Jak levicová platforma Strany zelených zamíchala volbou nového stranického vedení

Jak levicová platforma Strany zelených zamíchala volbou nového stranického vedení

Matěj Stropnický se stal na posledním sjezdu předsedou Strany zelených. Jakkoli to byla volba při pohledu zvenčí i zevnitř logická, nebylo jisté, že se sejde dostatek hlasů. Nakonec přece jen převážilo velmi úspěšné působení Matěje Stropnického coby náměstka pražské primátorky pro územní rozvoj. Rozhodla také jeho schopnost komunikovat přes média, protože veřejná prezentace patřila v předchozím období ke slabším. Význam mohla sehrát také umírněnost, která je u Matěje Stropnického po ročním působení na vrcholu pražské politiky čím dál patrnější. Matěj Stropnický nepatří k nejradikálnějším zeleným politikům, pokud to tak kdy vůbec bylo.

Monika Horáková
Monika Horáková

Nejodvážnější programová východiska aktuálně vznikají v levicové platformě Strany zelených Zelená re:vize, složené z velké části ze stranických nováčků (cca pětileté členství), která se poprvé představila 20. února 2015 a přihlásila se k tématům jako nepodmíněný základní příjem, zkracování pracovního týdne se zachováním mzdy, co nejdelší společné vzdělávání či demokratizace ekonomiky (snaha rehabilitovat roli odborů, usnadnit zakládání rad zaměstnanců, podpora družstevnictví, přebírání krachujících podniků zaměstnanci). K volitelnosti Matěje Stropnického předsedou mohlo přispět i to, že se k Zelené re:vizi nikdy nepřihlásil a ukázal tak, v jakých politických mantinelech se bude pohybovat.

Vznik Zelené re:vize kromě jiného zapříčinil změnu, která se na letošním sjezdu promítla do volby předsednictva. Příslušnost kandidujících ke stranickým platformám měla minimálně stejný význam jako v minulosti tolikrát využívaný geografický klíč. Zatímco před minulými sjezdy zaznívala otázka, koho vyšle Brno, koho bude mít Moravskoslezský kraj, koho Praha atd., letos se analyzovalo, kolik kandidujících vyslala Zelená re:vize a kolik centristická Deklarace odpovědnosti, vzniknuvší v létě 2015 jako reakce na levicovou Zelenou re:vizi. Jednu kandidátku měla také konzervativní Zelená platforma, která se zformovala na podzim 2015. Sílu rozhodování podle platforem ukazuje také navolené předsednictvo. Ústecký kraj, bašta centristické Deklarace odpovědnosti, má v předsednictvu Strany zelených hned dvě místa, čímž sjezd rezignoval na zastoupení jiných krajů, které rovněž usilovaly o své zastoupení v předsednictvu.

Že se Strana zelených po vzniku hned tří platforem během jednoho roku nijak významněji nezatřásla, svědčí o úrovni vnitrostranického dialogu a také o otevřenosti dnes již bývalé předsedkyně Jany Drápalové. Nezalekla se, jak by se z pochopitelných důvodů mohli zaleknout ti, kdo jsou silněji poznamenáni minulými spory ve Straně zelených. Jana Drápalová udělala dobře. Programové platformy jsou užitečnou součástí politických stran. Nejen, že zprůhledňují vnitrostranický život, v němž jsou náhle mnohé kroky pochopitelnější, když je známo, „odkud vítr vane“ (a při aktuálně probíhajících pracích na novém dlouhodobém programu Strany zelených to platí dvojnásob), ale existence platforem nás také učí střetávat se s odlišnými názory a poté hledat kompromis. To je dovednost, která se posléze hodí v případných vládnoucích koalicích.

Ale zpět ke sjezdu. Nový předseda Matěj Stropnický několikrát zopakoval, že zelená politika nesmí být drahá. Teprve čas ukáže, zda je politika ekologického luxusu pro elity minulostí a zda zelení dokáží formulovat ekologickou politiku pro všechny. Na ekologické chování si nemusíme nejprve vydělat, pro zdravé potraviny a pro čistý vzduch nemusíme patřit k dobře situovaným. Vtipnou zkratku Daniela Cohn-Bendita, v níž europoslanec za zelené požadoval „ústřice pro všechny“, však musíme doplnit také druhou stranou mince. Stav životního prostředí a případná opatření k jeho zlepšování budou každého pálit teprve v situaci, kdy má jisté a důstojné bydlení a důstojnou práci. Potřebujeme sociální smír, mimo jiné i proto, abychom jako společnost byli dostatečně odolní pro přechod k zelené ekonomice. Dokud zelení nezačnou naslouchat každodenním problémům většiny lidí, zůstanou i nadále dvouprocentní stranou pro dobře situované voličstvo.

Monika Horáková
Autorka je čerstvě zvolenou členkou předsednictva SZ a první mluvčí levicové platformy SZ Zelená re:vize