu žádné zlepšení.

Hlavním důvodem neúspěšnosti stávky je zřejmě fakt, že Amazon má velmi malé množství stálých zaměstnanců. Lidé, kteří pro firmu pracují, mají ve většině případů zkrácené nebo dočasné úvazky, nemají proto tak silnou motivaci k účasti na stávkách a boji za lepší pracovní podmínky a je poměrně snadné je zastrašit. To je fenomén, který je v posledních letech v Evropě na vzestupu, a to včetně České republiky, kam se právě Amazon chystá v brzké době expandovat.

Z různých zahraničních zdrojů vybrala a uspořádala Eliška Kubicová

eliska.kubicova@socsol.cz

Vyšlo v lednové Solidaritě roku 2014 (č. 86).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •