Neo-Židé, P.I.G.S. a sebepojetí

Přinášíme Vám pohled řecké publicistky Ioanny Stratikopoulou na vnímání lidí Jihu (P.I.G.S.), vládnoucí meta-fašistické evropské struktury a deficit demokracie evropského projektu, který se naplno projevil po řeckém referendu.

solda004

ilustrace Alexey Klyuykov

Tohle je puč!“, křičely miliony lidí po celém světě během sedmnáctihodinového nočního vyjednávání. Jednalo se o poslední dějství pětiměsíčního divadla, které prošlo přes všechny myslitelné dějové obraty až do bodu, kdy lidé, o jejichž osudu nebylo rozhodováno za oněmi zavřenými dveřmi, očekávali katarzi, spravedlivé rozřešení dramatu. Jinak řečeno, dokonce i ti, jejichž ekonomická budoucnost nebyla tímto vyjednáváním nijak ovlivněna, vycítili, že v sázce je něco většího, něco, co se týká každého: budoucnost demokracie.

Demokratický deficit je inherentně obsažen v celém projektu Evropské unie, zejména prostřednictvím přijetí jednotné měny. K jejímu totálnímu kolapsu došlo v Řecku už v roce 2010 po přijetí prvního memoranda. Racionalizace státu, předanění a legislativní bombardování bylo celé ty čtyři roky prováděno ve tmě, s naprostou lhostejností k důvěře občanů ve stát, s Trojkou jakožto brokerem pro lokální i mezinárodní obchodní zájmy.

Bohužel, všechny předchozí vlády za podpory médií tuto „trojskou“ činnost účinně zakrývaly, takže většina Řeků nemá tušení o skutečném rozsahu korupce a bezpráví, ke kterému po ty čtyři roky docházelo. To je důvod, proč rétorika SYRIZY o „zrušení Trojky“ nebyla většinou populace doceněna, a byla místo toho odkázána k tomu být zlehčována a nakonec zesměšněna jakožto pouhá slovní hříčka.

Kdyby se SYRIZE podařilo odvést ve vládě alespoň nějakou práci, kdyby se soustředila na spravedlnost a katarzi, lidé by mohli podpořit i takovou slovní bitvu. Ale běda, období 2010-2014 zůstává pro většinu Řeků v temnotě a je zcela nedosažitelné pro jakoukoliv analýzu nebo porozumění.

Skvělý projev, který pronesla Zoi Konstatopolou v řeckém parlamentu tu noc, kdy bylo potvrzeno třetí memorandum, zůstal tragicky nepovšimnut: Žádat ústavní procedury v situaci, kdy byla zrušena ústava a parlament zbaven veškeré smysluplné legislativní moci, evidentně slouží pouze sebereferenčnímu účelu a hrozí, že to bude vypadat naprosto směšně. Jak řekl Chomsky v roce 2013: „V Evropských zemích v krizi jsou volby naprosto beze smyslu, stejně jako v zemích Třetího světa, které jsou ovládány mezinárodními monetárními organizacemi. Evropa sama si tuto cestu vybrala. Nemuselo to tak skončit.“

A přece, přesně v tom tkví jádro pudla: Ne, demokratický deficit není vedlejší produkt krize, je to konečný cíl meta-fašistického systému evropského vládnutí.

Zmezinárodnění řeckého problému v dramatických podmínkách může být tím největším vítězstvím, kterého SYRIZA mohla dosáhnout a využít pro Řecko na mezinárodním poli během následujících měsíců. Pět měsíců argumentování proti tvrdé síle začalo vytvářet trhlinu v technicko-ekonomickém i morálním vedení evropské ekonomické politiky, systému, za jehož zbudováním stálo hodně snahy a plánování.

