Babiš v duchu nejlepších mafiánských tradic nashromáždil dostatečný majetek pro legální podnikání, a tak může bojovat proti korupci.
Jakub Patočka zveřejnil na Deníku Referendum pozoruhodný článek, ve kterém dochází k závěru, že současný spor o reorganizaci policie je pouze mocenský souboj ČSSD s ANO 2011, a tudíž nemá smysl se zabývat detaily. ČSSD reprezentuje tradiční politiku, kdežto ANO je ohrožením demokracie, a tak nemá smysl váhat, na kterou stranu se postavit.
O mocenský boj zjevně jde. Jak správně poznamenal Hekrdla v AltPressu, Babiš zkrátka využívá příležitosti postavit se na tu správnou stranu, když mu Chovanec nahrál – bez ohledu kým je, může mít projednou pravdu. Pravdu, byť jinak, než by chtěl, má ovšem i Patočka: střetává se tradiční politika, tak jak zde byla od roku 89 provozována, tedy neustálé rozkrádání pro sebe i pro stranu, s politikou novou, která spočívá v otevřeném propojení byznysu s veřejnou mocí.
Ač má Babiš temnou minulost (a možná ještě temnější budoucnost) a čas od času neodolá nějaké menší zlodějně, jedno se mu upřít nedá: se svou současnou obchodní, mediální i politickou silou nemusí příštipkařit, pokoutně skládat láhev k lahvi (od vína). Chod svého impéria si dokáže zajistit převážně legálními prostředky.
Neměli bychom si proto ale myslet, že je lepší než ČSSD nebo svého času ODS: provoz volební mašinérie zkrátka něco stojí, peníze na kampaně se nějak shánět musí. Po léta tu tento systém fungoval, až nakonec přerostl sám sebe, srazil ODS (a jak právě teď sledujeme, tak i nejspíše ČSSD) na kolena a dal vyrůst nejdříve Věcem Veřejným a teď Babišovi.
Nemá ani příliš smysl litovat osobního osudu Šlachty – ať už „Babišův člověk“ je, nebo ne, minimálně v kauze Fénix ukázal, že svatý rozhodně není.
Musíme žádat zastropování financí na volební kampaně (a to daleko výraznější a účinnější, než o jakém se bude možná již 28.6. hlasovat ve Sněmovně) a podporu nezávislých občanských médií. Teprve pak by se liberální demokracie mohla alespoň trochu přiblížit svým vlastním nárokům.
A nakonec musíme i paradoxně žádat propojení byznysu s politikou, ovšem ne tak, jak to dnes představuje Andrej Babiš, dříve Vít Bárta nebo nechvalně proslulý Silvio Berlusconi. Je jen liberální iluzí, že by šly oddělit, protože v posledku jde v obou případech o moc člověka nad člověkem. Jedině podřízením výroby politice (a to politice jdoucí zdola, s nejvyšší možnou mírou samosprávy a účasti obyčejných lidí) můžeme tyto excesy – vlastně jen průvodní jevy kapitalismu – ukončit.
