Určitě nejhloupější věc, kterou kdo pronesl o útocích v Paříži, přišla od francouzského prezidenta Francoise Hollanda. Ten odsoudil útoky jakožto „akt války“. Samozřejmě, že to byl akt války, ale ta nezačala v pátek minulý týden.
Začala přinejmenším válkou v Zálivu v letech 1990-1991, první v současném cyklu imperialistických intervencí na Blízkém východě.
To nečiní ze střelby a bombových útoků v Paříži součást legitimního antiimperialistického boje.
Nerozlišující zabíjení civilistů je špatné, ať již ho má na svědomí ISIS a jeho sympatizanti, nebo Spojené státy a její spojenci.
Je ale chybou vidět tento konflikt jako konflikt mezi souměřitelnými, stejně velkými zly, jak to činí mnoho lidí na levici.
ISIS je reakčním a kontrarevolučním hnutím. Je ale produktem zkázy, kterou způsobila invaze do Iráku v roce 2003, následná okupace a porážka Arabského jara.
Za jeho vznik mají v posledku odpovědnost západní imperialistické mocnosti a jejich místní spojenci.
Stínový ministr spravedlnosti za Labour party, Lord Falconer, člen kabinetu Tonyho Blaira a podporovatel invaze do Iráku, mluvil v show Andrewa Marra mnoho o „porážce ISIS“.
Ale „porážka ISIS“ je prázdná fráze, když se podíváme na situaci v Sýrii a Iráku, kde ISIS své bašty.
Patrick Cockburn napsal nedávno v London Review of Books: „Před několika lety mi v Bagdádu jeden irácký politik řekl, že ,problém v Iráku je ten, že všechny strany jsou jak příliš silné, tak příliš slabé: příliš silné na to, aby mohly být poraženy, ale příliš slabé na to, aby zvítězily.
„To samé platí dnes v Sýrii. I když jedna ze stran konfliktu utrpí přechodnou porážku, její zahraničí podporovatelé ji podpoří: skomírající část syrské opozice mimo IS byla v roce 2014 zachráněna Saudskou Arábií, Katarem a Tureckem a v tomto roce Asada zachraňují Rusko, Irán a Hizballáh.“
Porážky
To samé platí i pro imperialistické velmoci, které se vměšují do situace v Sýrii. Po jejich porážkách v Iráku a Afganistánu nechce žádná z nich nasadit významné množství pozemních jednotek. Takže vrhají na Sýrii bomby a rakety. Marnost tohoto úsilí se projevila v den útoků v Paříži.
David Cameron uspořádal zvláštní tiskovou konferenci před svým sídlem v Downing Street, aby se pyšnil rolí Británie v zabití Mohammada Emwazi. Během několika hodin jsme měli konkrétní důkaz, že takové „činy sebeobrany“ nenabízí občanům na Západě vůbec žádnou ochranu.
ISIS vybudoval hrozivý bojující stroj, založený na směsi organizovaného plundrování a ideologického fanatismu. Pokrouceným způsobem kanalizuje hněv a nenávist, kterou vyprovokovala intervence Západu.
Lydia Wilson dělala pro časopis The Nation rozhovor se zajatými vojáky ISIS. Popsala je jako „děti okupace“.
„Nejsou poháněni myšlenkou islamistického kalifátu bez hranic; ISIS je spíše první skupinou od rozdrcení Al-Kajdy, která nabízí těmto pokořeným a rozzuřeným mladým mužům způsob, jak bránit svou důstojnost, rodinu a kmen.“
Pouze znovuzažehnutí arabských revolucí může vytvořit sociální sílu, dostatečně velkou na to, aby se postavila ISIS – především tím, že nabídne lepší způsob odporu vůči imperialistické dominanci a svržení místních vládnoucích tříd.
Cameron toto spojenectví sám představil, když se před Downing Street pozdravil s Abdelem Fattahem el-Sisim, řezníkem Egyptské revoluce.
Přísahat na „nelítostnou válkou“, jak to učinil v odpovědi na pařížské útoky Hollande, prostě znamená, že začarovaný kruh intervencí a krutostí bude pokračovat a bude stále eskalovat počet mrtvých a množství utrpení na Blízkém východě i v imperialistických centrech.
Tady na Západě nemůžeme porazit ISIS. Ale můžeme pomoci rozbít tento kruh tak, že budeme budovat masová hnutí, která ukončí imperialistické hrátky našich vládců.
Překlad Martin Šaffek. Původně otištěno v Socialist Worker. https://www.socialistworker.co.uk/art/41713/Our+job+is+to+defeat+imperialism%2C+not+Isis
