Přinášíme Vám rozhovor s řeckým aktivistou Steliosem Michailidisem, který je členem sesterské organizace SEK (Socialistická dělnická strana) v Řecku a pracuje jako novinář v jejích listech Dělnická solidarita.
Do Prahy jsi přicestoval v rámci Mezinárodního dne akcí proti rasismu a fašistické hrozbě, který má původ v Řecku. Mohl bys tuto mezinárodní akci přiblížit?
Měli bychom začít říjnem loňského roku, kdy KEERFA (Sjednocené hnutí proti rasismu a fašistické hrozbě) vydala už potřetí výzvu k setkání na mezinárodní konferenci proti rasismu, jejímž cílem je koordinovat různá evropská hnutí proti rasismu. V minulých dvou letech už takovéto konference proběhly stejně jako řada demonstrací po celém kontinentu.
Letos je to ještě významnější. Můžeme říci, že v minulých letech bylo Řecko středem pozornosti kvůli událostem kolem Zlatého úsvitu atd. Mezitím se nebezpečí rozšířilo i jinam. Ve Francii je to Národní fronta Marie LePenové, v Británii UKIP. Vládnoucí třída všude po Evropě povzbuzuje islamofobii, krajní pravice organizuje hnutí, jako je PEGIDA v Německu, atd. Proto jsme se společně s ostatními rozhodli znovu vyzvat k mezinárodnímu dni akcí a v Řecku připravujeme demonstrace do čtyř největších měst. Poprvé se také uskuteční demonstrace v americkém městě Ferguson, kde došlo k řadě rasistických vražd ze strany policie, a také v Zuccotti Park v New Yorku, který byl centrem hnutí Occupy Wall Street. Tímto mezinárodním rozměrem se naše hnutí stává ještě silnějším.
Antifašismus je ale jen jedna část tvé práce. V čem dalším se angažuješ?
Jsem členem SEKu, Socialistické dělnické strany, která je součástí širší antikapitalistické fronty jménem ANTARSYA (Povstání). Naše organizace funguje čtyřicet let, od povstání na athénské Polytechnice, které svrhlo vojenskou diktaturu. Ale hovořme o tom, co se událo v posledních letech. Zažili jsme dosud nevídaný nárůst bojů pracujících. Proběhlo více jak 35 generálních stávek – možná i více, už si je ani všechny nepamatuji. To vše kvůli memorandům, politice škrtů, na které se dohodly řecké vlády s Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou centrální bankou a Evropskou komisí. Tato opatření přinesla masovou nezaměstnanost, kolaps řeckého zdravotního systému a radikální snížení mezd.
Pracující tyto rány mlčky nepřijímali, ale postavili se na odpor v podobě stávek a demonstrací. Antikapitalistická levice, v jejímž středu stojí naše organizace, naše strana, hrála v těchto bojích klíčovou úlohu zejména v tom, že jsme všude říkali „ano, můžeme se bránit, ano, můžeme zvrátit tyto reformy.“ Za druhé v tom, že jsme se snažili různé boje koordinovat tak, jak útoky přicházely. Jednou to bylo zdravotnictví, potom školství, potom média atd. Za třetí, naše úsilí směřovalo k vytvoření antikapitalistického programu, který se nyní ukazuje jako klíčový, když Syriza vyhrála v lednu volby. Je totiž návrhem, jak řešit otázku memorand a politiky škrtů.
Syriza byla zvolena na základě odmítnutí memorand a politiky předchozích vlád. Nicméně čtrnáct dní poté, co se chopila vlády, podepsala nové memorandum, ačkoliv už se tak nenazývá. To na jednu stranu dává za pravdu SEKu a dalším organizacím, které vytvořily ANTARSYi. Přesto stále trvá kritika z jiné části revoluční levice, že je chybou být mimo SYRIZu.
Myslím, že taktické rozhodnutí zůstat mimo SYRIZu a mít nezávislou, antikapitalistickou jednotnou frontu, ukazuje dnes svůj význam. SYRIZa byla zvolena 25. ledna. Byla to veliká změna, protože po dlouhé době zůstala vládnoucí třída bez svých stran. Roky jsme sledovali, jak se střídá PASOK s Novou demokracií u moci. Jejich politika ale byla vždy v zájmu vládnoucí třídy, přijímaly škrty, memoranda atd. Vítězství SYRIZy bylo pro mnoho lidí symbolem naděje a důvodem k velkým oslavám. Většina lidí opravdu chtěla odchod PASOKu a Nové demokracie, tyto strany jsou upřímně nenáviděné. PASOK byl v roce 2009 zvolen více jak 40% voličů. Letos se skoro nedostal do parlamentu. Očekávání spojená se SYRIZou byla skutečně veliká.
SYRIZA je ale od svého vzniku reformistická strana. Nevěří ve svržení kapitalismu, ale chce mu dát lidštější tvář. A v době krize to přináší stále a více a více kompromisů. To bylo rychle vidět už z „memoranda“, které jsi zmiňoval. Ministr financí Janis Varufakis, který je známý pro svůj vzhled, oblečení a další takové povrchnosti, prohlásil, že cílem SYRIZy je zachránit kapitalismus před ním samým.
