Zdroj: Adolfo Lujan (Flickr)
Levice je skutečným vítězem voleb ve Španělsku. Systém dvou stran se hroutí
Volby tuto neděli přinesly politickou nestabilitu – velké zisky pro levicovou stranu Podemos, bez vyhlídky na stabilní vládu a potenciálně rozhodující roli katalánských nacionalistů. Skutečnou zkouškou bude to, zda bude pokračovat odpor, píše Andy Durgan.
Rozšířená korupce a nelítostné škrty vážně podkopaly politické uspořádání, které trvá od pádu Frankovy diktatury v roce 1977.
Konzervativní Lidová strana (PP) vyšla z voleb jako vítěz s 29 procenty, ale od posledních voleb v roce 2011 ztratila skoro čtyři milióny hlasů.
Sociálně demokratická Socialistická strana (PSOE) měla nejhorší výsledky od roku 1977. Od roku 2011 ztratila dva milióny hlasů a od doby, kdy naposledy v roce 2008 vyhrála, ztratila šest miliónů hlasů.
Pokud bychom sečetli výsledek obou těchto dvou stran, získali bychom jen 51 procent, což je pád z původních 73 procent v posledních volbách roku 2011 a z 84 procent v roce 2008. To znamená konec systému dvou stran.
Nová pravicově populistická strana Občané (Ciudadanos) měla mnohem horší výsledky, než se celkově předpokládalo.
Skutečným vítězem je radikálně levicová strana Podemos. Po necelých dvou letech existence získala 21 procent, navzdory volebním průzkumům, které ji kladly mnohem níže. Získala přes 5 miliónů hlasů – jen o 400.000 méně než PSOE.
Podemos a jeho spojenci zvítězili v Katalánsku a Baskicku. Druzí za PP byli v Madridu, Valencii, Galicii, na Baleárských ostrovech a v Navarre. Co je nejdůležitější, výsledky Podemos byly nejlepší v městských oblastech, kde žije pracující třída. Podemos během posledního roku nepochybně zmírnili svou politiku. Vědomě přijali „sociálně demokratický“ program a na kandidátku umístili známé osoby jako bývalého generála NATO Julia Rodrigueze. To vše bylo vykalkulovaným pokusem jak rozšířit svou volební základnu. Nicméně spektakulární vpád na volební scénu je stále vítězstvím pro levici. V Katalánsku, Valencii a Galicii, ve všech oblastech, kde obzvláště zabodovali, postavili koalice se silami nalevo od nich.
Nálada na masových volebních mítincích Podemos ukazovala, že jejich stoupenci očekávají skutečnou změnu. Levice musí přivítat jejich vítězství, ale zůstat kritická, a usilovat o co nejširší možnou jednotu v boji.
Deformovaný
Proporční volební systém ve Španělsku zaručuje menším stranám zastoupení v parlamentu. Nicméně je deformovaný ve prospěch zemědělských a konzervativnějších oblastí. Tak zatímco Sjednocená levice (IU), vedená Komunistickou stranou, získala na své vlastní kandidátní listině úctyhodných 920.000 hlasů, což pro ni znamená jen dva poslance. Jinde získala IU několik křesel, když kandidovala s Podemos a dalšími stranami.
Strany obecně nalevo získaly více hlasů, než ty na pravici, ale neexistuje žádná jasná většina pro jakoukoli stranu nebo potencionální koalici.
PP má nyní 123 poslanců, PSOE 90, Podemos 69 a Ciudadanos 40. Parlamentní aritmetika činí jakoukoli stabilní koaliční vládu nepravděpodobnou.
Dokonce, i když Ciudadanos spojí síly s PP ve vládě, nezíská pravice většinu. Ale neexistuje ani jasná levicová většina.
Podemos opakovaně vyloučil připojení se k vládě, vedené PSOE, ačkoli nevyloučil nějakou formu spolupráce. To by nastalo na základě dohody o ústavní reformě, včetně nového volebního zákona a ochrany sociálních práv.
Národnostní hnutí, obzvláště v Katalánsku, jsou dalším klíčovým předělem. Politická krize španělského státu posílila hnutí za nezávislost, která se s ním chtějí rozejít.
V Katalánsku nyní existuje masová podpora nezávislosti, ale vláda PP v Madridu referendum zablokovala. Obrana referenda ze strany Podemos činí dohodu se zuřivě nacionalistickou PSOE obtížnou.
A zatímco hlavní strany odmítají uvažovat o čemkoli, co podkope „jednotu Španělska“, katalánští nacionalističtí poslanci mohou být v jakékoli dohodě rozhodujícím faktorem.
Nyní je jich 17, včetně devíti z umírněné Katalánské republikánské levice (ERC). ERC ztrojnásobila svůj výsledek. Jako Podemos, těžila z chybného volání po bojkotu ze strany nezávislost žádajícího antikapitalistického CUP.
I pokud bude slepena nějaká menšinová vláda, situace zůstává velice otevřená.
Podemos pokračuje v zachycení ducha, jež zbyl z hnutí Indignados a opozice námezdně pracujících vůči škrtům.
Ústřední otázkou zůstává, zda může být duch odporu prohlouben, místo toho, aby byl podřízen machinacím institucionalizované politiky.
Andy Durgan je člen sesterské organizace Socialistické Solidarity, En Lluity, v Barceloně. Článek ze Socialist Worker přeložil Martin Šaffek. Originál zde: https://socialistworker.co.uk/art/41912/The+left+is+the+real+winner+of+Spanish+elections+as+two+party+system+crumbles