Na poli technicko-ekonomickém může být za velké vítězství řeckých vyjednavačů považováno ohromné selhání prvních dvou memorand při absenci vlády stojící na straně věřitelů, která by toto selhání zakryla; vznesení otázky neudržitelnosti dluhu spolu s podporou od držitelů Nobelovy ceny. SYRIZA ukázala, že je schopná bojovat dokonce i proti mezinárodní propagandě, která vykreslovala řecký vyjednávací tým jako nekompetentní, a to nejen prostřednictvím své mezinárodní prestiže, ale také sedmnáctihodinového závěrečného aktu, který byl sám o sobě svědectvím o pravých záměrech věřitelů – totiž dovést vyjednávání do mrtvého bodu.

Na druhé straně morální vedení věřitelů utrpělo povážlivou ránu, když prohrálo bitvu o záminky. SYRIZA artikulovala upřímný, sjednocující hlas pro Evropu lidu, připomínala její zakládající principy a ukázala propast, která tyto principy dělí od moderní technokratické Němevropy.

SYRIZE se bohužel nepodařilo získat zpět morálně vyšší pozici, především proto, že si neuvědomila, že meta-fašistická tvář Evropy není založena jen na technokratické prestiži. Spočívá především v hýčkání potřeby technokratického managementu, která je vytvářena minimálně 10 lety propagandy proti moderním neo-Židům, P.I.G.S. (zkratka pro Portugal, Italy, Greece, Spain – pozn. překlad.): Tihle líní, nepořádní surovci, tihle lidé Jihu, oni sami jsou jádrem krize, kvůli jejich zděděné odlišnosti jsou to právě oni, kdo se má přizpůsobit nebo padnout.

Tato neo-rasistická vlna zároveň slouží i vlastnímu obrazu severní Evropy, který stojí v kontrastu k ní a zakrývá tak svou skutečnou, zkorumpovanou tvář: oni jsou přece racionální, upřímní, důvěryhodní, pořádní a rozumní. Je navíc jasné, že hlavním vyznavačem tohoto narativu není nikdo jiný než nejnovější členové EU, kteří by byli rádi, aby s nimi bylo nakládáno, jako kdyby sami měli tyto charakteristiky.

SYRIZA si neuvědomila, že místní propaganda proti různým zkorumpovaným profesionálům ze střední třídy neoslovila výhradně Řeky, ani výhradně necílila na přesměrování viny od tradičních politických stran (Nová demokracie – PASOK) k obyčejným lidem. Toto zřejmě uniklo také „moudrým“ vládcům memoranda, kteří nikdy nepropásli šanci se lidem vysmívat a dávat jim kázání, pohrdat jimi jako malými dětmi a maximálně přispívat k jejich démonizaci v zahraničí, ať už kolem vyjednávacích stolů, kde sami sebe prezentovali jako upřímné a racionální reprezentanty odporných a zkorumpovaných lidí, nebo veřejně, s urážlivými výroky a dopisy pro Její výsost Kancléřku.

Ve skutečnosti tato propaganda proti lidem ze zemí jižní Evropy, založená na filmových stereotypech, začala minimálně před 15 lety (alespoň co se týče Řeků): Vzpomeňme si například na intenzivní mezinárodní zájem o bezpečnost řeckých olympijských her a obrovské finanční prostředky, které se země rozhodla vydat, aby uspokojila „oprávněné“ obavy mezinárodního společenství. Ačkoliv se v tomto případě jednalo o zřejmý tlak na nákup specifických bezpečnostních mechanismů, mezinárodní veřejnost měla i nadále pocit, že Řecko je nebezpečnou zemí pro olympijské hry. A to je jen jeden příklad.

V posledních šesti letech propaganda proti lidem z jižní Evropy dramaticky narostla, jelikož se stala ústředním prostředkem (a ne pouze oportunistickým obchodním nástrojem) pro ustavení neo-meta-fašistického systému evropského vládnutí. A tak, když se Alexis Tsipras obrátil k řeckému lidu prostřednictvím referenda, zahájil tím demokratickou proceduru. Kdyby se ovšem podobné referendum realizovalo v té době v ostatních zemích EU, zřejmě by to mělo na řeckou otázku negativní vliv, protože veřejné mínění lidí Severu už je infikované a pohrdá lidmi z Jihu.