Existuje určitá taktika, kterou antikapitalistická levice nyní užívá. Nejsme to jenom my, ale celé spektrum levice, které má své kořeny v povstání v roce 1973, v různých odštěpených frakcích od stalinistické Komunistické strany Řecka (KKE), od eurokomunismu, ale které všechny spojuje snaha o revoluční svržení kapitalismu. Ti všichni tvoří koalici ANTARSYA.
Byl velký tlak a debata, jak v zahraničí, tak samozřejmě doma v Řecku, abychom nezůstávali mimo SYRIZu. Některé části revoluční levice se rozhodly do této strany vstoupit. Nyní jsou úplně bezbranní. Každá kritika je umlčována tím, že teď, když je levice konečně u moci, nemůžou přeci dělat tohle.
S nezávislou organizací můžete přinášet alternativní program. Ten náš je jasný: dluh se musí smazat; musíme přestat platit bankéřům; musíme znárodnit banky. A kdo je bude znárodňovat? Jejich zaměstnanci – pracující musí mít pod kontrolou finance. Odbory a dělnická shromáždění musí mít pod kontrolou banky a pracoviště. Musíme odejít z eurozóny a Evropské unie. Ne ale na základě nějakých nacionalistických motivů. Naopak, jsme přesvědčení, že současná eurozóna a EU není spojenectvím evropských národů, ale spojenectvím evropských bossů a vlád. Den za dnem přinášejí Evropanům tvrdší a tvrdší úsporná opatření. Tato budova se musí strhnout.
V krizi, která vládne Řecku, je prvořadým cílem zabránit průtahům. Už teď je milion a půl nezaměstnaných a šéfové stále propouštějí další a další. Je třeba znovuotevřít zavřené podniky – a že jich je hodně. Jejich majitelé vzali během krize svůj kapitál a odešli investovat jinam. Všechny je potřeba znárodnit a dát lidem práci.
Aby to bylo možné, musejí mít dělnické hnutí a antikapitalistická levice volné ruce a nesmějí být svazovány a umlčovány členstvím v reformistické organizaci.
Není to sektářský postoj, mít málo, ale svoje? SYRIZA je dnes masovou stranou a revolucionáři by měli být v kontaktu s masami…
Na tuto obvyklou kritiku říkám jasně: my spolupracujeme ve všech různých hnutích s lidmi, kteří jsou členové SYRIZy, hlasovali pro SYRIZu a v mnoha věcech SYRIZe věří. A všichni tihle lidé znovu opakují svoje požadavky. Ne proto, že by to byli levičáci, ale proto, že chtějí mít práci, chtějí za ni dostat mzdu a chtějí normálně žít. Kompromisy, se kterými SYRIZA souhlasila, přinášejí velké odklady naplňování požadavků lidí, kteří jsou naštvaní. Mají na to právo a my jsme s nimi. Společně budujeme hnutí a společně budeme požadovat po vládě splnění všech slibů.
Co očekáváš, že se stane za čtyři měsíce? To je totiž čas, který získala řecká vláda podpisem onoho „memoranda“.
Je to jako začarovaný kruh. O konci memorand a škrtů slýcháme už roky, ať už to říkala vláda PASOKu, nebo vláda Nové demokracie, nebo ta poslední. Je to pořád stejné. Říkají, dejte nám víc času, pár měsíců, už brzy to přijde. Pokud neučiníme jasný krok k tomu, abychom tento začarovaný kruh rozbili, nedostaneme se z toho nikdy. Je docela možné, že si SYRIZA řekne o další měsíce. Nikdo z nás není věštec.
Znovu se snažíme vybudovat hnutí, které svrhlo minulou vládu. Díky němu lidé viděli, že mají moc, že mohou porazit strany, které jakoby měly vládnout na věky věků.
Navíc situace uvnitř SYRIZy bude velice napjatá. Zejména po veřejných prohlášeních postav, jako je Manolis Glesos, hrdina protifašistického odboje, který se veřejně omluvil za to, že vyzýval k volbě SYRIZy. Myslím, že spolupráce s lidmi, kteří SYRIZu volili a třeba jsou i jejími členy, na různých hnutích proti rasismu, proti škrtům, v odborech, na univerzitách a ve školách může posílit jejich nesektářský charakter. To zvýší tlak na vládu a vedení SYRIZy.
Nikdy to nefunguje tak jednoduše, že když se teď zklamou voliči SYRIZy, automaticky se posunou doleva. Myslet si, že když jsme víc nalevo než SYRIZA, tak je vše v pořádku, je nehistorické i nevědecké. S lidmi se musí pracovat na budování hnutí, aby se ti, kteří dříve volili PASOK, někteří dokonce Novou demokracii, a teď volili SYRIZu, dále radikalizovali. To je klíčové, protože na druhé straně číhá hrozba. Tou není nikdo jiný než Zlatý úsvit, který by se chtěl stát tou jedinou pravou opozicí. To nesmíme nikdy připustit.
Rozhovor vedl a přeložil Jan Májíček
Vyšlo v Solidaritě 100, březen – duben / 2015
