Všichni proti fašismu

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
 
bezplatně zde zveřejňujeme články, které už vyšly v Solidaritě. Činíme tak proto, aby si je mohl přečíst každý – bez ohledu na to, zda se v jeho okolí nachází distribuční místo či zda si může dovolit předplatné. Čtete-li naše články pravidelně a umožňuje-li Vám to Vaše situace, velmi oceníme, pokud si Solidaritu předplatíte. Předplatitelé udržují vydávání časopisu v chodu.
 
S díky
Vaše redakce

 

Světlana Simonoska

Ve čtvrtek 12. prosince se před řeckou ambasádou uskutečnil menší solidární protest na podporu řeckých antifašistů. Stalo se tak v reakci na žalobu za pomluvu, již podali právníci Zlatého úsvitu na 3 lidi z novin Workers Solidarity. Cílem žaloby je zničit noviny, které stojí na straně antifašismu a mobilizují na protesty proti Zlatému úsvitu. Při této příležitosti otiskujeme článek, jenž se věnuje především postavení etnických menšin v Řecku. Neonacismu i antifašistickému hnutí v Řecku jsme již věnovali několik článků v minulých číslech (číslo 83 a 84).

Pamatuji si, že před 23 lety byly naši soudruzi v Řecku obviněni státem ze zrady a pěti lidem hrozila vazba. Jejich provinění spočívalo v tom, že se odvážili mluvit a psát ve prospěch Makedonců a uznat makedonský národ. Řecký stát totiž neuznává makedonskou národnost a Makedonce považuje za Řeky. Obviněné tenkrát spasil jen mezinárodní tlak a solidarita. Byla to doba, kdy se rozpadla Jugoslávie a řecká vláda šířila velkou nacionální hysterii a nenávist proti novému makedonskému státu. Vláda svolávala a organizovala velké nacionální demonstrace, jakou byla třeba půlmilionová demonstrace v Soluni.

V Řecku je oficiálně 94 % populace tvořeno etnickými Řeky a více než 95 procent obyvatelstva se hlásí k pravoslavné křesťanské církvi. Pravoslavné křesťanství má ústavou zaručené výsadní postavení. A to i přes to, že v Řecku žijí početné národnostní menšiny. Tato skutečnost má několik příčin. Jednou z nejzávažnějších je ta, že pokud chce člověk v Řecku cestovat a mít svůj pas, musí být pokřtěn, přičemž toto pravidlo platí i pro muslimy.

Turci, Albánci, Makedonci, Arméňané, Bulhaři, Valaši aj. žijí pod enormním asimilačním tlakem. Ve společnosti je slyšet jen řečtina či jazyky turistů, neboť příslušníci menšin často mají strach používat svůj mateřský jazyk. Tato obava přitom nepřichází jen od Zlatého úsvitu, ale také ze strany státu.

Jako Makedonka mám zkušenost především se situací etnických Makedonců. Útlak Makedonců v Řecku má dlouhou historii. Když ve 20. letech minulého století probíhal konflikt mezi Řeckem a Tureckem, situace vyústila až v dohodu, v rámci níž došlo k masivnímu přesídlení etnických Řeků z Turecka do Řecka a přesídlení etnických Turků a muslimů z řeckého území do Turecka. Většina takto násilně vysídlených lidí přitom žila právě na území Makedonie (často to byly makedonští muslimové).

Za Metaxasovy diktatury byly příslušníkům menšin násilně měněna jejich příjmení. Ve veřejném prostoru byly odstraňovány nápisy v azbuce a ničeny hroby s cizími jmény. K dalším etnickým čistkám došlo po druhé světové válce během občanské války v Řecku. Většina Makedonců (a jiných etnik) byla vyhnána vítěznými pravicovými silami, nebo ze strachu sami uprchli.

Po pádu diktatury v Řecku došlo, podobně jako ve Španělsku, k určitému usmíření a do Řecka se směli vrátit partyzáni, komunisté a anarchisté. Avšak toto usmíření se nevztahovalo na Makedonce. Paradoxem přitom je, že Makedonci se během druhé světové války hojně zapojovali do partyzánského boje proti nacistům v naději, že si tím vybojují základní lidská práva.

Jeden můj kamarád, jež dosud bydlí ve Skopji, se narodil na území Makedonie okupované Řeckem a za války zde bojoval jako partyzán. Po válce však musel z Řecka uprchnout. Když mu nedávno zemřela matka, která zůstala v Řecku, řecký stát mu nepovolil ani přijet na pohřeb.

V Řecku je dnes velice rozšířená špionážní mánie. Často dochází k lynčování, kdy jsou Makedonci označováni za špiony ze Skopje. Rváči ze Zlatého úsvitu, ale často i běžní civilisté pak fyzicky napadají cizince, rozbíjejí jim okna, ničí jejich obchody, majetek ap.

Dnes, v souvislosti s ekonomickou krizí, v Řecku nabývá na síle otevřený rasismus a xenofobie. Asimilační tlaky již došly tak daleko, že se lidé často bojí otevřeně přiznat ke své národnosti. Pod asimilačním tlakem dochází i k postupnému zániku tradičních jazykových dialektů, jako je např. soluňský dialekt v egejské (řecké) Makedonii. Dnešní situace v Řecku je alarmující a nápadně připomíná dobu nástupu fašismu.

Fašismus všude na světě představuje snad nejvýraznější ohrožení humanity jako takové. Lidé, kteří dnes útočí na imigranty a Romy, mají obdobnou strukturu uvažování jako ti, kteří v minulosti rozpoutali světovou válku, v níž padly desítky milionů lidí a byla napáchána největší zvěrstva, co historie pamatuje. Proto je nezbytné proti této hrozbě společně bojovat.

Vyšlo v lednové Solidaritě roku 2014 (č.86).

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •