Strana zelených se od své neslavné účasti v Topolánkově vládě nachází v pozici marginální politické strany, která zkouší všemožné, aby uspěla, ale příliš se to nedaří. Pokud odhlédneme od úspěchů v komunálních, případně senátních volbách, k překročení pětiprocentní hranice ve volbách prvního řádu vede ještě dlouhá cesta. Jistě je to také zapříčiněno velmi vágním politickým programem, který v současné době krize a nárůstu sociálních problémů nemůže příliš zaujmout. A zdá se, že voliči, na které zelení cíli, jsou již etablováni u jiných, zejména pravicových stran.
Stále se opakující otázka se tudíž znovu navrací. Jaký je současný elektorát Strany zelených? Může Strana zelených oslovit voliče nalevo? Samozřejmě, že se v řadách členstva zelených nacházejí lidé, kteří se snaží akcentovat levicová témata a formulovat realistická řešení současných společenských problémů. Ovšem stále bohužel platí, že u části zeleného členstva je slovo levice synonymem dob dávno minulých, proto si tak příliš není schopné levicovou budoucnost představit.
Absence diskuze a programového sjezdu
Problémem je také fakt, že již více než tři roky se intenzivně mluví o organizaci tzv. programového sjezdu, na kterém by došlo k reformulaci současného programu a ke kterému spousta zelených vzhlíží s velkou nadějí. Nicméně stále se nedaří takový sjezd svolat, po neúspěšných volbách totiž často dochází k rezignaci vrchních představitelů strany a sjezdy tak slouží k volení zcela nového předsednictva Strany zelených. Poslední čtyři sjezdy tak byly volební. Otevřená diskuze opravdu chybí, což je zřejmé i z povahy debat, které probíhají na sjezdech a dalších plenárních zasedáních.
Zároveň je také dost nejasné, co vlastně jsou, nebo nejsou levicová témata. Vedle chybějící diskuze a seznamování členské základny s levicovými tématy chybí větší srovnání s evropskými zelenými stranami. Jedno takové přišlo v průběhu evropské kampaně, kdy se v Praze konala debata kandidátů a kandidátek v tzv. zelených primárkách, které měly delegovat dvě osoby, jež by se potenciálně mohly ucházet o pozici předsedy Evropské komise. Jasné NE, které v průběhu debaty vyjádřili francouzský europoslanec José Bové nebo europoslankyně Ska Keller smlouvě TTIP, vyvolalo u některých zelených zděšení.
Je tomu však tak, že evropské zelené strany jsou většinově levicové, což je znát nejen z jejich programových bodů, ale také z konkrétního výkonu politiky prostřednictvím spojení s dalšími stranami v koalice (viz Francie). U nás se zelení prozatím spíše obávají svého levicového „coming outu“, který však tematicky již několikrát udělali. Například v boji proti rasismu a diskriminaci či v podpoře sociálního bydlení často zelení zastupitelé a další představitelé drží nad ostatními politickými stranami prim.
Dalším zajímavým impulzem pro vytvoření „levicové frakce“ byl jistě letošní lednový sjezd v Brně, jehož výsledkem bylo znovuzvolení předsednictva Strany zelených v naprosto totožném složení a potvrzení Jany Drápalové na pozici předsedkyně. Sjezd se tak zařadil vedle Čekání na Godota k vrcholům žánru absurdního dramatu. Jistým oživením byla recesistická vsuvka Tomáše Schejbala, která vyvolala nespočet debat a je tématem doposud. Avšak relevantnějším momentem byl projev Ondřeje Slačálka, jenž zeleným nabídl několik možných cest, po kterých se vydat. Právem sklidil potlesk téměř stejně intenzivní, jako zelená guru Eliška Wagnerová. Co více, v kuloárech se začalo velmi zapáleně diskutovat o „postmateriálních hodnotách“, zeleném směřování a tématech jako sociální soudržnost atd.
Vznik Zelené re:vize jako reakce na lednový sjezd
Velmi krátce po sjezdu se také v souvislosti s pražskou krajskou konferencí začalo několik lidí scházet a diskutovat o případné revizi více než 10 let starého politického programu strany. Iniciativa se začala rozšiřovat také o členy a členky ostatních krajských organizací, aby se následně domluvila na založení skutečné levicové platformy, jejímž cílem by měla být participace na tvorbě nového programu a připomenutí některých upozaďovaných zelených témat, implicitně nebo explicitně se objevujících nejen v současném zeleném programu, ale také v mezinárodních chartách evropských a světových zelených. A tak 20. února 2015 spatřila světlo světa levicová platforma Strany zelených s názvem Zelená re:vize. Od tohoto data se k iniciativě svým podpisem přidalo 71 lidí, přičemž dva z nich jsou zájemce a zájemkyně o členství. Jak plyne z úvodních slov manifestu: „my, členky a členové Strany zelených volně sdružení v levicové platformě Zelená re:vize, jsme přesvědčeni, že naše společnost potřebuje čerstvý impuls. Strategie opatrného pokroku v mezích české politické tradice, které se Strana zelených dosud držela, se podle nás neosvědčuje a nastal čas přinášet nová řešení namísto pouhého komentování iniciativ jiných. Strana zelených se musí stejně jako další evropské zelené strany přihlásit ke kritice současného společenského systému a k prosazování takových návrhů, které povedou demokratickou cestou k jeho podstatné proměně.“ Smyslem platformy je rozpracovat hlouběji zelená politická východiska, otevírat progresivní levicová témata, zapojit se do tvorby nového programu Strany zelených, ale také získat nové příznivce a příznivkyně a rozšířit tak členskou základnu.
Organizační struktura Zelené re:vize
Z hlediska formální organizační struktury jsou určeni dva mluvčí, žena a muž, přičemž v současnosti jimi jsou Martin Škabraha a Monika Horáková. Proč se tito dva připojili k ZR? „SZ má velký potenciál, ale často jako by přešlapovala na místě, příliš se snažila nic nepokazit a nikoho nenaštvat, ale ve výsledku málokoho zajímá. Přitom společnost ve světě i u nás v posledních letech vře, po velké hospodářské recesi se ukázalo, že některé problémy, o kterých jsme si mysleli, že už do věku “postmateriálních hodnot” nepatří, jsou znovu zde a s velkou intenzitou a k tomu prostě nelze nezaujmout postoj. Zelení se často odvážně vyslovují k otázkám, v nichž jsou schopni jít i proti většinovému veřejnému mínění (např. sociální vyloučení nebo xenofobie), ale to jsou problémy, jejichž nárůst je především důsledkem dopadů neoliberálního kapitalismu na společnost, tam je to jádro pudla,“ říká Martin Škabraha. Zastupitelka na Praze 2 Monika Horáková v anketě, která koluje mezi signatářkami a signatáři ZR říká: „Zaprvé oceňuji, že Levicová platforma Zelená re:vize začala s téměř ročním předstihem formulovat nové programové body, a to nikoli v úzkém kruhu pražské či brněnské kavárny, ale s ambiciózním plánem nechat vzniknout nový zelený program “zdola”, přes co nejširší členskou základnu. Zadruhé oceňuji, že se platforma ve svém manifestu pustila do odvážné kritiky současného společenského a ekonomického systému, že odmítla logiku soupeření a zisku a jednoznačně se postavila za ty, kteří se z pozice obětí systému mohou jen těžko bránit. Je to princip, který i mě osobně přivedl do aktivní politiky.“
Mluvčí by se měli obměňovat a měla by být udržena nejen genderová, ale také regionální vyváženost. ZR totiž reaguje také na často velmi kritizovanou dominanci Prahy a Brna, a to jak z hlediska konání zasedání ústředních orgánů, plenárních orgánů, ale také z hlediska mediální pozornosti a financování.
Signatářky a signatáři ZR se tak rozhodli se svými tématy a záměrem seznamovat lidi v krajích, ke kterým se velmi zřídka dostanou informace z center dění. První informační setkání tak proběhlo v pátek 6. března v Pardubicích. Druhé, tentokrát již více pracovní setkání se uskuteční v pátek 10. dubna v Ústí nad Labem. Na úvodní setkání, které sloužilo spíše k seznámení s cíli „zelených revizorů a revizorek“ se dostavilo i několik oponentů a kritiků.
Obecně byla kritizována forma, jakou o sobě dala ZR vědět, a sice, že se zpráva pustila paralelně jak dovnitř, tak navenek najednou. Údajně tak došlo k poškození dobré značky Strany zelených, jelikož se dalo opět veřejnosti najevo, že dochází k názorovému štěpení uvnitř strany. Naopak předsednictvo Strany zelených vzalo vznik platformy na vědomí a tato aktivita je spíše vítaná, jelikož otevírá tak dlouho očekávanou debatu o podobě programu. Předsedkyně Strany zelených Jana Drápalová se dokonce vyjádřila velmi kladně k myšlence, že by se ZR stala legitimním článkem nově vznikající skupiny, která se bude podílet na tvorbě nového programu, jehož prezentace by měla proběhnout na programovém sjezdu na podzim roku 2015. Otázkou je, zdali do té doby vydrží předsednictvo ve svém současném složení a nebude nutné jej opět zvolit.
Zatímco první setkání bylo seznamovací, druhé setkání již bude ryze pracovní. Mezi hlavní témata tohoto setkání bude patřit veřejná doprava zdarma a správa podniků zaměstnanci. Výstupy vzniklé na setkání budou použity pro další tříbení názoru na jednotlivá témata, ale také jako podklad pro programovou debatu. Na setkání jsou proto vítáni nejen příznivci a příznivkyně ZR, ale také široká stranická i nestranická veřejnost.
A jaká jsou témata Zelené re:vize?
V programových bodech na oficiálních webových stránkách ZR lze nalézt spoustu témat, která velmi komplexně zasahují nejen do sociální politiky, ale zabývají se taktéž ekonomií, zahraniční politikou nebo otázkami veřejného a soukromého vlastnictví.
Největší polemiku vyvolal například návrh na zkrácení pracovního týdne na čtyřdenní, tj. 32 hodinový, prohloubení daňové progrese nebo zajištění veřejné dopravy zdarma. Sami tvůrci těchto programových bodů si jsou vědomi, že se jedná o pouhý první nástřel témat, která je nutné podrobněji diskutovat, případně rozpracovat do politického programu a v poslední, avšak možná nejdůležitější fázi je zařadit do výkonu praktické politiky.
Samozřejmě nevíme, jaký výsledek budou mít setkání ZR v krajích nebo debata navazující na prezentaci jednotlivých programových bodů. Důležité jistě bude, do jaké míry se tato debata promítne do podoby nového programu Strany zelených, který by mohl začít její transformaci v progresivní levicovou stranu propojující ekologická témata s tématy sociálními a vytvářející tak alternativu pro levicové voliče a voličky.
Sára Vidímová
Autorka je členka SZ a signatářka Zelené re:vize
Vyšlo v Solidaritě 100 / březen – duben 2015