Místní elity a organičtí intelektuálové bohužel často napomáhají dominanci této propagandy, společně s dalšími velkými skupinami lidí, kteří jsou polapeni v individualistickém, sebereferenčním poli meta-modernity.

Spoluobčané, bombardovaní televizním terorem, se bez dechu shodují na tom, že ano, oni sami jsou upřímní, racionální, evropští a ano, jejich vlastnictví je ovocem jejich upřímné práce a osobní hodnoty, na rozdíl od velké většiny zkorumpovaných Řeků. Strašidelně se to podobá Horkheimerovým buržoazním Židům, kteří „stále ještě v bezpečí, v nefašistických zemích, si dělají starosti s davy židovských uprchlíků a dívají se na ně jako na hrozbu […] Oni sami jsa buržoazními Židy vyměnili neoblomný boj za rovnost a svobodu pro všechny za sociální integraci, která je jejich osobním zájmem. […] A přece, rasismus je inherentní součástí kruté struktury kapitalistické společnosti, a kdo s touto krutostí udělá kompromis, měl by být připraven na to, že se může hned zítra stát její obětí.“

Hrdinní snílci o lepším světě vztekle tvrdí, že si Řekové nezaslouží lepší zacházení, čímž ale potvrzují jádro současné evropské protilidové propagandy a posilují základy evropské meta-fašistické struktury.

Každý by si měl přečíst analýzu Horkheimera a Adorna, pouze namísto slova „Žid“ použít P.I.G.S.: „Tato ideologická strategie… která podporuje antisemitismus, není židovská nebo etnická. Patří ke všem soutěživým společnostem. Každý, kdo není schopen držet krok s touto formou ekonomiky, nemůže od těch, kdo ji uctívají, očekávat nic jiného než potvrzení ekonomického verdiktu, který jej rozdrtí. Jak se mohou nově zbohatlí Židé a Árijci cítit ideologicky slučitelní s německými Židy, když vždycky souhlasili s ožebračováním ostatních společenských a etnických skupin…?“

Pád vlády SYRIZY je pro Německo konečným požadavkem, nejen z toho důvodu, aby bylo pro ostatní státy jižní Evropy zajištěno silné negativní paradigma a aby samo sobě zajistilo podmínky pro kontrolování situace a odstranění následků. Hlavním důvodem je, že umírněné vládnutí SYRIZY zaměřené na katarzi a spravedlnost by zřejmě vyneslo na světlo důkazy, které by dále poškodily Němevropany a jejich morální vedení a zpochybnily legalitu meta-fašistického technokratického evropského modelu vládnutí.

Naopak okamžitý pád zaručí pokračování bezútěšných pětiletých středověkých praktik, které byly na zemi uvaleny: Trojští komisaři se vrátí a budou efektivně propagovat mezinárodní korporátní byznys výměnou za menší dohody s místními elitami a diktovat tomu, kdo se stane loutkovým premiérem země. Stejně tak, jak byla implementována první dvě memoranda. Civilní inspektoři se zaměří především na to, aby odhalovali marginální podvůdky běžných obchodních tříd a aby zakryli jakýkoliv stín pochybnosti, který by mohl být vržen na racionální a nezkorumpovatelnou evropskou fasádu.

V každém případě boj uvnitř země bude dlouhý, zatímco válka bude do značné míry rozhodnuta v zahraničí. Je nemožné zvítězit bez toho, abychom svrhnuli nebo demaskovali propagandu, bez toho, abychom si uvědomili, že my, lidé Jihu jako celek, bez ohledu na třídní nebo ideologické rozdíly, jsme moderní neo-Židé.

Z angličtiny přeložila Kateřina Kňapová
Vyšlo v Solidaritě 102, červenec – srpen / 2015
Originál dostupný na:
http://www.analyzegreece.com/topics/greece-europe/item/304-ioanna-stratikopoulou-neo-jews-p-i-g-s-and-selfreference

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •